Tip na výlet: Třeboňskem přes Rakousko do Kanady

Tentokrát se vypravíme na trochu delší silniční vyjížďku, při níž sice projedeme i turisticky exponovaná místa Třeboňska, jinak se ale budeme pohybovat po klidných silnicích bez provozu.

Jižní Čechy lákají převážně cykloturisty, kterým slibují dlouhé vyjížďky s minimálním převýšením. My se vydáme trochu dál, a hlavně jižněji, takže přece jen něco nastoupáme. Odměnou ale bude krásné údolí Dračice a lesy se žulovými balvany České Kanady.

Parametry trasy:

• Určení: Silniční kolo nebo gravel
• Náročnost: Střední – délka trasy přes 150 km
• Kdy vyrazit: Mimo sezónu
• Povrch: Asfalt 99 %, 1 % šotolina
• Délka: 190 km
• Převýšení: 1350 m
• Trasa: na Mapy.cz
• Záznam jízdy: na Strava.com - gravel varianta 170 km
• Záznam jízdy: na Strava.com - silniční varianta 190 km

Kardašova Řečice

Začínáme na náměstí, kde se dá i bez problémů zaparkovat. Navíc se po pár kilometrech po silnici dostaneme rovnou do míst, po kterých asi touží každý, kdo se na kole na Třeboňsko vypraví. Projíždíme po hrázi rybníka Velká Ochoz s dubovou alejí s klasickým vápenným značením na kmenech. Hned za vsí Cikar u rybníka Popelov odbočujeme vlevo a pokračujeme po silnici se zákazem motorových vozidel. Lesní cestu tak máme prakticky jen pro sebe. Slušný asfalt nás dovede k jednomu z větších rybníků jménem Holná. Na hrázi se moc příjemně sedí a kouká na ostrov Naxos a místní ptactvo.
Od rybníka zamíříme k zámku Jemčina, kde odbočíme vpravo na silnici. Překonáme Nežárku a ve vsi Stradinka odbočíme vlevo na cyklostezku do Novosedel nad Nežárkou, odkud mírně z kopce sjedeme do Mláky a pak na Starou Hlínu. Tenhle úsek nemám moc rád, protože vede po hlavní silnici, ale je díky tomu možné se zastavit na kamenném mostě přes rybník Vítek. Most byl postaven v roce 1781, což je v historické perspektivě 5 let po založení USA.

Třeboň

Cestou do Třeboně po silnici 34 se dá využít paralelní cyklostezka, která sice není asfaltová, ale má velmi pěkný povrch, takže se po ní dá jet bez potíží i na silničním kole. Před křižovatkou je pak vhodné na stezku najet tak jako tak, abychom se dostali kolem Kotěrovy vodárny v Holičkách a posléze vedlejší silnicí přímo do Třeboně.


Projedeme Hradeckou bránou na Masarykovo náměstí, kde můžeme obdivovat krásně zrestaurovaný Mariánský sloup a kašnu. Z náměstí pak vyjedeme přímo na jih Svinenskou bránou a dostaneme se na Svět. Tedy přesněji na hráz rybníka Svět přímo k přístavišti a k soše Jakuba Krčína.
Ještě kousek po hrázi a pak šup dolů na asfalt a ven z Třeboně. Po pravé straně míjíme Schwarzenberskou hrobku a pokračujeme dál přes louky a les do Kojákovic.

Kojákovice – Vesnické muzeum

Na mapě s trasou nám působí Kojákovice nevzhlednou zajížďku, ale ve skutečnosti jsou velmi krásnou malebnou jihočeskou vsí s rybníčky, daleko od sebe roztroušenými statky a stodolami, několika křížky, kaplí i pomníčkem padlým ze Světové války. Navíc tu najdete i Vesnické muzeum, které je z velké části věnováno emigraci do Ameriky.

Borovany

Borovice, nebo borůvky? Kdykoli Borovany projíždím, říkám si, co jim asi dalo jméno. Každopádně předchozí i následující průjezd borovicovými lesy plnými borůvčí dává námět k přemýšlení. Pokud dáváte přednost hlavně těm borůvkám, můžete trasu načasovat na víkend, kdy probíhá borůvkobraní. A pokud už nestihnete borůvkobraní, můžete se tu určitě stavit na obědě v některé z restaurací na náměstí.

Jílovice – betlém

Krátkým sjezdem okořeněným několika železničními přejezdy se dostaneme do Hluboké u Borovan a pěkným lesem po úzké, ale kvalitní asfaltce do Jílovic. Tady můžete na náměstí obdivovat velký dřevěný betlém. Louky kolem Jílovic pak vystřídají za Šalmanovicemi převážně smrkové lesy, kterými se kolem Jakulského a Byňovského rybníka dostaneme do Nových Hradů.
My sice centrum Nových Hradů míjíme, ale pokud jste tu nikdy nebyli, doporučuji aspoň trochu si projít náměstí a zjistit, že tu nestojí jen Nový Hrad, ale i zámek, klášter a další zajímavosti.

