Sportování při častých nemocech

Doporučil bych saunu, ma v tomhle skvělý efekt. Důležitá je pravidelnost. Člověk musí být zdravý aby tam mohl jít, ale začít se dá i v létě. Případně domů infrasaunu, do které může člověk i lehce nachlazený. A pak to kombinovat s klasickou finskou saunou. Největší účinky má právě ta vysoká teplota, do ledové vody v případě obav ani není potřeba jít.

V první řadě bych se zamyslel nad tréninkem – jestli to tělo nedává/dlouhodobě nezvládá regenerovat, to se pak nemoci chytaj jedna báseň, mám zkušenost.

Nejsem sice expert, ale řekl bych, že neprospívá ani ta izolace vzhledem k těm patogenům, tj. nechodit do supermarketu, do MHD, zkrátka nikam – organismus by měl bejt exponovanej a budovat si tak imunitu…

No a jak psal cyklista86 – mohl by pomoct nějakej komplexnější krevní rozbor se stanoviskem někoho, kdo tomu rozumí. Já doporučuju nezapomenout zkontrolovat, jestli nemá boreliózu – o tý člověk nemusí vůbec tušit, ale v těle dokáže nadělat pořádnej brajgl, opět osobní zkušenost. Akorát je u ní blbý, že s ní vlastně nejde nic moc dělat, až na antibiotika…

Předpokládám, že komplexní imunologicka/a­lergologická vyšetření mate už za sebou…..

Asi bych to uplne šmahem naházel na doktory, tohle jsou dlouhodobý věci a jedna zázračná věc či pilulka na to neexistuje. Případně pokud mas pochybnost zkusil bych klidně těch lékařů obejít víc. Sami jsme si to doma zažily s malým, kdy některý roky chyběl skoro polovinu výuky, je teda mladší, hraje fotbal, ale taky tam víc není než je.

Já bych řekl, ze asi všechno děláte dost správně. Možná naopak moc tlačíte na pilu, vyhýbat se systematicky koncetraci lidi může naopak imunitu zlenivet, takže to muže byt i kontraproduk­tivní. On z toho ještě muže částečně vyrůst, ale náchylnější na to asi proste bude. Ten závodní sport je ke zvážení, přece jen je pro tělo asi docela zátěž to střídání obdobi nemoci a náročných treninku, pak ho to navíc stresuje, když z toho vypadne a je to frustrující.

Tak se držte.

Z vlastní zkušenosti můžu říct jen to, aby se člověk pokud možno neptal na internetovývh fórech.

A než se hodit za zázračnym lekem, je lepší si přiznat že byt stale nemocný je normalní (například letos jsem víc dni nemocny než zdravý. Momentalne zapal plic po tom, co jsem si po pul roce chtěl zkusit závod. A ani zo nebylo závodbí tempo :)

Přijde mi, že od toho covid chaosu je ta nemocnost vyšší tak nějak obecně, u lidí v okolí, u mě, v práci atd…

V týhle fázi dle popisu už bych se bál že dost dělá psychika a stres.

Chtělo by to fakt za doktorem, který to vezme opravdu komplexně… Zvážil bych ten sport, to klidně může být příčina, tělo nestíhá regenerovat po nemocech, i tréningu a pak to tak vypadá… Klidně bych zkusil dát delší pauzu ( půl roku/rok), ať se dá imunita dohromady… Sportovat jo, ale tak nějak lehce rekreačně…

Když už jsme tady v té diskusi. Má někdo zkušenosti s lékem WOBENZYM na podporu imunity. Neřešme prosím cenu. Co se týče zdraví, je cena irelevantní. Zajímá mě jen, jestli s ním má někdo zkušenosti a jestli s ní někdo pozoroval nějaký výrazný pozitivní účinek.

Ono to zas nemusí byt u Vás až taková věda. Dovolím si krátké shrnuti (jsem zdravotnik) – jen pro jistotu, předpokládám, ze to proběhlo/probíhá.

