Krůčky k "finální verzi" :-)

Vypadá pořád stejně, jezdí úplně jinak. Proběhlo pár změn.

Vidlice – vyměns za 34 s jiným offsetem a tlumičem. Z 55mm na 44mm (a je to cítit) a nově Grip 2 tlumič (ten je teda cítit mnohem víc). Původně tam byla FIT4 patrona, která byla pro moje ježdění úplně špatná. Tupá a nebyl na ni spoleh – buď přijatelně zobala a propadala se, nebo přesně naopak.

Pláště – potřeboval jsem zkusit něco udělat, abych nemusel zahodit tahle karbonová kola, která jsem kdysi koupil v jednom ze svých gramařských záchvatů. Na jakékoliv kolo jsem je dal, tam jsem je nenáviděl. Jsou tvrdé jako šutr. Bez ohledu jestli byly tady, na enduru, jestli tam byly tenké pláště (Forekaster) nebo pořádné gumy s inzertem (DHR+Agressor), pořád to bylo nahov…

Od radiálních plášťů jsem čekal, že to možná trochu pomůže, ale že to asi nebude o moc lepší, že to nepojede a zaplety hodim strjne do koše. Ale ve výsledku fakt fungují. Guma je už na pohmat mnohem měkčí, přestože váží skoro 1200gr. Vzorek jsem nečekal tak agresivní. Původní jsem plánoval Mary v Gravity Pro dopředu, ale ve 29 jsem je nedehnal a nakonec to nebude. Jede to slušně (velmi dobře), drží to krásně a opravdu to tlumí a tlumí a tlumí… Pocit z kola je výborný – tak moc, že chci najednou zahodit všechny své Assegaie, DHRka a Dissectory a dát tam tohle. Na Enduro bych asi kombinaci Mary Gravity Pro Ultra soft a Albert Gravity Pro zkusil. Co to vydrží nevím – asi moc ne. Zatím je dělají jen v Soft a Ultra Soft verzích. Já mám 2× Trail Soft.

Sedlovka – ze 150mm na 180mm, což je maximální zdvih, který rám snese. Kdysi jsem považoval cokoliv přes 120 za zbytečnost – holt idiot…

Kliky – z karbonových 170mm na hlinikové škaredé 165mm. Delší kliky nesnesu na žádném kole, vozím to tak asi 5 let.

Řídítka s nižším zdvihem. Nalokec i tyhle půjdou pryč. Často lidi píšou, že Ibis řidítka neumí – nevěřil jsme tomu, ale je to pravda. Ať tam byly nízké nebo vyšší, v širší nebo užší verzi, otočené nahoru nebo dolů, nefungují nikdy. Přechod na RF to vyřeší.

Sedlo – tohle křeslo je tam hlavně kvůli synovi. Já můžu sedět na násadě od smetáku a je mi to jedno.

Platformy – nášlapy jsem v terénu přestal jezdit a vůbec mi nechybí. Naopak mi platformy dovolí jezdit věci, kam by mě hlava zacvaknutého nepustila. Tohle jsou levné plasťáky, které fungují úplně stejně jako 4× dražší kovové.

Kolo jsem dotáhl do krásně fungujícího stavu, teď ho můžu s klidným svědomím předat synovi a koupím si něco nového na hraní.

A pokud by chtěl někdo namítat, že je lepší neřešit a jezdit, má pravdu. Ale po zranění jsem na pár měsíců nemohl na kolo vůbec a do terénu jsem se dostal poprvé až tento měsíc. Takže letošní sezóna je dost mizerná – cca 250 hodin jízdy. Snad bude druhá polovina lepší.

Ať to všem lítá.