Přestože svůj „outdoorový rotoped“ provozuji již nějakou dobu, až teď jsem si uvědomil, že to není, respektive nemusela být, taková samozřejmost. Kdyby… Kdyby totiž nebylo převodů 1× něco. A že dříve nebylo! A hned jsem zavzpomínal, jak když se začal jednopřevodník, a s ním obří kazety, objevovat, byl jsem skeptický, otrávený. Taková hloupost, módní tažení proti přesmykačům. Přitom právě smyky jsou spolehlivé a osvědčené. Jen to vnese zmatek do komponent, a nedej bože… Tak a teď jsem chabrus na kolena, sotva se obhospodařím, na konci dne plného jen běžných činností bolestí úpím. A přesto se mimo kriplkáru dostanu i na kolo. Však jen díky bezvadně lehkému převodu 22 – 50. Je to super, protože se došmrdlám přec i do terénu, kam bych pěšky nedošel ani v nejlepším snu. A to bych nemohl, kdyby nebylo právě 1×… Protože systém 3×, 2×… takový převod neumožňuje. Být tedy kriplem před pár lety, na kole bych jezdil tak po rovině a asfaltu. Nebo bych musel opravdu pořídit těžkopádné a frustrující elektrokolo.
Tak jsem se vyjevil, ulevil… Komu to vadí, jen do mne. Ale berte to spíše jako inspiraci, myslím na starší cyklisty, či všechny též mající problém s koleny. Že tudy vede cesta. Že existuje poctivá alternativa k e-bikum. A hlavně budu moc rád, pokud zde podobně postižení sdělí také svoje zkušenosti, případně další vychytávky. Já zatím zcela nedovymyslel systém nastupování a slézání… Od teleskopky, po točnu… Nic nakonec nerealizováno.