1. je nutné vyloučit vyloženě závazný zdravotní problém – imunodeficit či autoimunitni onemocnění event. chronickou infekci (vse dost nepravděpodobné). Určitě bych vyloučil žaludeční reflux (často působí opakovaně angíny i zápaly plic) ci nějaký malabsorpcni syndrom zejména celiakii, ta muže mít různé příznaky.
2. pak bych jádro pudla hledal v tom podle mě dlouhodobém přetížení – závodní sport + časté nemoci, to je obrovská zátěž pro organismus a to pokračování je opravdu ke zvážení. Zároveň v 17 je letech je to i zátěž velká pro psychiku a je to pak začarovaný kruh.
3. brát s rozumem ta režímová opatrení včetně tzv. zdravé stravy, ta opravdu muze byt nedostatečné kaloricka a pestra, jak píše cyklista86.
4. přijmout, ze někdo neonemocni cely život a někdo je na to náchylnější. Nenechat se vystresovat, když to zlepšení nepřijde hned.

Měl jsem to podobně, 2 měsíce tréninku a pak nemoc a znova od nuly. Ježdění v zimě byla okamžitá stopka se zánětem průdušek. Doktoři moc nepomohli, dávali prášky, léčili reflux, ale nakonec zabrala septoplastika. Teď jezdím celoročně, v podstatě bez problémů. Tím nechci říct že si má nechat taky uříznout nos, spíš zkusit najít doktora, který bude mít snahu najít skutečnou příčinu problémů. Sportovního, nebo imunologa. Asi to nebude jednoduchý, držím palce.

Někde bude mít hnisavé ložisko, zkontrolujte mandle a taky zuby, na ty se zapomíná, a přitom můžou velmi škodit.

V tomhle veku je potreba prijmout fakt, ze se telo porad vyviji a i kdyz je mlady a citi se brzo po nemoci fit, realita muze byt jina.

Prosel jsem si v +/- podobnem veku necim podobnym, imunita dostala zabrat z antibiotik a tezsich prubehu nemoci a to, ze jsem se snazil co nejdrive vratit ke sportu tomu take nepomahalo. S odstupem let se da rict, ze jedine co opravdu pomohlo byl cas a klid… Proste musis tomu telu dat moznost se s tim srovnat a to po takovych nemocech muze trvat i spoustu mesicu (skoro bych napsal i let, ale nechci te desit, protoze ho evidentne tlacis do zavodu a asi mu to moc neprospiva).

Ještě jsem si to jednou přečetl – a vidím, že mezi nemocema „dokáže relativně slušně natrénovat“ – probírali jste tohle s trenérem. Jestli jsou ty dávky tréningu OK a radši jedno to čtvrtletí nezmírnit? Já mívám taky po nemoci pocit odpočatosti a nesmrtelnosti, člověka to pak vybičuje k větším dávkám než ještě tělo dlouhodobě snese.

Jinak ještě co se týká nějakého monitoringu i třeba spánku pomocí chytrých hodinek a tepovky každé ráno, praktikujete? Nebo nějaké mysasy apod. Neříkám že bych se podle toho 100% řidíil, ale může to dát nějakou včasnou radu, že tělo není uplně OK, a ten den tomu přizpůsobit.

Nevim, jestli Ti to pomuze, povim Ti muj pribeh.

Povhazim z vojenske rodiny – pohyb nedilna soucast vychovy. Pohyb me bavil, sport jsem miloval – tedy zadny problem.

Od 5ti jsem chodil na karate a na hazenou. V hazene me trener prehodil do starsi kategorie, protoze jsem byl nadejny a byl jsem extremni dric. Ostatni si davali pauzu, ja jsem behal a trenoval 2×-3× tolik nez ostatni.

Nemocny jsem byl casteji nez ostatní, v 8 letech to se mnou flaklo, zkolaboval jsem a s nejvetsi pravdepodobnosti kvuli vysileni se moje telo vzbourilo a odesla mi slinivka – diabetes. Poté co mi rodice omezily sport, jsem se zlepsil, prestal jsem byt nemocny, ale diabetes zustal samozrejme.

Na obranu rodicu, oni nechteli, abych se tak honil, treninkove davky jsem si pridaval tajne.

Takze ja jsem to tu spise vytahl, jestli borec neni pretazeny a pak nechyta kazdou drobnost, co kde lita …