Radikální prostatektomie - zkušenosti

S plynem nevím, ale dělá se radioterapie „s nádivkou“ – nacpou do pacienta, do okolí prostaty gel, který sníží expozici okolních tkání. NIkde jsem nezaznamenal cenu, ale asi raketa…

Dík. To už jsem zkusil – ono i se ptát má své limity. Třeba až do rozhovoru s doktorem v nemocnici nikdo (ani ChatGPT) nezmínil takový drobný fakt, že vedlejším účinkem radioterapie je nevratné poškození okolních tkání do té míry, že jsou sice omezeně funkční, ale pokud by snad někdy bylo nutné ve stejné oblasti operovat, takto poškozená tkáň se nehojí a někteří doktoři přímo operaci v takovém místě odmítají = takže pokud jsou třeba takhle zasažená střeva a za pár let máte v dané oblasti problém, tak místo operativní léčby je z toho třeba permanentní vývod…

Takže jdu 29.9. na operaci. Tím to tady asi můžeme uzavřít, ale klidně tu budu sdílet své postřehy z celého procesu – nejsem bohužel určitě poslední, koho tohle potkalo.

Máš pravdu… Jen se k tomu musím nějak psychicky propracovat.

Dotaz – jasně je to jiné u každého, ale jak dlouho Ti trvalo se dostat po operaci do stavu, že jsi mohl nějak normálně fungovat – myslím v rámci domova? Já zatím nahlásil, ať se mnou v práci nepočítají tak měsíc a přímo v kanclu tak dva, možná víc s tím, že je to ničím nepodložený odhad – jen aby tak nějak chápali, že to bude delší…

Tam jsem byl na magnetické rezonanci.

Hele, ono tohle není o zkoušení. Buď máš znalosti, vzdělání a zkušenosti a pak jsi schopen posoudit svůj stav sám (a pravděpodobně taky pracuješ jako doktor) a nebo Ti výše uvedené chybí a pak nezbude nic jiného, než se spolehnout na doktory. Dva urologové by navrhli ozařování, dvě konsilia (z toho jedno složené ze čtyř onkologů a jednoho urologa) navrhlo operaci. Další možnost byla aktivní sledování = pravidelné biopsie, testy krve a magnetické rezonance. Chci se toho zbavit, ne hrát ruskou ruletu. Holt v životě je to někdy drsnější. Proto je potřeba ho žít, dokud to jde…

Nějaká zkušenost s metodou Rezüm?

Tak to jsi první z asi šesti lidí se kterými jsme byl v kontaktu, co nemá „s funkcí“ problém. Budiž Ti přáno!

Já no to přišel náhodou – měl jsem asi týden pocit, jako bych si učůrnul – nejlíp bych to popsal tak, že to bylo jako bych stál ve vodě a špičkou pinďoura se dotýkal hladiny. Začalo to nenápadně. Nebyl to pocit na močení, jen jsem začal mít pocit, že jsem „prosákl“. Jenže v trenkách nic. Tak to bylo celý den. V noci nic, ráno taky nic ale behem řekněme hodiny ten pocit znovu nastoupil. Bylo to otravné, protože jsem díky tomu intenzivně zatínal svěrač a pak to během dne bylo už únavné na břicho".

Tak jsem zašel na urologii. Doktorka mne vyšetřila a poslal na krev a z krve vyšlo zvýšené PSA (2,79). Moje problémy samy ustoupily, po týdnu se znovu objevily, ale asi za tři dny zase nic a už se to neopakovalo (tzn. to co mne přivedlo k doktorce, samo bez léčby či jakékoliv snahy odeznělo). Test na PSA jsme zopakovali o měsíc a půl později a PSA vyšlo 3,07. Po prvním PSA se mne doktorka ptala zda jsem před odběrem jezdil na kole (tlak na prostatu zvyšuje hladinu PSA), ale já nejezdil. U druhého odběru už jsem si dal pauzu od kola tři dny.

Takže Magnetická rezonance, nález, biopsie, potvrzení nálezu Cleason score 6. Takže rozvaha co s tím, rozhodnutí k operaci a 29.9. se jde na to.

To rozhodnutí je blbý v tom, že nemám žádné problémy, v noci spím jak děcko a kdybych byl exhibicionista, mohu na veřejnosti čůrat obloukem jak zamlada. :D Ten psychologický blok je v tom, že se vlastně člověk rozhoduje mezi ruskou ruletou (aktivní sledování – chodí se několikrát do roka na krev a pokud to výsledky indikuji, případně jednou ročně na MR a biopsii – takže pokaždý čekáš, jestli je to ještě dobrý, nebo už ne), nebo operace (tahle volba s sebou nese loterii v podobě neznámého rozsahu snížení kvality života – pomočování, ztráta erekce). Třetí možností je radioterapie, která mi nabízena nebyla – zřejmě proto, že se volí v případě, kdy pacient nemá (ale plánuje děti). Tak je to loterie rovněž, ale jiná – jednak nemusí být zasaženy všechny rakovinné buňky, ale hlavně okolní tkáně jsou zasaženy zářením rovněž. A pokud někdy v budoucnu nastane situace, že ne nutné v zasažených tkáních provést operační zákrok je dost velká pravděpodobnost, že to doktoři odmítnou dělat, protože ta tkáně s ehojí buď blbě a nebo vůbec. Takže když to vztáhnu ne sebe, tak pokdu bych si nějak vydupal radioterapii a třeba za deset let bych měl problém se střevy, mohl bych skončit třeba bez konečníku a permanetním vývodem. Děkuji, nechci…(takhle nějak jsem o tom uvažoval.

