předjetí = výzva pro závod

je mi uplně jedno kdo jak jede a to co popisuješ, tomu se musím jen smát :-) znám ješitný dědky, který když je předjede slečna tak se za ni pověsej a funěj jí za zádama, ona to nesnáší tak zastaví a pouští je dopředu… ja tohle taky nemusim jedu si svý tempo.

narvu mu pumpičku do předního kola hajzlovy nemá mě předjíždět :-)

jinak řešíš pěknou pičov… a´t si jezdí každý jak chce ne???

Vzdy me pobavi, kdyz predjedu nejakeho stejne uvazujiciho cyklistu, jako ty, nebo naopak on predjede me:) nechtel bych mit takove starosti.

Hm, to fakt existujú takýto ľudia?

Když už někoho dojedu, tak mu aspoň kývnu na pozdrav a pokračuji si dál svým tempem. Jak se s tím vyrovná on je mi jedno. Když někdo předjede mě, a není to zrovna krásná slečna, nechávám ho svému osudu. Slečny se snažím dojet a komunikovat, což většinou vzdávám, když mi tepy vyskočí nad 190 :-)

Jedu si svoje tempo.Občas někoho předjedu, občas někdo předjede mě.

Docela te lituju co mas nutkani resit.

Já to řeším tak, že se v klidu nechám předjet a pak se za bombarďákem vezu v závětří až pokud mi to dvoupřevodník a 2,3 pláště dovolí. Je pravda, že některé superčuráky to strašně sere a někteří monstrsuperčuráci jsou schopni i zašlajfovat, abys do nich najel.

Zrovna včera se mi stala zajímavá věc. Vracel jsem se z tréninku. Rychlost lehce nad 30 a předjíždím nějakého chlápka asi nad 40 s mírnou nadváhou na kole starém asi 20 let. Takový štamgast, který asi jel do hospody. :) Po asi kilometru najednou za sebou slyším šílený rachot, tak se otočím, a borec se přes mě přehnal ani nevím jak. :D Funěl jak lokomotiva, bylo to trochu do kopce, ale tempo jsem jel pořád stejné. Tak jsem ho nechal jet. Ale po chvíli mu došlo, tak jsem mu to zase „nandal“. :D Když jsem ho opět předjel, pořád funěl. Podíval jsem se na něj, že mu řeknu něco ve stylu, ať ještě popojede, ale vykašlal jsem se na něj, když jsem viděl tu krev v očích a kyselinu mléčnou tekoucí i z úst. :)

Kdyby to byl nějaký mladý týpek, tak mi to je jedno, ale u takového chlapa a ještě k tomu na nejvfrekventovanjší silnici v okolí Opavy. To musel mít fakt v hlavě nasrané… :P

mě přijde divný, že ti při prasklym lanku drží řetěz na prostřední placce ;-)

jinak je mi to jedno…

A co teprve když jedu, v klídku, borec mě v potu tváře a celej fialovej jak se okolo mě snaží zadržet dech, předjede a po 20 metrech mu dojde :-) Já si pak říkám, tak ***** co, to teď jako musím zvolnit aby si nepřipadal, že mu něco vracím, nebo co mám dělat? Přijet k němu a říct ten protivítr co ti fouká , to je ale svině že? (Předjede mě hodně lidí, ale většinou to jsou proti mě nadupanci, který si mě dají s přehledem, ale takovýho typa jsem teď nedávno doopravdy potkal :-))

u cizích mi je to fuk, ale když se ke mně přidá někdo známej a pak mi z vyjížky dělá peklo rychlejší jízdou než snesu, tak to mne fakt dost s..re.

Tak pozor to je dobré téma. Já když někoho uvidím na vrchu v horách, tak tma před očima a dokud ho nedám, nepředjedu a nestratím se mu z dohledu nepovolím ani kdybych měl zdechnout. Prostě nevím je to něják ve mně a vždycky to dělám úplně stejně.

