Závodící děti, technika, komponenty

Trošku jsem se zastyděl a díky. Přesně to jsem potřeboval vědět!

akorát to mělo být 32:40 = 0,8 otáčky kola na jedno otočení klik a 34:42= 0,81 otočení kola na jednu otočku klik. A převod je nepatrně težší.

Při posledních závodech při jízdě z delšího kopce vždy trošku ztratil a pak mi říkal, že mu to nestačilo. Když jsem se ho zeptal, jestli by zařadil ještě těžší, tak říkal že jo a vzpomněl si, že i při dojezdu do cíle se mu to stává.

Ne děti nemám a dětské kolo jsem zatím nekupoval, ale zajímá mě to až jednou budu. Máš pravdu, že pro velkou masu lidí je pro děcka dnes už 27,5 plně dostačující a je to jedno. Ale přece jen těch pár rodiču, který s dětmi jezdí větší dálky nebo s dětmi jezdí na závody…Co je potom pro ně lepší? Dělá se třeba dnes vůbec sehnat nějaká pěkná závodní dětská 26" nebo je fakt už lepší koupit tu dobrou lehkou 27,5 s malým rámem? Protože co jsem se koukal ty 26" všechno je to téměř na totálním základu co se týče osazení.

Ja si s tou obratnosti u nezavodicich deti nejsem uplne jisty. Zavodime tedy v trialu, ale jezdime s detmi po trailech a lese pomerne hodne technicke veci. Proto by me pomerne dost zajimalo co zvolit za ram pro holku kolem 140 cm vysky, tak aby mel moderni „trailovou“ polozenejsi geometrii. 24 Orbea co ma nyni mi prijde velmi xc. Sice na tom zvladne dost ale radeji bych neco vice do terenu. Rad bych neco univerzalniho. Zvazuju detskou 26 od RB, ale taky me prijde, ze na tom bude hrozne natazena. Ale nejak si nevim rady.

+1

Díky za korekturu.

Ohledně kadetů a juniorů souhlas, tam už by to mělo být hlavně o závodění a tím pádem i odpovídající výbavě.

Například máme dobrou zkušenost například s touto kombinací:

Měnič SHIMANO Alivio, řazení a přesmykač SHIMANO Acera, brzdové páky TEKTRO dural. Jezdí to u nás menší děti šest i sedm let.

Skočilo mi to tam 2× :(

máš nějakej ideální rozpočet? páč vymyslet se dá leccos ;-)

Závodění je musí bavit. Hodně důležité je aby měli spolehlivý a plně funkční systém řazeni. Aby věděli, že se na to můžou spolehnout. Pak to jen trénovat a zkoušet dokola. A když se to naučí, tak je za to pochválit. Jinak nevidím důvod, proč by jeli do kopce na nejtěžší převod.

Zásadní je mít vhodnou délku klik. S dlouhými se točit takřka nedá. Na děckách je to vidět, když končí na menším kole – s krátkými klikami točí jak večerníček. Na větším kole začnou šlapání lá-mat, když z něho vyrůstají – točí a na dalším kole se to opakuje.

Děti vyrůstají v pro ně neergonomickém světě. Jsou zvyklé na nadměrné věci, a tak mají velké oči a chtějí velké věci. Bohužel někteří výrobci asi nechtějí dětem dopřát frekvenční šlapání a osazují kola dlouhými klikami (např. 20“ kolo se 140 mm klikami).

Osvědčil se kategorický příkaz: „Podívej se, jak rychle šlapu. Máš mnohem menší sílu, takže budeš vždycky šlapat rychleji, než já. A podle toho budeš mít zařazeno.“

Nebo „Do kopce se stoupá až před vrcholem, když přebývají síly. Jakmile si nejsi jistý/á, že vyjedeš na tenhle převod celý kopec, tak tam dej lehčí. Stoupnout si hned na začátku a mít přitom spoustu lehčích převodů nedává smysl, když nahoru třeba ani vůbec nedojedeš.“

Na potřebu přehazování vytrvale upozorňovat, za 3–4 roky se to naučí odhadnout dokonale. Jak mají děti menší sílu, potřebují vždycky řadit i při minimální změně sklonu, ale také povrchu, občas dokonce i kvůli průjezdu zatáčkou, když třeba musejí trochu zpomalit, tak se na stejný převod už hladce nerozjedou.

