Klub 300+

Na v podstatě tradiční rodinný závěr prázdnin v Maďarsku obvykle jezdim na motorce – přes Alpy je to paráda – ale letošní nadprůměrnej nájezd na kole mi vnuknul myšlenku, jestli to nezkusit po ose. Hlavně i proto, že trasa se dala naplánovat se zhruba 2000m převýšením, což mi, vzhledem k pro mě neprobádanýmu počtu kilometrů na zátah (nejvíc 200km), přišlo vhodný. Od nápadu jsem se na to začal neuvěřitelně těšit a jen jsem doufal, že to nezabije počasí, protože vítr ani déšť by se mi potkat nechtělo.

Předpověď se vyloupla perfetní, k ránu trochu zima, ale snesitelně na podzimní výbavu. Vracel jsem se pro rukavice a čepici a byl jsem hodně rád, že jsem si nehrál na hrdinu. K tomu vánek/větřík někdy i do zad až do Vídně, slunečno, ale ne vedro. Prvních 100km nahoru/dolu, ale po ránu plno sil, takže žádný drama. Pak sjet k Dunaji a hurá na Vídeň. Tam jsem trochu podělal catering – zastavil jsem si na rychlý pití, objednal kafe, radlera a sommer g'spritzt, což mi po naklopení půllitru došlo, že je střik 50/50 :)) Chvilku jsem to vydejchával, nic moc k jídlu se tam sehnat nedalo, tak jsem pokračoval k nejbližšímu jídlu po cestě, což ale bylo cca 30km skrz celou Vídeň, kterou jsem sice projel po krásný stezce po ostrově v Dunaji, ale stánků s jídlem tam teda moc nebylo. Ale co, do rakouských 0.8 promile jsem jistě vešel, jen jsem si to teda moc neužíval :) Na konci Vídně naštěstí rozumnej stánek, hrancle a klobása, co víc si přát! Chvilku zevl a jelo se, ale asi jsem se moc radoval, za Vídní po dalších 30km silnější protivítr, pokoušel jsem se uviset jednoho místního silničáře, ale ten nevyslyšel moje tajný přání nezvašovat tempo a prostě mi ujel :)) Před Neziderským jezerem stoupák, kterej sice vcelku jel (a jel i motorkářům, co kolem mě v zatáckách brousili kolena :)), nicméně ve sjezdu jsem 2× zastavoval, abych se přioblékl. Dojel jsem dolu a najednou asi o 15°C víc a chuť se zas svlékat, všechno cpát do kompaktních zavazadýlek jsem nějak nenacházel. Byl to zhruba 240. km a tam jsem si řikal, že balim a volám odvoz. Před definitivním rozhodnutím jsem dal naštěstí sváču v obchoďáku, poseděl jsem na parkovišti a najednou vítr lehnul a bylo rozhodnuto :) Od pauzy to začalo jet zas skvěle, pocit, že to dokroutim byl hodně slušný palivo a noční kochačka po rakousko/maďarských cyklostezkách ve vlahým pozdně-letním veřeru byla nejlepší! Jen mě trochu mrzí, že jsem pak už nefotil, takže si to budu muset dát za rok znovu :)

A poučení do života: Pokud vás dojede člověk na kole s brašničkama a dalším haraburdím přivázaným v rámu, tak je možný, že nechce závodit, ale že by si chilku odfrknul v háku – mě by to do minulýho úterý nenapadlo :)))