Hellenic Mountain Race 2025
Přidat foto
Můj naložený stroj
Věci co jsem bral. Úplně to neodpovídá realitě, protože asi hodinu před odjezdem z domu jsem si na cestu vyměnil bundu, rukavice a přidal karimatku.
V Athénách jsem se svezl metrem. Krabici jsem z letadla rozložil a pak zase složil do autobusu.
Na ubytko jsem jel ještě 20km na kole
Ze startu, zavazadla závodníků
Do brevet karty jsem dostával razítka
Na startu
Kvůli tomuhle jsem do Řecka jel
Ikonické, kamenné stezky
Na závodě hooodně tlačení
Všude jsem jedl špagety, nevím, jak se to stalo
Městečka často postavená ve svazích
Moje nejlepší ubytování
Z CP3
Z CP3
Z CP3
Ikonické mosty
Ta fotka není moc hezká, ale bylo na posledním kopci před cílem a bylo to naprosto epický. Ze všech stran krásný výhledy, ale to se nedá vyfotit, to se musí vidět.
Den po dokončení, razítka mám
Po dojezdu
Já teda ještě pokračoval dál, do Česka jsem se vracel na kole.
V květnu jsem se podíval do Řecka. Parametry závodu 900km a 27 tisíc výškových metrů. Nějak jsem si myslel, že tohle je EU, tak to bude taková civilizovaná pohoda, ale nebylo to úplně tak. Ve skutečnosti cesta na start byla těžší, než když jsem jel podobný závod v Maroku. Na trase žádný cykloservis a mezi posledním checkpointem a cílem žádný obchod/restaurace (cca 200km). Jeden závodník z TOP10 dokonce odstoupil se slovy – věděl jsem, že doplnění zásob bude těžší, ale netušil jsem, že tak fakt NIC nebude. V posledním městě měli totiž zrovna zavřeno a on si nenakoupil.
Krajina v Řecku byla jiná, než jsem si to představoval. Hodně zalesněných kopců, kde není skoro ani noha. Na výlety se do téhle oblasti asi moc nejezdí. Hodně úseků bylo nejetelných a už jsem si doprošlapal tretry. Psi byli problém, hlavně ze začátku, když jsem to na ně zkoušel po dobrém. Pak jsem ale pochopil, jak to na Balkánu chodí a když jsem na ně šel zostra, hodně se to zlepšilo. Některé výhledy naprosto boží.
Oficiální výsledky ještě nejsou, ale měl bych být na sdíleném 11. místě. Video ze závodu jsem zpracoval do 40 minut na YouTube – https://youtu.be/ysM3ufG0Muw Textový report z Hellenic Mountain Race mám na blog rozepsaný.
(vloženo 7.7.25)
Komentáře
MilesWheeler: Díky. Supercaliber je o něco lepší, ale pocitově ne zase o tolik. Ten poměr cena/výkon není tak dobrý jako u Procaliberu. Pro bikepacking není v tom rámovém trojúhelníku stejně dost místa, i když ten tlumič je tam takový nenápadný. Ještě v zimě jsem někde přislíbil recenzi, asi bych ji měl udělat.
Jinak videa na YT máš parádní, dávám odběr, seš borec.
Jak jsi spokojený se Supercaliberem? Lepší než Procaliber?
S psy je někdy problém i u nás, třeba když na člověka vystartuje rotweiler z otevřené zahrady. Letos mě mladý hravý vlčák ukončil jízdu v České Třebové. Nabíral jsem vodu u pítka na náměstí, mezitím se opřel o naložené kolo a shodil ho, výsledkem byla ohnutá patka (nevozím náhradní). Tak jsem musel na vlak a domů…
Z těch psů bych měl taky strach. Potkal jsem je jednou v chorvatsku a krve by se ve mě nedořezal… I když neútočí, strach nahání pořádnej. Když jsem o pár let později potkal pastevce se psy v Bulharsku, raději jsem se rovnou klidil z cesty – chlap je měl pod kontrolou, ale velikostí to byly spíš telata než psi.
No, respekt nejen k tvým nohám, ale i k odvaze :)
waters: Od toho chlápka jsem se pak inspiroval. Respektive ne že bych do těch psů takhle najížděl, ale vytvořil jsem protokol, který pak docela fungoval. Když vidím psa, okamžitě ho okřiknu, ani nemusí štěkat. Když neodchází, sesednu z kola. Pokud přibližuje, štěká nebo mě sleduje, řvu na něj. Pokud si nedá pokoj, předstírám, že hážu kámen. Nejdál kam jsem se dostal bylo, že jednou jsem hodil výstražný kámen. A mimochodem ti pastevci se ke svým psům chovají stejně. Když jsem kolem jedněch projížděl a chtěli svoje psy zastavil, skoro hned po nich začali házet kameny.