Hodně záleží, jestli mají vepředu jedno-, dvoj- nebo trojpřevodník, pak je to ještě obohaceno o taktickou variantu „Mám tam dát malou? – Jak chceš, myslíš, že ten kopec vyjedeš celý na velkou? – Mně to nějak nejede, aha, jsem tam zapomněl(a) malou/prostřední. – Jsem spadl(a)/Co tam máš? Aha, vjet do bahnitého krpálu na velkou, to přehodit rozhodně nestačíš. – Já už nemůžu./Co tam máš zařazeno? Vždyť tam máš těžší převod, než já!“ A tak kolem dokola.

Potvrdím Krabova slova.

Děti nemají sílu, takže nějaké silové pojetí u nich neexistuje. Přikovat dítěti prdel na sedlo. Nevím, ale dle mého soudu děti nemohou umět šlapat ze sedla ( tuto techniku nezvládá ani většina dospělých, mnohé závoďáky nevyjímaje ), protože je to nikdo neučil, protože na to nemají sílu.

Bez nášlapů to navíc hrozí úrazem.

Jelikož zvládnutí kadenčného šlapání je u dětí jedno ze základních písmenek cyklistické abecedy ( bylo toho zde na to téma již napsáno hodně ), je potřeba mu věnovat patřičnou pozornost a dítě je prostě nutné v tomto vyučovat. Zřejmě nezbývá nic jiného ( vlastní dlouholetá zkušenost s dětmi v oddílech ), než s nimi jezdit, resp. jet za nimi, neustále je sledovat a pořád připomínat, co mají a nemají dělat. Jinak to nejde ale děti jsou v pohybových dovednostech velice učenlivé, takže to není až taková práce. Jen do nich trochu hučet jak liják do rýny.

Ale jak píše Krab, i mě se potvrdilo, že to prostě vyžaduje svůj čas. Dva tři roky trvá, než se díte naučí správně na kole sedět a šlapat, používat tělo, tak jak je potřeba a tak jak je to zdravé a efektivní.

Mít domluvenou srozumitelnou řeč, aby dítě vědělo co je malá/velká ( řazení vepředu ), co je nahoru/dolů ( řazení vzadu ), případně lehčí, těžší, roztočit nohy, nevrtět se atd. a učit ho, aby vědělo, že má mít odřazeno ( pro výjezd ze zatáčky ) už před zatáčkou, do kopce se časem naučí používat, to co budou jeho nohy potřebovat, akceptovat. Prostě to všechno souvisí s rytmikou jízdy, vše dělat kontinuálně, jakoby intuitivně. Ono se tomu dítě naučí, pokud bude mít učitele, který ho k tomu navede. Vidět toho prcka zezadu a hlásit mu, co má udělat. Je nutné dbát u toho povelování na časování, aby než si zpracuje povel, než přeřadí, nestál na místě. Aby kolo pořád jelo dopředu, aby se kliky točily. Dítě záhy pochopí, že na lehčí převody má kolo pod ním lepší akcelareci, že lépe projede kamením, že snadněji vyjede na hupek a pod. Občas mu to také předvést, aby vidělo, jak to vlastně vypadá atd.

A od cizího to zpravidla dítě přijme tak nějak samozřejměji, než od rodiče.

Je fakt, že mnohým dětem se to moc nelíbilo, přeci jen si asi cyklistiku představovaly jinak, nicméně opakuji, že každá sportovní disciplína má své pohybové požadavky a tím i nároky na sportovce. No a je pak na něm, zda chce u sportování vypadat elegantně nebo to dělat humpolácky. Elegantně je mnohdy i efektivně a zdravě.

ale jak to dítě mám naučit

Já už teda nejsem dítě, ale taky se nedokážu sám přinutit řadit lehké převody.