Takže shrnutí:

Zjištění PSA je jednoduché – z klasického odběru krve. Vyšetření u urologa není žádné drama a mně třeba ani prostatu přes konečník doktorka neprohmatávala – jen mi prohrábla pytlík a projela ho ultrazvukem. Takže pokud máte někdo jen trochu pochybnosti, jděte se nechat vyšetřit.

Jak píše Kos_CZ. Vyšetření krve na PSA by mělo být standardem prevence, myslim že od 50 je to automatické, ja si ten test nechávám dělat od 40, ze začátku kolem toho mela doktorka zbytečně kecy, potom si zvykla, nevim proč to neni při prevenci automatické od tech 40 let normálně, ten rest stoji asi 3 kila

Já byl na operaci 2023, PSA děsivých 13… Co vím, tak nejsou jasné příčiny vzniku, ale jsou známy rizikové faktory. Taky prý to může růst dlouhé roky, než se objeví potíže. Hodně jsem o tom zpětně přemýšlel, proč mi byl v 48 diagnostikován tumor prostaty. Předně jsem si udělal závěr, že jsem byl strašný *****, že jsem nešel k urologovi už dávno. Pak si myslím, že jsem si to uhnal během ježdění na kole přes zimy, kdy jsem si nejspíš vypěstoval nejdřív chronický zánět z prochladnutí. Zpětně si myslím, že někde k roku 2019 jsem začal pociťovat jisté potíže – občas častější čůrání, tlak v podbřišku, trochu zhoršená sexuální funkce (horší ejakulace). Já to přičítal stárnutí a řešil to nejvíc kokotsky, jak to jde – kupoval prostenal apod – zdálo se mi, že je to lepší. V tom období jsem měl zároveň silný stres – problematická změna zaměstnání, dokončování domu a stěhování, stres s tátou se stařeckou demencí. Stres je další velmi silný rizikový faktor. Na svoji obhajobu musím říct, že 2019 jsem byl u praktické, že cítím tlak v podbřišku, resp. takové nejasné tahy/tlaky. Jinak si na ni nemohu stěžovat, ale na uro mě tenkrát neposlala. Vzala to za namožený podbřišek, že jsem moc velký sportovec, že moc jezdím na kole…

V roce 2022 jsem začal pociťovat silnější příznaky. Zvláště po kole, honění, nebo po sexu, jsem musel i 2× za noc čůrat. Zase úřadoval můj strach z doktorů a říkal jsem si, že je to tím, že po kole moc piju. Začalo se mi stávat, že jsem byl na kole, zastavil na čůrání a měl jsem problémy s vyprázdněním. Tenký proud a když jsem domočil a zastrčil ho, tak mi ještě ušlo trochu moči do gatí. Ten útlak na sedle to vše hodně zhoršoval. Konečně jsem se rozhoupal, že musím na uro. Do té doby jsem neměl v životě žádné větší zdravotní potíže a vše přičítal stárnutí, kancelářské práci, moc dlouhému sezení na kole. Ale v hlavě jsem začínal tušit, nebo spíš vědět, že to bude rak. Ale stále jsem to vytěsňoval myšlenkou, že mě doktorka seřve, že jdu pozdě, napíše pilulky na zánět prostaty a bude vyřešeno. Kolo jsem koncem léta 2022 dal do garáže. Po kontrole následovala biopsie a za pár dní zdrcující diagnóza a razantní sdělení dvou urologů (kterých si dost vážím), že to musí ven, roboticky, kde je menší riziko následných komplikací. Jestli někdo neprožil něco podobného, tak si těžko umí představit, jak šílené jsou hlavně noci po takové diagnóze.

Tak skončila jedna část mého života, mladická, celkem bezstarostná. Pak už začal zcela jiný příběh. Snažím se žít jinak a líp (resp. abych se cítil co nejlépe každý den), ale zpětně bych si za svůj přístup nafackoval do bezvědomí. Zdánlivě stačí málo… poslouchat své tělo a nebát se doktorů. Obavy z prstu v konečníku jsou totálně směšné, oproti tomu co následovalo pak.

Protonová léčba je v zásadě radioterapie jako každá jiná. Jen dražší, pro providera velmi lukrativní a proto dobře marketovaná.

Limity radioterapie dobře popsal Kos výše. Je to trvalá zátěž která se ti v budoucnu může vymstít při dalším problému v pánvi – třeba CA rekta. Další problém jsou very late effects v čele se sekundárními malignitami.

Long story short: pro padesátniky sedesatniky je .metodou volby RAPE. Pro 70+ je naopak první volba RT nebo W+W, případně hormonoterapie což je kastrace a o tom se tu nebavíme;)