Brácha když jede se mnou tak říká a pojedeme normálně, ale když někdo jede před náma tak už ho perem ať je kopec sebevětší a pak z toho máme doma radost jak malé děcka :).

jak kdy… někdy se cítím pod psa a to mě může předjetstará bába a bude mi to jedno. Jindy zas se snažím na to šlápnout, ale určitě ne tak aby mi za rohem došlo :-))

Loni jsem se zrovna vracel z práce a z náplavky u Palačáku až do Modřanské rokle, jsme jeli pěkně svižně, chvíli ve předu jeden pak zas druhý… paráda

Kdyz je to poloprazdny to okoli, tak tim fakt netrpim ukazovat nekomu zada. Asi to bude tim, ze jezdim ucelove nekam se dopravit nebo na kochacku.

Ale teda ukazovat zada byva nutnost na cyklo-inline-stezce ve spicce. Tam pokud chces jet rychleji, tak musis do toho poradne slapnout, aby ti ta 50m mezera v protismeru stacila na predjeti, tak kdyz do toho dupnes, tak proc by pak clovek hned chodil na brzdy nebo vypadaval z tempa, kdyz uz nahodou pred nim neni dalsi kolona… Ale byt takovy tentononc a nechat se predjet a pak zase predjet… leda ciste nahodne neumyslne, pokud to intervalove vyjde tak, ze se vystridaji kolony a mezery tak, ze se navzajem s nekym predjedu, protoze mam mezeru a rychlost zatim co se rozjizdi a pak neco dojedu a je to naopak…

Ale resit nekdy takovou kravinu, jako je zavodeni po predjeti… ale na dalnici tuhle na Kromeriz nekdy v patek pozde v noci si to jedu 110, ze malem chrapu a nikde nikdo az na jednoho zajice – najednou zablikani dalkovejma pak se pomalicku vyveze doleva jede vedle me – prohlidnu si sportak o tridu a pul vejs a lup tam dalkovy a za 3 vteriny jsem nevidel ani zadni svetla. Tejden nebo dva na to ve zpravach byl ten cannonball. Takze mozna na tom neco bude u nekterych vybranych lidi…

Dneska se mi to stalo podobně :-) jel jsem do kopc, na křižovatce se loučili nějací dva dědci, tak jsem toho jednoho předjel… on, stejně ješitně jako někteří tady, do toho dupnul a dýchal mi na záda… já po šedesátikilome­trovém výletu jsem moc neměl chuť závodit, tak jsem dal znamení rukou, při kterym jsem ho málem tou rukou sundal z kola :-D zahnul na polňačku a počkal až dědek ujede :-)

Často se mi stává, že někoho dojedu a on se mě snaží viset. Já se většinou snažím jet pořád svoje tempo. Nejhorší jsou mladí fraganti kousek před barákem co se mnou chtějí závodit když mám v nohách třeba 130km na bajku…

Parádně vylíčená storka … proč asi jezdíme všichni po závodech … asi abysme si jezdili svoje tempo, kochali se přírodou a hlavně neřešili ostatní:).

este me nikdo nepredjel, ne kecam jednou dvakrat max trikrat se me to stalo. a uz se tesim az se tak stane zas, suprtupr zabavicka:)) az se zpravim z dnesniho preletu riditek budu muset zchladit ego na nakym mini zavodiku:)oni mi to ukazou jaxeto slape

Tohle nedělám ani na závodech, i tam si jedu svoje. Natož při vyjížďkách a trénincích. Ono se mě to ani netýká, pravidelně jezdící chlapi jsou mnohem rychlejší a baby nepotkávám. Zrychlím jedině za špatný viditelnosti, když se za mě snaží zavěsit ňákej strejda jedoucí z hospody v tmavým oblečení, bez světel a reflexek, kterýho jsem nechtěně předjela. Když se nezadaří, zastavím a nechám mu pársetmetrový náskok, ať ho zase hned nedojedu. 

