Začni jezdit sama

Tento text bych ráda věnovala všem slečnám i ženám, které jezdí na kole a chtějí své ježdění posunout zas o úroveň výše na delší vzdálenosti. Berte tento text jako takového malého průvodce pro dálkové ježdění.

„To jezdíš takové dálky? A nebojíš se?“ Tyto a podobné věty slýchávám okolo sebe, když přiznám, co dělám na kole o víkendech. Z Prahy na oběd do Drážďan a zpět, Vrchlabí – Ještěd a burger v Jablonci nebo toulky českým Středohořím. Pro někoho to je jak nic, ale pro většinu holek to jsou nepředstavitelné kilometry a výškové metry. Samozřejmě tyto nápady nepraktikuji každý den ani každý víkend, takže v týdnu a někdy o víkendu mám čas na rodinu, kamarády a systematický trénink. Ale když už dostanu na nějakou bláznivinu chuť, například si dojet z Vrchlabí do Mělníka na kafe, a neseženu nikoho kdo by se mnou jel, snažím se řídit pár jednoduchými pravidly:

Řekni někomu o svém plánu

Nemusíš říkat, kolik kilometrů máš přesně v plánu, ale aspoň někomu dej vědět, kam jedeš, aby věděl, kam má jet, kdyby se ti něco stalo, nebo kde tě hledat. Dej mu dopředu trasu, případně můžeš sdílet svoji polohu přes telefon nebo Garmina.

Voz si základní nářadí

Duše, multiklíč, lepení na duši, montpáky. Základní čtyřlístek, který by u sebe měl mít takřka každý cyklista. Pumpička samozřejmě také, ale osobně se v případě defektu nebojím zaklepat někomu na dveře nebo se zeptat v servisu, zda by mi půjčili velkou pumpu a já mohla v klidu dojet domů na plném kole.

Neboj se požádat o pomoc

Chápu, že dneska se nosí holčičí síla a nezávislá ženskost, ale jsou momenty, kdy je lepší uklidit ego stranou a požádat kolemjdoucí nebo kamaráda. Stejně tak je zcela bez problému zastavit a požádat někoho, kdo zrovna pracuje kolem domu nebo na zahrádce, o vodu do bidonu.

Zastav si

A odpočiň si. Nemusíš stavět každých 10 kilometrů hned od začátku, ale je dobré si nastavit nějaké zastávky na jídlo. Ač hlad mít nemusíš, stejně je důležité, abys pravidelně jedla, protože si uvědom, tvé tělo spaluje 500-600 kalorií za každou hodinu v sedle, a když nebudeš 2 hodiny jíst, tak tě malinká müsli tyčinka opravdu nezachrání. Ideální je jíst aspoň malou traťovku každou hodinu a na trase si i vytipovat nějaké větší zastávky na pořádné jídlo. Google mapy jsou pro vytipování zastávek ideální (Street View a recenze míst).

Prozkoumej a naplánuj trasu

Nemusíš si přesně plánovat trasu, ale je fajn stanovit si body, které chceš projet a kde budeš vědět, že můžeš zastavit, doplnit vodu a energii. Také zvol vhodný terén. Roviny zní pro začátečnice hodně dobře, ale jsou zákeřné. Často na nich fouká, nejvíce do obličeje, jen točíš nohama, nemáš si je kde „vyvěsit“ aby si odpočinuly, a držíš jednu a tu samou pozici v sedle. Zkus zvolit mírně zvlněný terén, okolo jednoho procenta průměrného sklonu. Odpočineš si a ve sjezdech a do kopce si trošku protáhneš tělo. Taky si často projdu trasu trochu detailněji a opravuju úseky vedené polní nebo lesní cestou, které jsou sice fajn zpestřením, ale hrozí zde velké riziko defektu a po několika hodinách v sedle už nemusím mít sílu na horší terén.

Zvol vhodné tempo

Je super mít na prvních 30 kilometrech v kopcích průměr 30, ale co takhle za sto kilometrů? Pokud jedeš dlouhé štace, musíš myslet na později. Zvol vhodné tempo, které udýcháš nosem. Kopce si vyjeď na pohodu a ve sjezdu si odpočiň. Co tepák nebo wattmetr?

Závěr

Neboj se. Každý jednou začínal. Já si třeba vymyslela cestu na dovolenou přes celé Čechy, která měřila 250 kilometrů, kdy moji rodiče jeli autem a já na kole za nimi. Půlku trasy jsem si pískala, ale poté, co jsem prolomila svoji nejdelší vzdálenost, která do té doby byla 150 kilometrů, se z trasy stal trošku boj o dojetí a dodnes nechápu, jak jsem trasu dojela. Ale přežila jsem to a tato trasa byla jen počátek mých “výletů”.

Konkrétní report od Miťa z jednoho takového "delšího výletu" si můžete přečíst v článku 700 km na počest J. S. Bacha.