u.s. cycles 1994

Už dlouho jsem sem nic nedal, ono taky nebylo co, ale teď konečně se povedlo dotáhnout jeden letitý a v podstatě naprosto nesmyslný projekt a tady je výsledek. Tohle kolo, jak už jsem zmiňoval v popisu u své 970, je můj první bike. Dostal jsem ho k patnáctinám na jaře 1994 a byl jsem pro něj s otcem v jednom malém krámku na Žižkově. Pokud mě paměť neklame, stál 5500,– Kč. Je to podle všeho výrobek firmy Reta, geometrií rámu nejspíš shodný s řadou Heron/Falcon, ale z obyčejného materiálu a s více než obyčejným osazením. Byl jsem z něj samozřejmě nadšený. Prvním tlumičem tohoto nadšení byl můj spolužák Honza Kadečka, biker par excellence a tehdy už majitel Treku 950, který mě věru nešetřil. Že má pravdu se projevilo, když jsem začal na kole jezdit. Historky, které jsem s kolem zažil, by vydaly přinejmenším na celé číslo zábavného časopisu. Zadní nába (lisovaná z plechu) prasklá v Prokopském údolí je jen jednou epizodou z mnoha. Návraty z jízd pěšky, vlakem nebo MHD se množily, znechucení narůstalo. V roce 1996 už jsem na tom téměř nejezdil a na Vánoce přišel vytoužený Trek. Kolo skončilo na léta na půdě, krásná bílá perleťová barva (to nejlepší, co na něm bylo) byla kýmsi přestříkána sprejem na červeno-žlutou a chudinka spěla do šrotu. Až… Z četných rekonstrukcí Treku mi zbylo doma spousta dílů, které neměly využití, tak jsem před pár lety podlehl vlně nostalgie, kolo snesl z půdy, chvíli si s ním hrál a překvapivě zjistil, že by jezdilo, kdyby…

To kdyby trvalo téměř čtyři roky. Původní záměr byl obnovit barvu, ale ukázalo se, že to není tak jednoduché. V běžné nabídce nebyla, domluvený lakýrník selhal, otryskaný rám byl vztekle zahozen do kouta, kde skoro dva roky ležel. Nakonec jsem se smířil s trochu jiným odstínem, protože cena, už tak nesmyslná, by vyšplhala na dvojnásobek. Následovalo nastrojení a první seriózní projížďka. Zní to divně, ale vzpomínky mají kouzelnou moc člověka přenést v prostoru i čase. S tím kolem jsem měl peklo, ale i spoustu fajn zážitků a teď se začaly ty vzpomínky vracet… Co bych dál povídal. Asi to každý zná. Zbýval ještě jeden krok – nálepky. Původní se nezachovaly, ovšem od čeho má člověk kamarády. Zvlášť ty, co se věnují grafice. Postahoval jsem pár fotek těchhle kol z netu (moc jich není) a zadání znělo nakreslit podle nich sadu polepů. Kamarád se tvářil divně a málem mi dal pěstí, ale nakonec je samozřejmě udělal…

Co říct o jízdě? Potvrdilo se, že kola dělají hodně, jsou vlastně celá nová. Brzdy také, původní zůstaly jen páky. Řazení je taktéž původní. Nášlapy jsem tehdy neměl, i to je velký rozdíl, ale základem je rám a ten překvapivě není vůbec špatný. Jistě, kolo je těžké, ale zároveň neuvěřitelně tuhé, někdy až moc. Možná je to dáno i spodní trubkou s proměnným průřezem, což před třiceti lety nebylo úplně běžné. Není to závodní náčiní, ale přesto zrychluje překvapivě ochotně. V terénu je to masakr, ale zase si člověk teprve tehdy uvědomí, co všechno mu vzduchová vidle a kotoučové brzdy odpustí.

Co říci závěrem? To kolo za to nestojí a celá tahle nekřesťansky drahá akce vůbec nedává smysl. Ale když na něm jedete, je vám zase patnáct. Večer jdete do tanečních a je to váš první bike…