mohla bych vykládat, psát romány na toto téma :-) Ale jsem líná. Ale mohu konstatovat, že je to mužská ješitnost: pokud se dostanu před ně, tak se prostě musí zlikvidovat jen aby mi nemuseli koukat na zadek (asi není na co koukat :-)) Nejsem žádná chrtka, ale na obyčejné mužské, co vyjedou jednou za čas, stačím a to se fakt pak bavím :-)

já si už ani nepamatuju, kdy naposledy mě někdo předjel, je to ale zčásti tim, že po středohoří moc takových nejezdí… je to škoda. co se ale týče visacích dědků, tak mam spoustu špatných zkušeností… ale předjíždět mě baví, je to hra… 8-)

zrovna teď o víkendu se mi stalo něco podobného,

měl jsem už v nohách pár kiláků a tak jsem to vzal nejrychlejší cestou domů po cyklostezce, foukal vítr do zad tak jsem valil kolem 30 dojel jsem kluka s šikovnou holkou na krosech, chvíli jsem se na ně pověsil, jenže jak jsem je chtěl předjet tak týpek mě uviděl, zrychlil právě na mých 30, holka samozřejmě za ním, no a já jsem už neměl sílu je předjet tak sem si jel svoje tempo, ale chudáka ho muselo pěkně ***** že jsem jel za jeho holkou, protože on se ohlížel co 10 metrů jestli jsem už neodpadl :)

zrovna dnes cestou na kolibu som nadsvetelnou rychlostou 10km/h +/- obehol otca na krose so synom na nejakom detskom bicygliku ked prave pauzovali a po par sekundach pocujem urputne detske funenie a sramot toho bicyglika. chalanisko krpate sa drzalo peknych par minut a potom som uz len zacul „ja sa uz nehram“. na to ze mohol mat 12 rokov +/- mu to islo celkom dobre, az mi to zacalo byt divne ze este staci :) to zas ja som slusne dostaval zabrat, predsalen 3tia jazda tento rok a hned taky zahul na kolibu (tusim sa tade jazdi uphill)…

este predtym ma obehol nejaky postarsi pan v tricku a trenirkach na krose, ale to som absolutne neriesil, sak naco aj. jednak by som mu pokazil radost a jednak by som mu aj tak nestacil :D

nech si kazdy jazdi jak chce, trebars aj ritou napred.

najradsej mam okolo seba volnu cestu, a tak, ked sa predomnou dlhsie drzi niekto s podobnou rychlostou, zvyknem ho predbehnut, udrzat trochu zvysenu rychlost a zaradit sa az o kus dalej pred neho, ale kvoli tomu, aby som stale nemusel davat bacha, co spravi. pokial medzitym on zrychli, predbehne ma naspat a zmizne v dialke, je mi to jedno. nebudem predsa letet jak debil a nemat z vyletu nic len kvoli tomu, aby som si dokazal, ze som rychlejsi nez niekto iny…

mozna by si to zaslouzilo vlastni vlakno… kdo vi, ale treba tu ten jeden oceneny toho klidne necham ujet ;-)

šudlám si to svý.zbytek světa mě může políbt řiť.nebudu kuli nikomu zrychlovat.eše bych si zničil účes!

:D

mimo…kdysi byl takovej clanek v cykloservisu „vlajici tricko“ : )

Já teda při švihu jen předjíždim… Si řikám, že jsou asi všeci pomalí bo já nevim… Když jedu na singlu a někdo je rychlejší (bo tech. zdatnější) tak ho vpoho pustim… Pokud mě někdo na „širší“ cestě předjede snažim se ho předjet a to co nejrychleji ;-)

Asi 2× za posledních 14dní mě předjeli v Podolí na cyklostezce asi 35km/h typani na platformách a to mě rozsekalo a nenechal jsem si to líbít… :-D Jsem v tomhle hroznej :-D

