Kde kosi dávají dobrou noc
Přidat foto
Sjezd mechem ke Kosímu potoku
bývalá obec Horní Víska
Krasíkov a svatá Máří Magdaléna z dáli
a zblízka
Volfštejn
Z Vlčí hory
snídaně ve formanské hospodě (foto Hubert)
Sedmihoří (foto Markét)
foto Markét
Podzim je odpustek za dlouhé tmavé měsíce, které přijdou. Nízké slunce se zhoupne v korunách listnáčů a nahradí fádní letní zeleň karnevalem hynutí. A u téhle chvilkové podívané chce člověk být.
Odpich akce byl rychlý. Během pár dnů, které zbývaly do víkendu, nás Hubert nejen že neposlal do háje, ale vymyslel skrz ty háje trasy a nabídl spaní pod střechou. Prvotní myšlenka byla nocovat venku, ale když v neděli ráno cinkaly ze střechy na dvůr plátky ledu, byli jsme za tu umírněnou civilizaci rádi. Navíc kdy se povede přespat v domě, který za třicetileté války sloužil jako formanská hospoda a v jehož blízkém okolí se rubali císařští vojáci se Švédy. Duch posekaného Švéda se sice neukázal, ale je možné, že to zkusil a zhynul v průběhu veselého večera na nedostatek naší pozornosti.
Sobota se nad námi rozmáchla modrou oblohou a v kombinaci se zlatými a zelenými stráněmi údolí Kosího potoka sváděla neodolatelně k focení. Díky tomu jsme měli ve čtyři odpoledne stále ještě zhruba polovinu trasy před sebou a průměrku 2,3. Časový skluz ještě vylepšila zastávka ve vysídlené Horní Vísce, zatímco Markét a Hubert na nás čekali v Dolní Vísce. Když jsme je konečně dojeli a začali vybalovat svačiny, Hubert se jal rezignovaně házet kaštany do trávy a nenávistně promlouvat k vesnickému čoklovi, který téměř nepřetržitě štěkal za plotem. Pokusili jsme se Huberta potěšit a trochu přišlápnout, takže na Krasíkov jsme dojeli v celkem nadějném čase. Cílem dne totiž bylo stihnout zlaté podvečerní světlo na Vlčí hoře, což se nakonec povedlo dokonale. Po zážitkovém sjezdu z Vlčáku v přibývajícím večerním chladu jsme se s povděkem vrátili k roztopeným kamnům starého hostince.
V neděli jsme se přesunuli o kus dál k jihu a plni entusiasmu se zanořili do lesů Sedmihoří. Dokonalý půlkruh nízkých hřbetů a vrcholů je pozůstatkem dávné sopky a je poset oblými balvany a skalkami hrubozrnné žuly. Trasa s nadějným názvem Nedělní krátká sváděla ke scestné myšlence, že to bude odpočinková kochačka, po včerejšku vlastně skoro nuda. Markét sice pronesla neurčité varování No uvidíte, ale že nám osmnáct kilometrů zabere celý den, jsem přeci jen nečekala :-) Nahoru a dolů mezi skalkami, občas taky HODNĚ nahoru a HODNĚ dolů, často s kolem jako zavazadlem. K tomu dva vzájemně se hecující bajkeři, podobně u vytržení jako když mateřskou školku vypustíte po zavíračce do cukrárny :-)
Fotek vznikla spousta, ale jsou spíše zklamáním. Režim Živé foto vyprodukoval velmi nekvalitní snímky. Poučení pro příště a zároveň tak trochu omluva..
(vloženo dnes)
