Tip na výlet: Noc pod hvězdami na Edelweißspitze

Großglocknerská vysokohorská silnice je legendou rakouské cyklistiky. Nekonečné kilometry stoupající z hlubokého údolí až k samotným štítům hor lákají každoročně cyklisty z celé Evropy. Při naší cestě do Rakouska jsme tuhle výzvu prostě nemohli minout.

Startujeme motor(y)

Budíček vyzvání ve čtyři hodiny ráno, následuje krátká snídaně a pak rychle vyrazit na cestu dlouhou přes 600 kilometrů.
Cesta utíká jako voda, časová rezerva je dostatečná, po 5 hodinách jízdy autem dáváme zastávku v překrásném, světoznámém, městečku Hallstatt, ležícím na úpatí hor u stejnojmenného jezera. Parkování přímo ve městě je složité, proto parkuji kousek před Hallstattem, na velkém bezplatném parkovišti ve vesničce Obertraun. S bratrem přesedáme na kola. Kolem jezera vede cyklostezka (do centra Hallstattu je to přibližně 5 km), a tak si okolní krásu vychutnáváme ze sedla. Po krátké návštěvě zase rychle odjíždíme směr Bruck an der Großglocknerstraße. Tam odbočujeme z hlavní silnice a blížíme se k začátku našeho dobrodružství.

Po pár kilometrech dojíždíme k mýtné bráně. Poblíž je bezplatné parkoviště s dostatečnou parkovací kapacitou. Nemusíte se tedy bát, že nezaparkujete, pokud se vydáte nahoru na kolech.

Převlečeme se, nachystáme věci, vše raději 2x překontrolujeme, protože tuhle noc nebudeme trávit v pohodlí hotelu nebo něčeho podobného. Plánujeme totiž přespat venku pod hvězdami.

Parametry trasy:

  • vzdálenost: 16 km
  • převýšení: 1425 m
  • náročnost: vysoká
  • povrch: asfalt - silnice
  • vhodné pro: silnička, treková kola, gravel, MTB-HT

Nekonečné serpentiny

Kolem mýtné brány vede pro cyklisty speciální branka, vstup je pro cyklisty zdarma. Stačí zmáčknout tlačítko, brána se otevře a cesta (v našem případě) k 16 nekonečným kilometrům začíná.

Blížíme se k bráně do nebes.
Na úpatí kopce míjíme značku s parametry 12 % průměrné stoupání a odpočet 33 km...
Ta druhá část pro nás naštěstí neplatí, ta je určena pro borce, kteří jedou ještě dál až ke Kaiser Franz Josefs Höhe. Ale těch 12 % se nás bohužel týká. A kopec nám hned dává zabrat, 20kilový batoh na zádech tomu taky moc nepřidává a už po prvních pár stech metrů je nám jasné, že tohle nebude zadarmo.

Cedule, která vám řekne dokonale kolik bolesti vás čeká.
Cestou zastavujeme každých pár kilometrů, protože únava z řízení, kopec a ten proklatě těžký batoh dává mé fyzičce i zádům zabrat. Ale nemusíte se bát, odpočívadel a vyhlídkových míst je kolem silnice spousty. Takže téměř každý kilometr se můžete zastavit a kochat se výhledy na okolní alpské velikány. Už je pozdě odpoledne, a tím pádem i méně aut, která nás míjejí. Někteří řidiči dokonce přibrzdí a křičí na podporu „Go Go“. To nás trochu nakopne, ale stačí dalších pár set metrů a utrpení je zpět.
Pokud máte štěstí, můžete zahlédnout i různé prototypy automobilů, protože právě sem různé značky jezdí testovat svá vozidla. Pokud jste vedle cyklistiky i nadšený motorista, přijdete si zde rovněž na své.

Během výjezdu je spousta míst na  focení.Tento had vás dovede až na vrchol.

Přibližně v půlce cesty míjíme postaršího pána na silničce, který si dopřává pauzu. Zdvořile pozdravíme a ukrajujeme další metry. Místy je silnice prudší, až bych to kolo skoro raději tlačil, ale jsou zde i úseky, kde se dá “odpočinout”. Po chvilce i my zastavujeme, abychom se oblékli. Ačkoliv je červen, teplota klesá pod 15 stupňů a chladný vítr s rostoucí nadmořskou výškou na pohodlí nepřidává. Chvilku oddechujeme a taky svačíme. Za námi se pozvolna přibližuje onen postarší pán. Zastavuje a ptá se, kam až jedeme, když táhneme s sebou spacák a další výbavu... Dozvídáme se, že je mu už přes 70. Při pohledu na jeho kolo nám dochází, že proti němu nemáme šanci. Téměř celé kolo je polepeno nejrůznějšími nálepkami ze všech možných alpských silnic a průsmyků. Popřeje nám hodně štěstí a odjíždí.