Hehe, ted pred Sazavou sem si jel pro olej do auta, cesta je po rovince, takze jen tak lehce vytocit nohy. V Jincich chytnu traktor (staryho Zetora proste max. speed 25km/h) a nejakyho silnicare, za Jincema traktor oba predjizdime a silnicar nic moc, tak si rikam ze ho preci nebudu predjizdet, tak jedu v haku a silnicar plynule pridava az jedu za nim celou cestu na 180 tepu (to se mi na silnicce snad jeste nepovedlo) cca 40km/h proti vetru, vubec nechapu, nakonec uhnul, takze sem to moh potom rozdejchat. By me zajimalo jestli potom taky zvolnil, nebo proste takhle jel normalne (obcas jel ze sedla a docela se na tom kroutil, navic v jedny zatace vyjel do protismeru)

Není to sice o předjíždění, ale byla to prča… Vyjeli jsem loni v létě na Lysou horu v Beskydech. Asi po 50km. Už jsme toho měli plné zuby, tak měl člověk takový dobrý pocit, že tam vydupal na biku. Jen co jsme sesedli a dali si jedno oslavné, tak nahoru dojel na staré ukrajině týpek cca 60 let. Držel se jednou rukou a v hubě žváro. Usměv zleva doprava… Dal si jedno a jel zase dolů. Pohled na nás s naším „supr“ vybavením musel být k popukání… V kole to prostě není… .-)

fakt máš starosti na …

… když mě někdo předjede, tak je to pro mě tak maximálně důvod se zamyslet, zda na kole nechrápu moc (když jedu sám, občas se zamyslím a tohle mě pomůže si vzpomenout, na čem to sedím a že bych měl krapet šlapat, pokud chci někam dojet), ale touhu předjíždět a myškovat rozhodně nemám…

…jo když jsem už hodně vyšťavenej, tak toho občas využiju, abych se kousek svezl v háku – když se hnal dopředu sám, tak předpokládám, že nemá problém s tím, co se děje za ním. Ale těhle příležitostí je málo – po asfaltu moc nejezdím v terénu to nejde, a tak se se mi tohle poštěstí sem tam přípežitostně na cyklostezce cestou z rachoty …

Jinak mě předjíždějící nechávají dokonale chladným (až na sem tam nějakou tu hezkou holku, ale obecně mám dojem, že cyklistky málo kdy předjíždějí – asi nějak nemají tu potřebu :-).

Jednou jsem jel z fotbalového turnaje úplně vyflusnutý…předjel mě borec, který byl asi o 20 kg těžší než já, na o třídu horším kole. Řešit věci co popisuješ, musel bych se zbláznit (ale je pravda, že jsem se snažil aspoň chvíli se ho držet)

Pokud je nálada, tak to beru jako příjemné zpestření a snažím se taky předjet. Třeba se potom chytí, začnem se pravidleně střídat, dáme i do řeči a nakonec jak se naše cesty rozdělí si poděkujem za motivaci. Taky ve velkých stoupáních (třeba na Pustevny) takhle rád divočím, aspoň to pak člověk vyjede rychleji. Jednou jsem tam valil na biku a pod kopcem mě předjel druhý biker. Hned jsem se za ním pustil a tak rychle jsem ty Pustky nikdy nevyjel. Nahoře byl ale lepší a ujel mi asi o 50m. Nahoře, jen co jsem popadl dech, jsem mu poděkoval za motivaci a dali jsem se do řeči :-)

Ovšem, pokud jedu na silničce a nějaký biker se chytne do závěsu, tak i kdybych měl vypustit svou duši, tak mu musím ujet. Jak popisuješ, že jsi nemohl jet na velkou placku na biku a přesto jsi silničáře stíhal (do mírného stoupání) tak to musel být nějaký mjagoš (nebo už toho měl v nohách moc). Na biku s bikovými převody se silniče dá stíhat jen v dlouhých kopcích a to je ještě bike v nevýhodě kvůli těžší konstrukci, odpružení a tlustým gumám.