Koukli jsme na video s desetiletým synem.. Vždy ho motivuje když běží TdF a teď zkoukl Tvé skvělé video z cesty;)
S těmi psi je to opruz. Takto blízko jsem se s nima setkal za Božím Darem (pod Rýžovnou), kde hlídají stáda. Šli jsem po turistické znač. cestě kolem stáda ovcí a nejednou jsme kolem sebe měli čtyři hafany. Bylo nepříjemné extra, protože jsem měl dcerku v kočárku..syn, žena.. Syna jsem musel hned zastavit, aby neplašil a v klidu, pomalu šel.. a bylo to v klidu:)
Zaujal ten chlápek co seskočil z kola a na ty psy se vrhnul a v podstatě je zahnal..:D
BikerM: rád slyším. Jo, pak fotky dám i sem, až se tím proberu. Už mám připravené video z první etapy z Řecka do Albánie, vyjde v neděli, v 19h.
Video super tez, dal jsem to jeden nadech! Budou fotky i z cesty domu? :)
Já jsem jednou vdechl pepřový sprej pusou a nosem, protože jsem myslel, že je to voňavka. Bylo to potom zajímavý.
Klobouček. To je hodně slušný počin!
Fabulator tak to je nou koment jestli ani peprak u sebe clovek mit nemuze..
Aduldinho: určitě se to počítá, ale nedělal bych z toho soutěž :D Na gravelu bych to určitě jet nechtěl.
cyklista86: v Řecku je pepřák nelegální a asi bych se bál, že to foukne špatným směřem :D
Video též boží, ten bourák na startu na gravelu musel být tedy z té trasy slušně naklepanej! A ještě byl dobrej borec, co sesedl z kola a s těma psama se vůbec nemazal! :-)
Fabulator a mel si peprak? Na hafany funguje fakt hodne dobre. Nemusis ani strikat na ne nejakou tou gelovou strelou. Staci normalni co se rozprasuje a striknout vedle sebe. Jen co jim to vetr prifoukne trochu k cumaku tak uz nemaji zadne choutky na blbosti..
Krása, jsi bourák, smekám. Též se hlásím do smečky pokousaných, bylo to sic při klusání, ale i to se počítá, ne? ;-)
Volně pobíhající psy prostě nebrat!
BikerM: Budu k tomu dělat videa, možná i článek. Jel jsem přes Řecko, Albánii, Černou Horu, Chorvatsko, Slovinsko a Rakousko. Mylím, že to bylo kolem dvou tisíc kilometrů. V Albánii jsem ještě jezdil přes hory, fakt pěkný cesty na MTB, ale měl jsem termín, kdy jsem se potřeboval vrátit, takže na další země jsem hledal, co nejrychlejší cesty po silnici. Ale byl to fajn pocit, když jsem přejížděl Alpy, tak mi teprve došlo, jakou dálku jsem přejel.
enduristka: Úplně chápu. Když mě pokousal pes poprvé a to nešlo o nic vážného, dlouho jsem měl ze štěkotu docela hrůzu. Tady jsem se naštěstí nakonec otrkal a naučil jsem se, jak se s balkánskými psy vypořádat.
No, smekám. Jestli by mně něco odradilo, tak ty psi. Po posledním pokousání jsem měla pohmoždění žeber a i když už je to hoooodně dlouho, stále je to živé. Samozřejmě gratuluji k výsledku. Byla jsem tak konsternována těmi útoky na videu, že jsem měla jedinou myšlenku.
Paradni!!! Super fotky! Co cesta domu?? Kudy si jel domu a kolik to hodilo? :)
Svart: Ono jak se tam dost chodilo, tak zadek moc nebolel :D
enduristka: Myslím že ne. Na startu bylo řečeno, že minulé ročníky ne a letos o ničem nevím. Mně už 2× pes pokousal. Jednou tady v Česku a jednou na Slovinsku – pár týdnů před závodem. Naštěstí nikdy nic vážného. Když jsem potom po závodě jel z Řecka do Albánie, tak jedna dvojce mě prohnala tak, že jsem dost tvrdě dopadl na asfalt a měl jsem sedřené kolena a oba lokty. Takže to je takové napůl pokousání. Může za to pes, ale kousla mě cesta.
Ty hafany bych nedala. Kousli někoho?
Vypada to nadherne, ale boli me zadek jen na to koukam :D. Kazdopadne gratulace k super vysledku!
Parádní pojezd a prima fotky. Ty kopce vypadají krásně a krásně nehostině … V Nafpaktosu jsme kdysi byli na docolené :-)
Včera jsem si zrovna říkal, jak závod dopadl, večer se podívám na yt :)
Hodně dobrý! Klobouček a gratulka, GJ.
