Rozhovor: CykloBudějovice - Lukáš Bajt, zákulisí městské cyklistiky

Cyklistika není jen o ježdění v terénu nebo na krásných silnicích v horách, ale také o ježdění ve městě. To hlavně, pokud chcete například do práce dojíždět na kole. Kdo se stará o to, aby města byla bezpečná pro cyklisty a prosazuje jejich zájmy?

Nejen o tom bude dnešní rozhovor s Lukášem Bajtem, jedním ze zakladatelů spolku CykloBudějovice, který se snaží krajské město na jihu Čech co nejvíce přizpůsobit pro jízdu na kole.

Lukáši, děkuji, že jsi přijal nabídku k rozhovoru, a jak je zvykem, poprosím tě, aby ses v krátkosti představil.
Kolo bylo odmalinka součástí mého života a od ježdění kolem baráku, přes amatérské závodění a dojíždění do školy jsem se dostal k bikepackingu, díky kterému jsme s kamarády projeli velkou část západní, střední a severní Evropy, a začal jsem mít zájem o cyklodopravu jako takovou. Na téma cyklodopravy jsem napsal a obhájil diplomku UK a následně vzal na částečný úvazek pozici cyklokoordinátora v Budějovicích. V současnosti pak třetím rokem pracuji v odvětví elektromobility, což je za mne skvělá budoucnost pro dopravu hlavně ve městech.


Díky a pojďme k věci, jak a kdy vznikl spolek CykloBudějovice, co bylo prvotním důvodem vzniku? Byl jsi na to sám?
Myšlenka vznikla právě po návratu z našich cest po západní a severní Evropě, kdy jsme si řekli, že tu chceme pro cyklisty stejné podmínky, jako mají tam. S Petrem Klikou a Honzou Žvakem jsme založili na podzim roku 2013 spolek CykloBudějovice. Předcházela tomu ještě Velká podzimní cyklojízda, kterou jsme pomáhali pořádat a kde se utvořily naše cíle.


Jak se cíle spolku v průběhu let měnily? Zažili jste nějaké zásadní změny?
Ze začátku jsme měli hlavní cíle: nový cyklogenerel, cyklokoordinátor na plný úvazek a vznik skupiny, která by se ve městě pravidelně věnovala problematice cyklodopravy. V podstatě se nám podařilo během prvních dvou let splnit vše, až na to, že doteď ve městě není cyklokoordinátor na plný úvazek, ale pouze na částečný. Změny byly spíše postupné, a to, že máme čím dál tím méně času. Na druhou stranu se k nám připojili noví členové, kteří jsou mladí a mají více času a plno elánu

Váš spolek není v Českých Budějovicích jediný, spolupracujete i s dalšími?
Ano, v Budějcích je docela hodně aktivních lidí, což je super. Ať už jde o kulturu, život ve městě, životní prostředí... Od začátku jsme v úzkém kontaktu se spolkem CBArchitektura, který úspěšně prosazuje změny ve veřejném prostoru a nové architektonické soutěže ve městě, nebo dříve se spolkem Domovina. V současnosti jsou hodně aktivní mladí kluci z Akčních Budějčáků a šlapou i do cyklodopravy.

Městská cyklistika má v posledních letech obrovskou vzestupnou tendenci. Daří se vám držet krok a dělat akce pro lidi, nebo už nadšení opadá a z mladších vás nemá kdo nahradit?
Snažíme se držet krok a příští rok budeme pořádat již 10. ročník soutěže Do práce na kole v Českých Budějovicích. Snažíme se účastnit dnů čisté mobility a spolupracujeme na různých volnočasových cykloakcích, jako jsou Fullmoon rides, Alley cats a další. Jak jsem říkal, času je méně, ale elán snad nechybí. Každopádně mladá krev je důležitá a věříme, že to jednou za nás převezme a aktivity budou pokračovat dál.


Co ještě čtenáři nevědí, ale já ano, je fakt, že jsi v zastupitelstvu města. Šel jsi tam s úmyslem změnit infrastrukturu pro cyklisty?
Přesně tak. Před třemi lety jsme s Petrem z našeho spolku a Mirkem Vodákem z CBArchitektura kandidovali do zastupitelstva a já jsem se tam i dostal. Úmysl byl určitě zlepšit podmínky pro cyklisty a obecně kvalitu života ve městě a veřejného prostoru. Pro mě jsou to spojené nádoby. Lepší infrastruktura pro cyklisty, kvalitní veřejný prostor, to je základ pro zdravé, moderní a živé město.

Jak je těžké prosadit zájmy cyklistů u městského zastupitelstva? Změnilo se něco za posledních pár let?
O zastupitelstvu to často není. Zastupitelstvo řeší velké investice a rozhodnutí. Každopádně většinově je cyklistice nakloněno a cítím tam podporu. Nicméně zlepšování podmínek pro cyklisty je spíš boj s úředníky a policií, kdy je pozice zastupitele přece jen silnější. Za poslední roky se náhled na věc změnil hodně, nicméně policie i odbor dopravy jsou vůči novinkám a opatření pro cyklisty hodně přísné a je těžké něco prosadit. Často to končí kompromisem nebo i úplným neúspěchem.


