Do Senožat

Když jsem senožatský vodojem viděl někde na fotce, zachtělo se mi jej vidět na vlastní oči. Na mě je to dost daleko, málokdy sjedu pod úroveň Milevska. Ale ukecal jsem se.

Jako velmistr Řádu odložených odjezdů jsem si neudělal ostudu. Z plánovaných osmi ráno bylo pravé poledne. Pak neplánovaný ale přijemný půlhodinový pokec nad Střezimíří, dvě zastávky s čekáním, jestli přestane probublávat dírka na předním kole, z rychlého průjezdu Bechyní se ofc stala odbočka na Duhu a pak ještě k soutoku Smutné s Lužnicí. Časově to moc nevyšlo.

Druhou plánovanou položku jsem měl Burkovák a bylo mi jasný, že plánované dotankování na benzince v Petrovicích nestíhám. Hospody a večerky jsou pro mě passé – jezdím většinou sám, takže kolo nikdo nepohlídá. Na Burkováku jsem dopil poslední kapku a s přicházejícím soumrakem se těšil na 70km bez pití. Pak jsem si vzpomněl ještě na Vášův mlýn kde by měli být do devíti ale před Milevskem byla benzínka. Hurá. Tam mě i zastihl západ slunce. Za Milevskem mě zaujala cedule „Chyšky 8“, takže Petrovice jsem pro tentokrát vynechal. Chyšky projíždím docela často. Je ne nich super, že odtamtud je to kamkoliv z kopce. Samozřejmě má to i stinnou stránku – do Chyšek vyjet. Ale šlo to celkem dobře. A pak dilema jestli přes Prčici a neoblíbenou křížovou cestu v Jesenici anebo přes Nedrahovice a banální ale z nějakého důvodu krev pijící stoupání do Radče. Slíbil jsem být doma v v jedenáct, takže zvítězila varianta Radeč. A nebýt cigárka kilometr od baráku, tak bych to i stihl.