Ovšem loni jsem i na biku stíhal silničky. Ovšem úspěšnost nebyla ani 50%.

todle mě potkává hlavně někde na Ukrajině nebo v Rumunsku. Venkovan na plečce mě předjede, ohlídne se … pochválím ho, jakej je sportsmen … to mu udělá děsně dobře a často mě pozve na  sto gramov – teda  panáka kořalky.  V Maďarsku na východě mě opálil chlap se ženskou s robátkem v náručí na nosiči.

:D tak to si vzdy spomeniem ako som sa po par desiatkach km v kopcoch este rozhodol navstivit babku, (Liptovsky Mikulas, Ziarska dolina, Bobrovecka vapenica, Bobrovec), z LM do doliny je to velmi mierny kopec asi 8km, idem si svoje tempo a par metrov predomnou v obci Ziar vidim ako sa otec chvasta na biku pred svojimi detmi. Proste robil na ceste kolieska dokonca zvladol i jazdu „bez ruk“. Stale som si siel svoje tempo, na ceste sa mu nejako vyhol a pokracoval dalej. Po par metroch pocujem za sebou skripot, vrzgot a funenie, chlap ma predbehne za hlasneho povzbudzovania deciek ale rozhodne sa ze mi to nestaci a pokracuje smerom do doliny s cielom natret mi to na plnej ciare. Po niekolkych minutach ho chudaka evidentne zacinam svojim tempom dobiehat, tak sa odhodlava k poslednemu pokusu, vstava zo sedla a dupe. Z casti sa mu to dari a v dvoch po sebe iducich zakrutach ho nakratko stracam z dohladu. Prechadzam prvou zakrutou, druhou … a zacinam sa neuveritelne smiat … chlap v lese ukryty v krickoch i s bikom, chudak lezal tam v trave a nebit toho funenia tak si ho snad ani nevsimnem :D Nedalo mi a zakrical som nan nieco v zmysle: „a čo huby, … rastú, rastú ?!“, odpoved som nedostal zato aspon to funenie sa stlmilo :DDD

hehe… obvykle to se mnou teda nic nedela, kdyz me nekdo predjede, ale zhruba pred tremi tydny me dostal typek v prestizkach. urcite ty botky znate (nosili je jiz nasi otcove). kdo zna cestu ze Hrenska do Decina podel praveho brehu Labe (normalne po silnici), tak vi, ze cesta to je velmi nenarocna, mirna tahla stoupani s obcasnymi opet velmi mirnymi sjezdy. to takhle v jednom tom mirnem stoupani me predjel chlapik na kole ala hypermarket. predjel celkem bleskove a jeste chvili se snazil, nicmene uspokojen tim, ze predjel sesticlenou skupinku pak jel 50 metru prede mnou. bylo by mi to fuk, ale proste ty jeho prestizky na me zapusobily jako cervena na byka. silacky jsem ho v mirnem sjezdu predjel a ujel :o)) jinak vazne predjizdeni neresim.

Nojo, závodil bych… Jenže se můžu jen zeptat s Kopeckým (?) :"Bože, když jsi mi vzal sílu, proč's mi nevzal taky chuť?

Když někoho předjíždím, tak na něj na pozdrav písknu mojí dětskou pískací velrybou a to byste měli vidět, co to s lidma dělá. Jeden děda málem dostal infarkt, jak mě pak do kopce honil. A já z toho měl takovou prdel, že sem na něj vždycky trochu čekal, aby to nevzdal a makal dál.

Tohle není **********, jak tu psal kubad, to je náhodou celkem seriózní téma, které oslovuje mnohé z nás. Byť vsadím své tretry, že spousta lidí to nepřizná a hraje si na kliďasy.

Já osobně mám hecování na silnici rád. Líp se trénuje a nenudím se. Když člověk natrefí na stejného typa, tak to může být náramná zábava. Je třeba to brát sportoně a ne za tím hledat nějakou frustraci, nebo nenaplněné ambice. Trocha machrování v tom je, ale zase na druhou stranu spousta lidí tu machruje tím, že mákolo za Xsto tisíc a taky se nad tím nikdo nepohoršuje. Takže já se nepohoršuji na tímhle a prostě se bavím.