Někteří čtenáři mohou být překvapení, proč se tak horečně snažíme prosazovat zájmy cyklistů, ale České Budějovice jsou pro cyklistiku město zaslíbené. Všude rovina, tisíce lidí denně dojíždějí do práce na kole a město působí jako český Amsterdam. Uvědomuje si to i vedení města?
Uvědomuje, nicméně si myslím, že si neuvědomuje ten potenciál. Myslím, že hodně lidí si říká, jezdí tu plno lidí, stezky máme, je to OK. Chybí tu větší vize, kam by se město mohlo dostat, kdyby se tu podmínky podobaly městům na západě. Cyklodoprava se tu bere na vědomí, počítá se s ní, ale není to priorita, a pokud se objeví překážka, tak často i snaha končí.

Pojďme si dát nějaký příklad, pokud chcete například nový cyklopruh, nebo dokonce cyklostezku, jak jednání začíná a kolik let trvá realizace? Kolik posudků je třeba?
Těžko říct, co je zdlouhavější. U samostatných stezek nebývá takový problém s policií a odborem dopravy. Nicméně nastává tam hodně problém s vykupováním pozemků či životním prostředím. Proces může trvat od 2 i po třeba 10 let. Něco se nepovede realizovat vůbec. U cyklopruhů je to prvně politické rozhodnutí. Často je to na úkor parkování, což je hodně tenký led. Ale pokud dáme vedle sebe 10 parkovacích míst a bezpečná cesta pro 1000 cyklistů denně, tak to za mne je naprosto jasné. Pokud se to politicky prokopne, tak pak přijdou na řadu obavy a předsudky policie či odboru dopravy a to je pak opravdu těžké. Zatím máme v Budějovicích jednu ulici s cyklopruhem, která se realizovala už před 5 lety. Nyní by mělo dojít k rozšíření a bude se projektovat druhá ulice. Jde to bohužel opravdu pomalu…


Kdybys měl vypíchnout nějaký úspěch za posledních pár let, co se podařilo prosadit, co by to bylo?
Za mne je to hlavně změna myšlení na městě. Jak u politiků, tak u úředníků. Cyklisté se už berou na vědomí a prostor pro ně je požadavek při rekonstrukcích nebo nových stavbách. Poté jsou to kolostavy. Těch se za poslední dobu podařilo umístit v podstatě stovky, a to i díky lidem z Rekol, se kterými také spolupracujeme. Daří se také propojovat okolní obce jako Borek, Včelná, Roudné, Planá a v plánu jsou další (Litvínovice, Haklovy Dvory, Srubec, Boršov nad Vltavou). Současně se ve městě rozšiřují zklidněné zóny 30, což je skvělé řešení i pro bezpečnost cyklistů v obytných oblastech, kde nelze budovat cyklopruh ani cyklostezku.

Sleduješ okolní města, jak se staví k otázce ohledně cyklistů ve městě, a jsou tu nějaká, která vynikají nad ostatními? Minulý rok třeba vyhrál v hodnocení Rožnov pod Radhoštěm.
Sleduji ostatní spolky v republice a jsem součástí i Asociace pro městskou mobilitu, jak za město, tak za náš spolek. Nikde to nejde hladce. Nicméně tam, kde je vůle, je i cesta. Ve městech, kde je starosta, který si vezme rozvoj cyklodopravy za svůj, tam se dějou změny vcelku rychle.


A jak si vedeme oproti světu? Měl jsi možnost se projet ve městech, jako je Kodaň či Štrasburk?
Na kole jsem projel opravdu hodně měst. Od Kodaně, přes Amsterdam, Štrasburk, Berlín, po Lujbljanu nebo i New York. Velká evropská města jako třeba Paříž do toho opravdu hodně šlapou. Uvědomila si, že nejsou nafukovací, a zároveň, že ulice plné aut nejsou dobré pro život. Pokud lidem udělají podmínky, přesednou z auta a sednou na kolo. Pomohl k tomu hodně i covid, kdy se úplně nedoporučovalo jezdit městskou hromadnou dopravou. Kodaň a Amsterdam, to je úplně jiný svět. Ale nejen na západě se daří dělat skvělé projekty a infrastrukturu. Mile mne překvapila Bratislava a za Kodaň východu bych označil Lublaň. Ta to uchopila správně - zeširoka a řešila nejen dopravu ve městě samotném, ale i v jejím okolí. Díky tomu mohla uzavřít centrum autům a udělat skvělé podmínky pro chodce a cyklisty.

Lukáši, děkuji ti za tvůj čas a přiblížení problematiky městské cyklistiky. Je ještě něco, co bys chtěl našim čtenářům sdělit?
Popřál bych určitě hodně pohodových hodin a kilometrů strávených v sedle kola, ať už na trailech, silnici, nebo ve městě. Díky za rozhovor.

report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá

Komentáře

Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá

Podobné články

Rozhovor: Tereza Neumanová - z Vysočiny do World Tour

Rozhovor: Tereza Neumanová - z Vysočiny do World Tour

Cyklisty na světové úrovni bychom v našich českých a slovenských končinách uměli napočítat i v desítkách. Jak to je s dámami – cyklistkami?
Unboxing: Marin Kentfield 1 - „retrobike“ v moderním hávu

Unboxing: Marin Kentfield 1 - „retrobike“ v moderním hávu

Tentokrát si trochu odpočineme od zdvihů a výkonů a místo toho se podíváme na „klasiku,“ se kterou můžete vyrazit ať už na kávu do města nebo na cyklostezku.
Rozhovor: Anne Tauber – co nezkusíme, nemůžeme se naučit

Rozhovor: Anne Tauber – co nezkusíme, nemůžeme se naučit

Nizozemská cyklistka Anne Tauber je od letošní sezony součástí Orbea Factory Teamu. Jak se z rovinaté země jako je Nizozemí stát součástí ženské MTB špičky? Co vše umí její závodní kolo?
keyboard_arrow_up