Pomáhá mi siréna, která začne řvát, když kadence klesne pod nastavenou hodnotu. Nevím, jestli to někdo prodává, vyrobil jsem si to z magnetu, magnetického čidla a Arduina.

Druhá má otázka a podruhé skvělá odpověď. Díky. Ten plášť je v součtu o 160 g těžší než ty balony co má teď, podívám se ale po něčem podobném. Díky.

Jasné, že jde o výsledek, ale ještě budou minimálně dva závody podobné, tak to alespoň pak nebudu muset řešit a ty pláště mi zůstanou i na příští rok. Zvláštní je, že jsou ty pláště 1,5 skoro bez vzorku tak téžké. To, co má teď je váženo 435 jeden.

Nakonec asi rozhodnuto. Zariskuju a nechám mu kola 26 na větším rámu. Zatím s tím co má celkem drží krok s dětma na 27,5". Bohužel už jsem nikde nenašel větší rám na véčka, tak oželíme pár gramů do plusu a dáme kotouče.

S tím řazením pořád váhám jestli 10 nebo 11 kazeta. Když bych nechal 1×10 11–40 a 32, tak na to je zvyklej. Když 1×11 (11–42 a 32) tak to bude stejný akorát bude mít navíc nejlehčí převod, který ale asi nepotřebuje + nějaké gramy naavíc. Když 1×11 (11–42 a 34) tak to bude asi stejný + navíc dole těžší převod, který mu občas prý chybí. Navíc to bude trošku těžší. Tohle je zatím dilema na které má každý jiný názor a já zase nechci postavit něco, s čím budu bojovat než to bude sedět jak má. Se supem jsem si takto vytrpěl dost, pokus omyl se opakoval pořád, stálo to času a peněz než jsme to dostali do stavu, kdy je to fakt perfektní a spolehlivé.

Tak kde jste byli Jihomoraváci se škopkama? :-D

Ale s Všeminou se to srovnat nedá :-D Jinak vyhlašuje se pět nejlepších v kategorii i když ve vašem případě je to asi jedno :-D

Omlouvám se za překlepy, kterých jsem se v tom delším příspěvku dopustil. Klepal jsem to v noci po tmě. Kluka to asi baví, jak píšeš, i když do budoucna možná dostane přednost jiný sport. Uvidíš. Obvykle, ale není to pravidlem, se sporty doma dědí. V osmi letech je zrovna v tom nejlepším věku pro výuku motoriky pohybu, a proto je dobré dbát na to, aby vstřebával správné návyky. Proto opakuji, dítě by nemělo být v situaci, kterou popisuješ – nechám ho, na co je zvyklý. Jak ty objektivně posoudíš, že to co dítě popisuje, že mu vyhovuje, je to správné – zvláště z pohledu zdraví ( dítě roste fyzicky i duševně ). Dítě je potřeba vyučovat a vést, myslím i z toho sportovního hlediska. Ale ono do toho sportování promlouvá celá řada hledisek jako dostupnost dílů, servis, dojíždění někam do oddílu, motivace dítěte, rodinné zázemí, platba za to všechno atd. Takže je mi jasné, že zrovna pro tebe a tvého syna některé záležitosti nemusí být a ani nebudou prioritní. Nejdůležitější je na tom všem skutečnost, že kluka sportování baví, tak ho u toho držte.

Tak kadeti by meli aktualne mit 52×16, starsi zaci 46×16 a mladsi 44×16. Plati pro silnici. Draha to ma jinak. MTB prevody omezene nema.

Protože startovali vepředu starší žáci 11 a víc, vzadu mladší, celkem asi 90 dětí, ale hodně dětí vzadu bylo rychlejších a tak se to ucpalo. Příště to bude rozděleno minutou.