Kolem hranic

Z Nových Hradů se cesta k hranici trochu zvedá a po pravé straně nabízí výhled na úpatí Novohradských hor a také poutní kostel v Dobré Vodě je většinou velmi dobře viditelný. Těsně před hranicí po pravé straně se pak nachází Skanzen ochrany státní hranice, což eufemisticky označuje hlavně ostnatý drát s elektrickým proudem ohraničující tehdejší skanzen komunismu.
Za kopečky je možná tráva zelenější, ale také kopce příkřejší, o čemž se přesvědčíme hned ve vsi Pyhrabruck, kde odbočíme vlevo a vystoupáme si na Höhenberg, který rozhodně dělá čest svému jménu. Ještě před ním se nám otevře krásně panorama nekonečných borovicových lesů kolem Lužnice.

Podél Dračice do Litschau

Právě k Lužnici, která se ještě jako říčka klikatí přes Gmünd, z Höhenbergu sjedeme. Trasa sice protíná místo Gmündu České Velenice, ale pokud chcete hezčí kulisu města, vyberte si spíše to rakouské.
Z města zamíříme k lesu a v něm budeme míjet po pravé straně bývalou pískovnu, která dnes nabídne příjemné koupání včetně občerstvení a dalšího zázemí. Doporučuji.
Hlavní silnici na hraničním přechodu Halámky jen přejedeme a podél úzkokolejky pojedeme dál malebným údolím postupně nahoru až do Brandu. Ještě předtím ale v Alt-Nagelbergu budeme po levé straně míjet sklárnu, u které je i malý park se zajímavými divoce barevnými skleněnými plastikami. Ve vsi Gopprechts se kromě úzkokolejky v údolí přidá i říčka Dračice a kolem jejích meandrů dojedeme až do Litschau.


Už před Litschau nás vítá na kopci vlevo věž hradu, která je moc pěkně vidět i z náměstí rozkládajícího se v mírném svahu. Nechybí na něm kostel, ale ani nějaké to občerstvení. Pro každého něco.
Z Litschau stále ještě Dračici neopouštíme a pokračujeme jejím údolím do Haugschlagu. Za ním pak mineme upravené greeny golfového hřiště a vjedeme na neupravenou lesní asfaltku zpět do Čech. Vpravo míjíme lesní rybník Blanko, který napájí právě Dračice, pramenící pár set metrů od Smrčné, kam nás dovede naše trasa.

Nová Bystřice

Příjemným sjezdem po dobrém asfaltu se dostáváme do Nové Bystřice na náměstí. Tady si můžeme vybrat z nabídky několika cukráren. Pokud máte rádi dobrou kávu a stylové prostředí, stavte se v Gino´s Company.
Z Bystřice musíme tak jako tak vystoupat nahoru na hřeben. Přece jen názvy jako Vysoká, Vysoký kámen nebo Javoří hora nevznikly jen tak náhodou. Naštěstí stoupání je krátké a po pěkném asfaltu. Nyní už mírně klesáme a lesy se střídají s loukami a pastvinami, kde se pasou nejen krávy a koně, ale v Rožnově také bizoni. Ve vsi Matějovec idylka pomalu končí a něco málo musíme nastoupat. Idylka končí ale hlavně proto, že budeme projíždět kůrovcovou kalamitou. Pohled na holiny s pahýly smrků a vývraty na mě vždy působí, jako bychom projížděli válečnou krajinou. Naštěstí spousta pěkných lesů zůstala, takže hurá dolů do údolí k rybníku.

Zvůle

Za malebně znějícím názvem se skrývá osada u stejnojmenného rybníka uprostřed lesů. Pokud sem dorazíte v podvečer mimo sezónu, přivítá vás klid a zrcadlová hladina vody vyrušená jen několika žulovými balvany a lemovaná vzrostlými smrky. Radost tu zastavit a radost nasát ten klid a pohodu.

Podél úzkokolejky

Nyní už míříme zpět na start vyjížďky. Menší zajížďku si ale uděláme přes Suchdol, abychom si mohli bez provozu užít sjezd do Kunžaku. Dál se pak po malých silničkách se slušným povrchem vyhýbáme provozu a užíváme si pěkné rozmanité krajiny. Lesy střídají louky a rybníky a několikrát křížíme úzkokolejku a konečně se dostáváme do Jindřichova Hradce.
Město jen projíždíme a užíváme si zlatou hodinku mezi vsí Buk a Hatín, odkud se nám nabídne výhled na celé Třeboňsko a za ním v dálce i Kleť a kopce Blanského lesa. Za Hatínem se uprostřed louky dáváme vpravo na silnici se zákazem pro auta a dostaneme se k nám již známému rybníku Holná.


Stejnou cestou, jakou jsme ráno vyráželi, se i vracíme, jen slunce už zapadá a stromy vrhají dlouhé stíny, dobytek na loukách s podvečerním ochlazením ožívá a z luk už jde příjemný chládek po horkém letním dni. Na silnicích i ve vesnicích nikde nikdo, a tak dojíždíme v klidu a pohodě a užíváme si poslední kilometry tohoto výletu.
Třeboňské kolečko prodloužené přes Rakousko kolem Dračice se mi natolik líbilo, že jsem ho jel s mírnými variacemi podruhé a příští rok se chystám znovu. Věřím, že si tuhle rozmanitou trasu i vy oblíbíte a budete se sem zas a znovu vracet.

PS: Právě první záznam na Stravě odkazuje na první ročník trasy, který je trochu terénnější, a zvlášť u Zvůle přidává gravelovou odbočku na Ďáblovu prdel. Krátký gravelový úsek je zhruba uprostřed trasy a předchází mu zhruba desítka kilometrů lesní asfaltky přes zaniklé vesnice po horším asfaltu.