ESPE Otloukánek numero duo

Přemýšlím, z kterýho konce začít. Vlastně je to asi jedno. Už od loňský sezóny jsem prahnul po něčem lehčím. Přeci jen letitej X-Caliber se skoro 13 kily suchý váhy občas narážel na svoje limity. Na delších bikepackingových akcích pak váha naloženýho kola byla kolem 20 kilogramů. A to prostě přes polomy a do kopců tahat nechceš.

Jenže nastalo velký váhání. Nepostavim si přeci jen pohodlnějšího fulla? Vždyť poslední zkušenost se sokolovskou 24h, kdy jsem si řekl, že tohle už na HT nikdy nepojedu, mluvila jasně pro celopéro.

Rozpočet nebyl nijak omezenej, ale tak nějak mentálně jsem do dalšího otloukánka nechtěl zbytečně zahučet. Full kolem 10 kilo mi ale pořád nějak nevycházel a za rozumnej peníz to byla unreal myšlenka.

Kandidátů na rámy bylo několik. Mimo jiné třena polskej karbonovej Accent PEAK. Byť bez UDH, ale čert to vem. Jenže co šlo, to mi ušlo. Nakonec se přestala vyrábět barva, ke který jsem tíhnul (nejsem ženská, ale sakra kolo se mi musí líbit).

Doma se mi v průběhu loňský sezóny a zimních výprodejů objevily kola, vidle a pár dalších věcí. Pro sadu stačilo sáhnout do šuplíku. SLX v kombinaci s XT páčkou pro mě byla jasná volba. Dává mi to smysl – poměr váha/cena vpohodě. O funkci nemluvě. To už je takový ohraný evergreen.

Jenže sezóna se nachýlila, já si v květnu na X-Calibru střihl po dlouhý době sranda Xcčko v rámci Talent Cupu a náslědně 200HARD. To už jsem ale chtěl jet na novým stroji.

Poslední dobou se kolem mě začly množit rámy z Číny. Neblázni tvl, říká mi vnitřní rozum. Ale potom, co jsem pár rámů viděl naživo a slyšel zkušenosti dalších lidí, začínám brouzdat po webu až skončím u spcycle. Cena směšná a tak si říkám, že kromě života nemám co ztratit. Vybírám podle geometri z pár typů opajcovaných rámů. To, co jsem vybral se mi geometrií líbí nejvíc. Má UDH patku. Ale sakra! Pressfit bych ještě přežil, ale co to vedení hadic hlavou? To prostě nééé.

Ale jóóó.

Rám je v košíku, barva vybraná, platim a je po starostech. Teda asi.

Asi za 3 týdny je rám doma. Parádně zabaleno, lehce nabouraná krabice, ale všechno je zdravý. Se smíšenými pocity vybaluju. Vymotávám rám z pěny a nestačim žasnout, jak to ten Čajňan má sakra pěkně udělaný. Lakování slušný, nikde nic, co by mě praštilo do oka.

Už to zkrátim. Výrobce rámu sice přibalil hlávko s prostupem pro hadice, ale je to bída. Narychlo objednávám těžítka řídítka a těžítko představec a hlávko od Ritchey. Vtipný je, že hlávko přijde jen s horním ložiskem. Není pribalený ani ježek, ani víčko. Tak co bych chtěl u tak deb**ního systému. Hadice je mi od srdce líto, když jí tam lámu.

Vidli z něměcký akce (bez páčky) doplňuju páčkou z nějaký Suntourky, co se mi válí v šuplíku. Funguje to.

Základní CrossMaxy nejsou bůh ví co. Ale byly doma za pár drobných, tak lepší něž drátem do oka.

Takže sakumprásk prvotní váha po sestavení je někde kolem deseti a půl. Ve srovnání s Trekem to ale jede. Ve sjezdech je znát jistota. Tuhost, pevný osy, pohodlí – nesrovnatelně dál.

Na svojí slávu si ale musí ještě počkat. Toulání Šumavou jsem bohužel po 200 kilometrech zabalil. To Trek přežil na výsluní bez ztráty kytičky. Ale ještě není všem dnům konec.

Jen mi to tam někde vzadu v hlavě hlodá… ten full, ten full… ten by byl přeci jen pohodlnější…