Po stopách krále Jizerských hor

Na konci léta jsem musel, po téměř 15 letech, udělat to nejhorší rozhodnutí v životě pejskaře a tak teď jezdím Méňa tour po místech, kde jsme lítali nejradši. Dneska byla na řadě Polská část Jizerek a pak ještě kus u nás. Sice vítr, ale azuro. Co mě překvapilo byl fakt, že Poláci takřka kompletně přezbrojili na éčka a klasiky jsem potkal maximálně 10 kousků, přičemž jedna čtyřčlenná skupina mluvila česky. Docela rozdíl proti naší straně, kde primárně řádí Crusis gang dříve narozených a celkově je to tak pade na pade. U Poláků vede trio Scott, Santa a Giant. Potěšující bylo, že mě cestou vzaly jen tři kusance generace Z, konkrétně pár,co evidentně rád papá, který ale na rovině nezrychloval, takže jsem byl zase na řadě já, abych následně zjistil, že to byla jen jakási mezirovinka a ta největší paráda se tyčí vepředu, čili přišlo přepnutí do módu „to tu radši chcípnu“ a na vrchol Izerskie Garby jsem dojížděl s tepovkou cca 984 :) Pak to byl jakýsi chlapec s elektro endurem a integrálou, který mě nejdřív minul asi o centimetr a pak se, na vrcholu kopce, postavil naštorc mojí strany cesty, upřeně na mě zíral a když jsem ho objížděl, tak zase vyrazil. Dolů už tam jistota moc nebyla a k jeho smůle narazil na boomera DH generace 0,co první krůčky dělal na 23" Treku s véčkama, půlkilometrovým představcem a elastomerovým RST o chodu cca 2cm… Nebudu lhát, užil jsem si to :) Na naší straně pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty, s odměnou ve formě 7km dolekopcom z Mořiny do Harrachova. P. S. Nechcete se někdo přidat a otevřít si v Polsku krám s éčkama?