Sokolovská 24h - vzpomínky na to jak jsem prosp(r)al bednu :))

Přidat foto

Podnik pod hlavičkou redbullu? :)

Největší zážitek našeho synka

18? To už je nějakej pátek...

Korková, teda bramborová medaile

V neděli proběhla regenerační koupačka

Lavička bez plavčíka

Organizační tým zaslouží pochvalu

Trať byla tradičně super

Manželka pojala závod po svém :)

Po celý den boj s úpalem :)

Boj se žaludkem pokračoval i v noci

Noční ohňostroj. Hlavně ať neprobudí děti :D

Cíle sem měl spíš osobní. Zkusit ujet 40 kol, zkusit ujet alespoň 300 kilometrů a pokud možno si závod užít. Přihlášku jsem podal až v den před závodem.

V sobotu 7. září stylem startu LeMans vyrážíme na cca 8.5 kilometrů dlouhý okruh. Po celý den panovalo šílený vedro a tak bohužel brzy začal stávkovat žaludek. Nasadil sem systém 3 kola a pauza, takže zhruba 1.5 hodiny v sedle a pár minut v depu.

Přes den jsem vůbec neřešil pořadí a jel spíš na svý cíle, nicméně vedro a neustálý myšlenky na zvedající se kufr v mým břiše brzo naznačily, že z toho žádnej rekord nebude. K večeru poprvý koukám do live rankingu a vidím nadostřel třetí místo v kategorii, který aktuálně s dvoukolovým náskokem hájí Martin Dirbák.

Pomalu se s Martinem oťukáváme, několikrát na mě čeká v depu, aby mě pro jistotu nedal čuchnout. Nakonec kolem půlnoci přeci jen zastavuje, na chvíli zalejzá do stanu a já ho na morál docvakávám na rozdíl jednoho kola. Bohužel další kolo už musím taky do depa a něco sníst. Je asi půl 2 ráno, po více jak 14 hodinách závodu do sebe poprvý dostávám trošku pevný stravy. V tu chvíli vidim Martina opouštět stan a bůh ví proč ztrácím myšlenky na pořadí a zavírám oči s vidinou půlhodinovýho spánku. Podium je nadobro fuč! Probouzím se o 3.5 hodiny pozdějc a sakra se musím přemlouvat abych v těch 8 stupních nad nulou na kolo naskočil. Moc dobře vím, že sem si tím závod pohřbil.

Od cca půl 6 se mi jede zase krásně. Rychle svítá a do deseti hodin stíhám nahnat ještě 8 okruhů.

Nakonec beru bramboru v kategorii, 22. flek celkově, nakrouceno cca 270 kilometrů, 32 kol a bohužel i celkem vyspalej dojíždím pro finisherskou medaili.

Nutno vyzdvihnout můj tým (rozumněj rodinu) a poděkovat za mega podporu a trpělivost. A klobouk dolů před organizátory. Akce je dotažená do posledního detailu a ikdyž jsem si celou sobotu a neděli říkal, že už nikdy víc takovou blbost nepojedu, tak už teď ve mě zase převládají pozitivní myšlenky ????

(vloženo 30.10.24)

Komentáře

Pro zobrazení diskuse se prosím přihlaste nebo zaregistrujte.
miťo
miťo

31.10.24 07:33

Dobrá práce. Ten pocit „příště už nikdy“ a po chvilce „kdy pojedu zas“ znám dobře :D

Reagovat
Aduldinho
Aduldinho

30.10.24 20:07

Paráda, pěkně si to odkroužil, na tohle bych už z principu neměl morál! Hlubosklon a gratulace k pěknému umístění! GJ! ;-)

Reagovat
trpaslik72
trpaslik72

30.10.24 13:08

@jecnak – přesně jak píšu, za touhle akcí je neskutečný množství práce. Rozhodně to není práce pár lidí, ale jak je vidět na fotce, je za tím slušnej tým. Škoda, že i tady se trošku projevila termínová kolize s dalšíma akcema a tak byla účast poněkud slabčí :(

Reagovat
jecnak
jecnak

30.10.24 10:01

Díky za pěknou vzpomínku. Tahle 24 je asi nejlépe zajištěná a prostředí kempu u jezera je naprostá bomba. Trať taky moc pěkná, jezdivá a zábavná. Hezčí snad byla jen ve Finale Ligure na mistrovství světa.

Velkou pochvalu zaslouží organizátoři.

Reagovat

Další galerie z kategorie

trpaslik72 4
MichalOld 13
Fananek 4
Fabulator 8
DePaX 12
Honza03 9