Rozhovor: David Fanderlik - vycházející hvězda?

O počátcích, jak se z normálního kluka stal úspěšný cyklista, který na maratonech konkuruje zkušeným vlčákům, či o zážitku z dětské olympiády.

S Davidem a jeho smečkou se znám již nějaký ten pátek a neustále mě fascinuje, jak úspěšný tým dokázal vybudovat. Jeho členové se dokážou navzájem povzbuzovat i podržet a jsou velmi dobří kamarádi.

Ahoj Davide, moc ti děkuji za přijetí pozvání. Mohu se hned na úvod zeptat, jaká je tvoje cyklistická historie?
Ahoj, děkuji já. Moje cyklistická historie? Na kole nejezdím dlouho. Vše pomalu začínalo roku 2016, když jsem si zkusil za barákem dětský Tour de Zeleňák kolem náměstí na horském kole, vyhrál jsem ho a zjistil jsem, jak je cyklistika krásná. Rok nato jsem si na Tour de Zeleňák půjčil silniční kolo a objel trasu 54 km, můj cíl byly 2 hodiny, a když jsem to udělal za 1:43, měl jsem strašnou radost. K narozeninám v květnu dalšího roku jsem si přál svou vlastní silničku a přání se vyplnilo. Beru to jako počátek cyklistiky. Jezdil jsem v místním týmu Herby Servis a objížděl závody po okolí z Českolipského poháru. Podařilo se mi vyhrát kadetský Českolipský pohár. Další sezona se nesla v podobném duchu s tím, že na můj milovaný Zeleňák se mi tentokrát podařilo dojet 8. celkově s časem 1:23, 20 minut zlepšení a brali jsme to jako velký výsledek. Přes zimu jsem začal poprvé trošku trénovat, jel jsem do Španělska, koupil si a napůl dostal již karbonové kolo a začal jsem sahat po časech lepších jezdců. Tour de Zeleňák se opět brutálně povedl a byl konec sezony. Letošní zimu jsem proseděl 12-15 hodin týdně na ergáči a k tomu běhal, tak uvidíme, jestli v sezoně sklidím ovoce.

Dělal jsi i jiné sporty?
Dělal jsem jich spousty. Začínal jsem lezením od doby, co chodím, a to díky tátovi, který se lezení věnoval závodně a vedl mě k tomu. V nějakých asi 11 letech jsem přestal a začal plavat a hrát florbal, hlavně ale zatím plavat. Mezitím v zimě i hokej, ale pak nám v Rumburku zrušili stadion a byl konec. V plavání mi to moc nešlo a sekl jsem s tím a zůstal u florbalu, kde se mi jako gólmanovi docela dařilo. Jen jsem se ve florbale vyloženě uvařil a přetrénoval, a nakonec ztratil všechnu motivaci na svém vrcholu. Chytám do teď, ale netrénuji a dělám to jen pro radost. Při florbale jsem chodíval plavat a běhat a byly to ty roky, kdy jsem jel Zeleňák na půjčeném kole. Když jsem dostal své kolo, vrhnul jsem se na triatlon a dotáhl to na olympiádu dětí a mládeže, kolo následně ale vytlačilo chuť běhat a plavat, takže jsem teď čistokrevný silničář, bajky mě nikdy netáhly.


Jaký byl zážitek startovat na olympiádě dětí a mládeže?
Pro mě jeden asi ze 2-3 nejlepších momentů ve sportovním životě. O té olympiádě jsem snil, a když to vyšlo, nevěřil jsem. Celá olympiáda, a i přípravy na ní, jsou pro mě stále velmi živou a úžasnou vzpomínkou. Byl to můj cíl a já si za ním prostě šel, věnoval jsem tomu všechno.

Ty jsi vlastně na olympiádě nestartoval v cyklistice. V čem tedy? A jak jsi dopadl?
V cyklistice jsem nestartoval, přesně jak říkáš, byl to triatlon. V té době jsem dělal cyklistiku i samotnou, ale k tomu triatlon a v tom jsem se tam dostal. Strašně mě baví triatlonové závody, ale už ne trénink, až na to kolo - proto je pro mě cyklistika lepší volba, když mě opravdu baví! Doběhl jsem do cíle na 17. pozici z 28 triatlonistů v české špičce, někteří už měli i světové úspěchy (každý kraj nominoval 2 své triatlonisty, já se pro svůj kraj - Ústecký - stal leaderem). Začátek závodu se přitom vyvíjel opravdu hrozně, nemám všechno vybavení pro triatlon, například tretry, a tak to začínalo. Všichni měli speciální kola a tretry měli už zacvaknuté a jen do nich “strčili” nohu a jeli, já v depu utahoval boa kolečka a běžel v kufrech. Do vody jsem skákal docela sebevědomě s tím, že plavání jsem asi nejvíce dřel, protože mi nejmíň šlo (s molitanem na pásku apod.), ale nepovedlo se, po asi kilometru plavání jsem z vody vylezl v poslední skupince jako poslední člověk. Do depa poslední a tam ztratit ještě víc kvůli tretrám a při naskočení na kolo z té malátnosti z vody pád a málem jsem šel zpátky do vody. Trvá mi, než rozjedu zamotaný nohy, ale po chvíli bombím a jedu stíhačku jak blázen, předjíždím jednoho za druhým a dostanu se někam na 19. pozici. Jelo se na velmi krátkém okruhu, a tak jsem měl paradoxně furt za zády první balík, ale o kolo napřed, ti mě sjeli a já se vezl s nimi, pak když jeli do depa, tak já ještě jedno krátký kolo sám. Depo na běh už vypadalo lépe, ale žádná sláva. V běhu už jsem trpěl, i tak seběhnutý 2 pozice a cíl. Životní zážitek na světě.


