Kugán

Ke kolu jsem se dostal jako obvykle náhodou. Bývalý manžel kolegyně vyklízí garáž a ona si vzpomněla, že se kolegy kolomrda zeptá, zda si nechce vzít dvě kola. Žluté horské a holandské městské. Zprvu jsem odmítl, protože mám akviziční stopstav a už teď o některých kolech musím tvrdit, že nejsou moje, mám je na servis atd. Nicméně po zaslání fotek žlutého horského a ujištění, že má vše origo, jeho nájezd činí sotva nižší stovky kilometrů a stálo čtvrtstoletí v suché garáži, jsem se ho ujal. Tu Gazellu s planetovou přehazovačkou a bubnovými brzdami jsem přesměroval na bratra švagrové, který ji také adoptoval.

Žluté kolo bylo původnímu majiteli věnováno v rámci nějakého barteru v souvislosti s Camel Trophy 1997, jejíž cyklo část zajišťovala tehdy v Evropě nová značka Lee Cougan, kterou začalo dovážet italské Stardue (mj. vlastník značky Basso), aby jí později úplně převzalo. Nejedná se přímo o verzi ze závodu (ta měla vyšší řadu osazení i lepší vidlici), ale o rekreační model pro masy, osazený Aliviem a základní SR vidlicí. Jestli měla závodní verze hliníkový rám nevím, každopádně tahle je chromoly, za co jsem nesmírně rád. Rovněž za brzdy a páky Dia Compe. Kromě sedla (nahrazeno ošklivým gelovým) bylo na kole vše původní a ani řetěz nebyl vytahaný! Po kompletní rozborce, odkolomazštění, namazání/nava­zelínování a sborce jsem vyměnil pouze špalky (ztvrdlé origo Dia Compe uschovám) a sedlo. Vidlice působí nepřístupně, tam jsem jen nastříkal Brunox pod manžety a ty namazal silikonem. Z původního 45 mm zdvihu zbylo tak 30 mm, ale nemá vakl a dokud bude držet pohromadě, nechám ji tam pro designovou jednotu. Pak asi nahradím pevnou ocelovou.

Na původních nepopraskaných a vyloženě neztvrdlých pláštích Duro drsný vlk je to takový pohodlný křižník, který budí sympatie pamětníků a soucit trendařů. Možná jediný svého druhu v našich končinách.