Atherton A170 2025

Po dvaceti letech mě syn znovu přitáhl na kolo do terénu a z přístupu „na to šmrdlání s ním mi to musí bohatě stačit“ došlo po dvou letech na lámání chleba a využití posledního trumfu v rukávu – „náskok díky technice“.

Po prvním kole z výprodeje a druhém z bazaru nazrál čas udělat radost i sobě. To poslední prasátko v řadě bylo shodou okolností vykrmené k prasknutí, a hlad rodině rozhodně nehrozil.

Chtěl jsem něco jiného – něco, co nepotkám ve frontě na lano nebo si nespletu s jiným kolem před hospodou. Zároveň něco, co nekřičí, žádné extra hypertech překomplikované čičoviny, kde jde primárně o ohromení a až sekundárně o vyřešení problému, který nikdo nemá. Líbilo se mi konstrukčně, líbil se mi jejich příběh, líbil se mi jejich přístup. Recenze se předháněly v superlativech a A170 plnila vše, co jsem si přál.

Po konzultaci jsme se shodli na velikosti – jejich doporučení, kalkulátor i moje zkoumání geometrie ukazovaly na totožnou velikost 480 Regular (nabízí jich asi 22 + možnost vlastní geometrie). Chtěl jsem jen rám, konec zimy strávit skládáním a použít většinu upgradovaných věcí z předchozího kola. Původně slibovaných 12–16 týdnů se při objednání protáhlo na 22 a během té doby chodily maily s obrázky z různých fází výroby. Clo se neplatí (nějaká výjimka vzhledem k „domestic made in UK“). Možnost zajet či zaletět si tam pro rám jsem zvažoval, ale nakonec – i díky posunu termínu dodání – tahle varianta padla. Na prohlídku nové továrny jsem pozván na jaro, kdy mají každoroční sraz majitelů v Dyfi bikeparku (8 minut od továrny).

Rám působí bytelně a robustně, je vidět, že na něm dělal někdo, kdo opravdu ví, co musí kolo v jejich velšských podmínkách vydržet. Snaží se dělat minimum závitů a místo toho používají vložky, které se dají případně vyměnit (např. spodní uchycení tlumiče, zadní brzda) – asi i proto, že závit do titanu se dělá blbě a ještě hůř opravuje. Ložiska po 800 km čistě na trailech a DH nemají sebemenší náznak opotřebení (Mondraker Superfoxy R už po cca 600 km po výměně doslova volal).

DW6 funguje, jak má a jak píšou, geometrie mi sedí. Mulleta jsem chtěl, protože devětadvacítka vzadu mi trhala kalhoty na prdeli častěji, než mě bavilo. Co mě překvapilo, je extra krátká hlavová trubka – oproti Mondrakeru bych musel mít asi 5 cm podložek pod představcem na stejnou výšku řízení, proto ty 50mm řídítka. Trochu víc váhy na předním kole přenechám mladším a ostřejším pilotům, než jsem já.

V šlapacím setupu (karbonová kola, trail pneu a vzduchový tlumič) to na 170 mm jede dopředu líp, než jsem si přál. V lanovkovém setupu (pružina, DH casting a DT511) to zvládne víc, než mi dovolí odvaha a umění, a odpustí i chyby, kdy se ráfek balí do brambory. Chce to okamžitě polepit, protože trubky v polomatu se poškrábou už pohledem. 3D tištěné díly nejsou vizuálně dokonalé a je na nich poznat, jak vznikaly – nejsem si jistý, jestli je to záměr, nebo jen ulehčení práce. Třeba Bastion má na svých silničkách povrchovku až do zrcadlového lesku. Jediné, co mě vadilo, je ochrana zadní stavby před řetězem – odlepuje se a působí spíš jako z kola z Číny. Moje chyba byla, že jsem při objednání neřešil obrácené brzdy – dokázali by udělat vývod z rámu i na druhé straně.

Nějaká vzletná slova o tom, jak to funguje, ode mě asi nebudou plně relevantní – nemám s čím moc srovnávat a asi nejsem ten pravý, kdo odhalí jemné nuance. Za mě to ale na 100% naplnilo, co jsem chtěl. Zvládá to s lehkostí víc, než tomu umím naložit, a když něco poseru, vyřeší to s lehkým odfrknutím. 60 km kolem Prahy dám i s mojí parodií na fyzičku a po 80 km na Klínovci se večer najím bez třesu příborem.

Podle zástupce Athertonu v době objednávky v ČR věděl o třech rámech z A-série.

Postupně k tomu mám tři sady kol (omg):

• DT511 s DH Maxxis plášti a Rimpact vložkami na prasárny (popravdě, z DT jsem dost ********)
• karbon WeAreOne composites Triad na Schwalbe Radial s vložkou vzadu, když je mokro nebo hladký povrch – poslední dobou jezdím hlavně ty, protože DT se častěji přeplétají, než že bych na nich jezdil
• FSA karbon s Contíkama a Trail castingem na šlapání.

Výběr klik ovlivnila verze Ochain v limitované černo-zlaté edici, kterou už jsem měl, takže jsem potřeboval Sram 3-bolt kliky.

Sedlovku jsem převzal z původního kola, ale na řadě je nákup 180mm – zatím nevím, jestli znovu ověřenou OneUp V3, nebo půjdu do Reverb AXS.

PUSH – poslední akvizice po předchozí Öhlins RFX 38 s jejich pružinovou patronou. Tak dlouho jsem řešil, co místo ní dám zpět na původní kolo, až jsem se zakoukal do PUSH NineOne. Intend se mi nelíbil, ani nevím proč. Jejich prototyp s karbonovými nohami a plánovaným titanovým vrškem co by k rámu šel jak prdel na hrnec ještě čeká hodně vývoje, a FOX Podium mě odradil nutností jiné přední osy. Servis zajišťuje německý importér, který má skladem díly i aplikaci pro objednání a odeslání do servisu. Nicméně servis po 50 a 150 hodinách je natolik uživatelsky jednoduchý, že se na něj cítím sám.

Po výměně jsem hned poznal, že s PUSH drží přední kolo víc na zemi a celkově to líp jede tam, kam chci. Citlivost a jemnost je podobná, jen PUSH s pružinou dle váhy a jezdeckého skillu a plně fouklým pneumatic bottom-outem dostanu dvakrát až třikrát za den na doraz. Chtěl jsem si objednat tvrdší pružinu, ale zřejmě jsem nebyl jediný – Push připravil verzi V2, která to řeší hydraulickým bottom-outem a dalšími upgrady pro lepší progresivitu. Upgrade na V2 stojí stejně jako servis u Öhlins, takže v listopadu jim ji posílám. Pro jistotu jsem vidlice ještě jednou prohodil a utvrdil se v tom, že Öhlins půjde do světa.