Příležitost vyfotit vašeho miláčka kousek pod vrcholem.Pomalinku se dostáváme mezi sníh.

To je pro nás výzva, namotivováni vyrážíme za ním, držíme se zuby nehty. Po chvíli to ale vzdáváme a zpomalujeme.
Zásoby energie nám klesají skoro stejně rychle jako okolní teplota. Když se dostaneme z úbočí hory, vidíme první větší záchytný bod, Muzeum alpské přírody (https://www.grossglockner.at/gg/en/thehighalpineroad/exhibitions). Vstup dovnitř je zdarma. Táhneme za kliku od vstupních dveří, ale bohužel marně. Už je něco po šesté večer a je zavřeno (další dvě muzea se nachází dále mimo naši trasu - Archeo muzeum u vrcholového tunelu, který vás dovede do dalšího údolí, další se nachází až přímo u Kaiser Franz Josefs Höhe.) Náš problém s docházející vodou tedy začíná být stále akutnější a přemýšlíme, jestli bude nahoře ještě vůbec něco otevřeno. Neustále kolem nás pobíhají syslové. Jsou všudypřítomní.
Zbývají poslední dva kilometry, když dojíždíme k dalšímu parkovišti a odbočce na Edelweiß.
Pro mě jsou to vážně dva kilometry utrpení. Poslední záchranu představuje energetická tyčinka s hroznovým cukrem, který alespoň na chvilku doplní energii.

Ty Panoramata prostě nemají chybu. Jen už se ten batoh dost pronáší.Ano! jsme téměř na vrcholu. Už jen 2km a jsme tam.

Je to tu, jsme téměř nahoře. U horské restaurace zkoušíme, jestli je otevřená a přichází další zklamání...
Kdo chce, může pokračovat dál po silnici, která vás dovede ke Kaiser Franz Josef Höhe, odkud je nádherný výhled na Großglockner. Opodál slyšíme češtinu, a tak se jedeme zeptat skupinky cyklistů, jestli je restaurace na Edelweißspitze otevřena. Odpovídají, že před půl hodinkou byla. Tak tedy vyrážíme vzhůru, poslední kilometr a půl po kočičích hlavách je nekonečný. Kola tlačím očima, aby se vůbec točila. Cestou potkáváme už jen minimum aut, protože se blíží 20:00 a od 21:00 je silnice uzavřena. Těsně před západem slunce dorážíme na vrchol. Vidíme ještě otevřenou hospodu, zázrak! Kupujeme si hned vodu, a jdeme si vařit čaj na zahřátí. Teplota stále padá, tachometr ukazuje kolem 5 stupňů a stále fouká silný vítr.

Je čas se  trochu zahřát. A dát si večeři.Bez téhle fotky se to snad ani nepočítá.

Hotel s výhledem

Cestou jsme nastoupali přes 1500 výškových metrů. Nacházíme se ve výšce 2572 m n. m. Zmrzlí a vyčerpaní rozprostřeme karimatky a zaleháme do spacáku. Nádherný západ slunce přechází ve tmavou noc. Kouzelné nebe plné hvězd, to je pro nás třešnička na dortu. Za tu nádheru to vážně stálo.
Celou noc je nám šílená zima. Spacák ani všechno oblečení, co máme s sebou, moc nepomáhá. Jediná možnost, jak se zahřát, je běhat a dřepovat a všemožně se zahřát pohybem… Kolem druhé hodiny ráno se v dálce ozývá hřmění, blesky osvětlují horizont a my jen trneme hrůzou, jestli bouřka dorazí až k nám. Tiše doufáme, že nás mine.

Zima je taková, že se nedá spát, tak aspoň že výhled je perfektní.
Po dalších dvou hodinách se začíná rozednívat, bouřka nás naštěstí minula a teď jen doufáme, že se podaří i východ slunce nad horami.

První ranní paprsky  deroucí se přes mráčky.

Východ slunce na Edelweißspitze

Nad ránem přijíždí na východ slunce první automobily a pár motorek. Závora u vjezdu v údolí zůstala zřejmě přes noc otevřená.
My konečně s prvními paprsky slunce rozmrzáme a chystáme se na další přesun. Předtím nás ale čeká úžasný sjezd zpět dolů na parkoviště po téměř prázdné silnici.
Po pár serpentinách slyšíme, jak cinkají zvonečky ovcí. I když je silnice brzo ráno ještě oficiálně uzavřená, je potřeba si dávat pozor. Nikdo totiž nezaručí, že nepotkáte někoho, kdo tam i tak vjede.

