Tuto větu slýchávám, čítávám, často. Má zřejmě vyznívat ne zcela příznivě, podle mne je však naopak nereálně optimistická. Tedy přinejmenším v rovině morální. Morální asi není přesné, spíše co se týče chování, civilisovanosti, ohleduplnosti. Zdá se mi, že v tomto dochází naopak k neustálému vzdalování od Západu. Co jezdím na kriplkáře, zažívám na silnicích neuvěřitelně dramatické okamžiky a to prakticky neustále. Jen včera téměř každé auto, které mě předjíždělo, provedlo naprosto zbytečný riskantní kousek. Jen nezpomalit! Mimo líznutí na VISA kartu, které je běžné i při jízdě na kole, je u kriplkáry zvláštní fenomén. Auta, co mě předjíždí, se mi vyhnou s relativně rozumnou vzdáleností, ale nebezpečně ohrozí protijedoucí vozidla. Jsou to vesměs nervy drásající scénky. Protijedoucí lízají příkop, brzdí smykem, troubí. Proč asi ta naše verbež česká ohrožuje život jiných, aby se vyhla kriplovi? Falešná morálka, či obava z většího postihu při sražení postiženého? Přitom zákon přírody velí opak, zdravého cyklisty je škoda, kripla vůbec ne.
A zrovna též včera jsem si v Plzni všiml, že se mi na vozíku povolily šrouby zadní nápravy, ta se posunula… Prostě jsem šrouby potřeboval dotáhnout. Obvolal jsem asi šest nejbližších cykloservisů, ale nikde neměli palcové imbusy. Tak jsem zavolal ještě jednou do toho úplně nejbližšího, zda bych si mohl půjčit sikovky a šrouby na vozíku nouzově dotáhnout. Ochota, ano, ať se stavím, samozřejmě. Ze slušnosti jsem se zeptal, zda berou karty, protože nemám hotovost, jen mobil. Neberou, ale prý se nějak domluvíme, třeba že něco mohu pak poslat na účet, nebo se stavit v bankomatu.
Je můj pocit vzdalování od slušných zemí správný, či tam také morálka postupně upadá?
