Nabídka "cyklopráce" v Praze

Jestli tu dobu nepamatuješ, tak naopak ty nedokážeš nic posoudit. Směny fungují stejně, liší se spíš jen detaily. Musí se zajistit, aby tam lidi byli. Dřív systém fungoval směny od 6 do 14, pak do 22 h v noci. Dnes se to maximálně trošku změnilo, že někde je noční až do sedmi, ale většinou ani to ne. Drobné rozdíly jsou v pražské MHD, kde tramvajáci a autobusáci nemají hlavní nápor kolem šesté, sedmé, ale později. O chlup déle je noční provoz. Jak tehdy, tak nyní platí, že v době provozu tam musí být lidi. Pokud mi dají volno, musí tam sloužit někdo jiný. Neměnil se v tom ani Zákoník práce, k lékaři mám chodit mimo směny, je-li to možné. Atd., většina věcí je naprosto stejných.

Jestli chce někdo poznat hodnotu peněz, tak doporučuju roznášení letáků. Dělal jsem to asi rok, zhruba před 5 lety, šel jsem do toho jen tak z hecu a nikdy víc. Kámoš to dělal loni půl roku, protože mi nevěřil zážitky. Každý týden mi přivezli v neděli odpoledne letáky, 6 až 12 druhů, k tomu průvodní dopis, jak mají být poskládané. Nejpozději do úterka 20:00 je museli mít lidi ve schránkách. Člověk si musel sednout a složit si je. Vzít jeden velký, do něj naskládat zbytek. Při tom bylo potřeba dodržet řadu instrukcí jako „X si přeje být venku, Y nesmí být vedle Z“ a podobně. Připravit si to bylo vždycky asi na 4 hodiny, pak jsem to další 3 hodiny roznášel a to jsem fakt kmital, o moc rychleji to nešlo. Platili od kila roznosu, vycházelo to kolem 1200 za měsíc, něco málo přes 40 korun za hodinu. Boty prošlapaný, takovou tu tašku na kolečkách pro důchodce jsem každý týden naplnil čtyřikrát až šestkrát a ještě věčná buzerace od důchodců, co byli schopni volat na firmu, že nedostávají letáky i když jich měli plnou schránku. Musel jsem fotit schránky problematických lidí a posílat je na firmu jako důkaz.

Tak nevadí mi, že tu nějaká práce, ne moc placená, taková napůl non stop (přestávky jen v noci, ale jinak víkendy se pracuje). Mně sere to oblbování lidí, kecy o výhodách směnného režimu ap. Volně odejít může ten, kdo má jiný zdroj peněz. Nemyslím, že by tam chodili pracovat lidi, kteří mají lepší možnosti. Jde-li tam na část. úvazek dělat student, tak pro něj je daleko lepší pracovat v oboru, touhle praxí si CV moc nevylepší.

Já jinak před X lety pracovat v obchodním řetězci. Ne jako prodavač, ale v IT. S lidma tam zacházeli jako s dobytkem, i ty nižší pozice v kanceláři byla bída, nikomu bych to nepřál. Já byl zcela jiná kategorie, ale proti normálním firmám to bylo i tak horší. Takže jsem tam vydržel asi rok. A nejen já, i lidi po mně. Myslím IT pozice, s námi zacházeli zcela jinak. Trošku jsem něco vypozoroval, vím svoje. V podstatě se potvrdily jen fámy, co jsem před tím slyšel, pak jsem to viděl na vlastní oči.

Máš nějakej zdroj těch 90 %? Moc se mi tomu nechce věřit… Nenašel jsem Ukrajinu v žádný statistice nejvzdělanějších zemí a podle metodiky (jestli bereš jenom univerzity nebo jakoukoliv školu nad SŠ) se ty nejvzdělanější pohybujou 40 – 55 %. A žádná z nich není z bývalýho sovětskýho svazu…

Taky jsem měl kamaráda, kterej to takhle sfouknul na dvakrát :-D

Já mám vysokou nedokončenou. Obor jsem trefil, šel jsem na jednu školu a nesedl mi styl, tak jsem po semestru ukončil studium, udělal přijímačky jinam, tam jsem odstudoval vlastně komplet bakaláře bez jednoho předmětu a bez státnic. I bakalářku jsem napsal.

Na začátku třetího ročníku jsem si našel fajn práci v oboru, kde se v rámci vývoje dostanu k věcem, které jinde řeší jen senioři a dává mi to strašně moc. Jenže to bralo víc a víc času a škola pro mě začala být v poměru strávený čas vs. získané zkušenosti nezajímavá, šla postupně stranou. Nějak jsem to doklepal až k bakalářce, sepsal jsem ji. Zbývalo odevzdat jednu aplikaci abych mohl ke státnicím a přednášející mi na rovinu řekl, že dokud tam bude on, já neprojdu. Netuším, co proti mně měl, ale tím moje studium skončilo, neměl jsem energii ani náladu to hnát výš a hádat se.

Teď jsem v situaci, že bych aspoň toho bakaláře ocenil, ale vlastně ho nepotřebuju a mám to na háku. :D Větší hodnotu mají zkušenosti, které mi dala za 3 roky práce, než co mi dala za 3 roky škola. Jedině kdyby mi uznali všechno, co jsem měl hotové a byl bych ve stejné situaci s jiným člověkem, dal bych to. Od začátku do toho nejdu. Nasbíraných 178 kreditů, z posledního chybějícího předmětu zápočet, jen dodělat aplikaci (z 80 % hotová, zdrojáky mám), odevzdat, dostat naprosto jakoukoli známku a udělat státnice.

Kdosi, vzdálený příbuzný, ten studoval asi do 45 let. Několik vš, než pak jednu dokončil při zaměstnání. Studijní typ zcela nebyl, ale vytrvalý, to ano. Dokončoval při práci (plný úvazek, navíc dojíždět z vesnice do Prahy, jedna cesta hodina a půl min.). Tady cením tu vytrvalost. Dnes ovšem je spíš plno flákačů, co je živí dlouho rodiče, pak to nějak doklepou za 10 let „studia“.

Přiznám se, že ač u toho známého cením vytrvalost, tak pokud by vystudoval medicínu, bál bych se k němu jít jako k doktorovi. Přeci jen radši někoho, kdo je bystřejší.