Kamarádky nás přišly uvítat.
Očarováni nádherou frčíme dolů. Nic nás nemůže zastavit... To bych to ale nesměl být já... Pneumatiky v důsledku vyšší nadmořské výšky o dost ztvrdly, čímž se snížila jejich přilnavost, a já jsem se v jedné zatáčce poroučel k zemi, plus minus v 40 km/h... Naštěstí nejelo žádné auto v protisměru.

Dávejte si pozor, takový budíček už víckrát nechci zažít. Pád, jak ho zaznamenal GoPro.
Po prvotním šoku se zvedám a začínám sčítat škody... Prodřené a potrhané oblečení, sedřený loket a část obličeje. Po rychlém ošetření nasedám zpátky na kolo a pokračujeme ve sjezdu. V zatáčkách už zbytečně neriskuji a raději volím bezpečnější jízdu na jistotu. Aby toho nebylo málo, tak mi absolutně přestala na kole fungovat přehazovačka. Po průjezdu mýtnou bránou si kolo prohlédnu ještě jednou a důkladněji. Přehazovačka připomíná tvarem spíše vrtuli. Ale co teď? Máme naplánovanou celou dovolenou a já zničím kolo hned první den. Začínám hledat servis v Kaprunu, kde budou snad ochotní a dokážou mi kolo dát do pořádku. Po 2 hodinách hledání a ježdění už ztrácím naději. Poslední servis na mapě. Všechny ostatní mají zavřeno, protože je sobota, nebo by to trvalo několik dní.
Heuréka! Mají otevřeno, naštěstí rozumí anglicky a komunikace není problém. Říkají, že se můžu jít projít a za hodinku zavolají. Opravdu, za hodinku zazvoní telefon: Kolo je opraveno. Dle pokynu servismana si jedu kolo projet. Nevěřím svým očím, vážně to řadí, jako kdyby byla nová! Nemusíme měnit plány. Následující dny nás čekají dechberoucí výjezdy nad Saalbachem a Zell am See. Dobrodružství může pokračovat. Ale o tom příště.


I když byl výjezd na Edelweißspitze opravdu náročný a sáhnul jsem si na dno svých sil, stálo úsilí a námaha za to. Přespat ve 2600 m. n. m pod zářícím hvězdným nebem je zážitek, na který budu dlouho vzpomínat. Nakonec i pád při cestě dolů byl ponaučením.

Doporučil bych, pokud preferujete klid a málo lidí, vyrazit ve všední den a mimo sezónu. Zajímavé je navštívit průsmyk brzy na jaře, kdy je silnice lemována sněhovými bariérami. Nezapomeňte se ale ujistit na stránkách Grossglockner.at zda je silnice otevřená. Vybavte se také na přejezd či výjezd lépe než my, protože i když dole v Zell am See mohou panovat tropické teploty, ve 2500 m n. m. mohou být klidně přeháňky s kroupami a teplota klesne k 0°C. Snad vás tento článek inspiruje a aktuální situace dovolí si ještě letos vychutnat majestátní výšlap téměř až do nebe.

Související linky a zajímavé odkazy

report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
mtbiker-komunitaCZ 
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá

Komentáře

Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá

Podobné články

Tip na výlet: Alpy na dosah ruky pro začátečníky - Schneeberg

Tip na výlet: Alpy na dosah ruky pro začátečníky - Schneeberg

Jak zažít alpskou idylku s přespáním nad 2000 m.n.m a přitom vzdálenou 3 hodiny autem, to vše za dostupnou cenu? To nabízí pohoří Schneeberg v Dolním Rakousku.
Bikepacking napříč rakouskými Alpami - vstříc dešti a sněhu

Bikepacking napříč rakouskými Alpami - vstříc dešti a sněhu

Jaké je Rakousko? Běžný smrtelník si představí mléčnou čokoládu, řízek a Mozarta. Cyklista vidí spoustu cyklostezek, ohleduplných řidičů a krásných alpských stoupání.
Cyklostezka Bečva - od soutoku k soutoku

Cyklostezka Bečva - od soutoku k soutoku

Vymýšlíte, kam na kole na výlet nebo na dovolenou, ale nemáte rádi kopce? Nebo máte malé děti a rádi byste se projeli i s nimi? Cyklostezka Bečva pro vás bude to pravé.
keyboard_arrow_up