Co tě přimělo vybrat si jako hlavní sport kolo?
Ani nevím, hlavně jak mě to chytlo už od toho dětského Zeleňáku a pak i v triatlonu to byla moje nejsilnější disciplína, co mě i nejvíce bavila trénovat. Nad florbalem vyhrálo i tím, že florbalu jsem měl jednu chvíli plné zuby, a navíc korona a zavřené haly.

Se svým taťkou a bráchou jste založili UNLIMITED team. Prozraď nám, jaké to je vést tým.
Není to nic tak jednoduchého, jak to na první pohled vypadá. Často do noci po trénování a škole sedím u notebooku a dávám do kupy strašně moc věcí od financí až po objednávky a zařizování, navíc jsem strašný perfekcionista a musím to mít přesně vše.


Kde se vzala myšlenka na vlastní tým?
Šlo hlavně o to, že já jsem chtěl začít jezdit za nějaký tým, se kterým budu na závodech (Herby Servis tým mi dělal skvělou podporu ohledně dílů a servisu kola, ale nebyl to tým, vozili jsme dresy servisu). Neměl jsem ale výsledky na to, abych měl v nějakém týmu nabídku slušnou a například 3000,- členské příspěvky a podobný s prominutím voloviny jsem nechtěl. Zkusili jsme tedy svoje, buď to vyjde, nebo ne. Ze začátku nás bylo tak 5 a jezdili jsme málo. Ale během tří let se tým rozrostl tam, kde je dnes. Letošní zima byla pro nás největším zlomem. Máme skvělé sponzory a nahrnulo se k nám hrozně moc skvělých závodníků. Na závodech nejsem nikdy sám, máme tu nejúžasnější partu a strašně mě to baví a vždy se na závod těším 1000x víc. Dovolím si říct, že pro amatérský závody začínáme být viditelná hrozba.

Máš ambice se začít cyklistikou živit?
Strašně moc bych chtěl, ale na to mě čeká ještě neskutečně dlouhá cesta a dřina. Prozatím jsou mé ambice pravidelně dojíždět ČP, poté zkusit nějaké výsledky a uvidíme, kam až vítr povane. Každopádně je to můj sen a cíl, moc bych si přál živit se tím, co mě tolik baví.


Jaké to bylo zúčastnit se etapového závodu RBB Tour?
Jak jsem již dříve říkal, že mám ve sportovním životě tak 3 věci, co nikdy nezapomenu, tak mezi nimi je i letošní RBB Tour. Byl to můj první etapový závod v životě, a ačkoliv jsem nezvládl limit, mohu s potěšením říci, že více dní po sobě etapově mě neskutečně baví, a hlavně mi to jede i několik dní po sobě stejně, ne-li lépe. Měli jsme opět nepřekonatelně úžasnou partu, a tak nešlo jen o sportovní výkony.

Na závodech typu Krakonoš nebo Tour de Zeleňák pravidelně dojíždíš na předních pozicích. Jaká je tam konkurence?
Řekl bych, že tyto závody jsou velmi kvalitně obsazené, už druhým rokem dojíždím pravidelněji mezi prvními, ale paradoxně vyhrát (celkově) se mi podařilo zatím pouze jednou v životě. Dost často se na těchto závodech ukazují dokonce lidé z ČP, a tak závod má vždy šmrnc a nikdy jsem závod bez konkurence nezažil. Navíc jsou to i skvěle zorganizované a zajištěné závody, moc rád se na ně každý rok vracím.

A jaké to bylo porovnat se s profesionály na RBB Tour?
Porovnání s profíky je ale pro mě zatím dost bolestivý boj o přežití. Realita je krutá a na tohle ještě prostě nemám. Chci se jim postupně přibližovat a zrovna RBB Tour si dávám jako dlouhodobější cíl na nějaký budoucí výsledek.


Moc děkuji za rozhovor a přeji mnoho štěstí a úspěchů ve zbytku sezóny. Davidovu cestu můžete sledovat na Instagramu @fanderlikd nebo celý tým Unlimited @unlimited_kmtradingcz.