Dursley Pedersen

Mezi ikony světové cyklistiky patří bezpochyby dánská značka Pedersen. Navíc má zajímavou historii, kde neúspěch a krátký život značky je vyvážen její jedinečností, technickou inovací a povedenou reinkarnací. Pedersen rozhodně patří ke kolům, které přitahují pohledy nejen laické veřejnosti.

Dán Mikale Pedersen měl vzácný dar v podobě tvořivosti a fantazie, který mu v kombinaci s jeho technickými schopnostmi umožnil řadu myšlenek proměnit v realitu. Zároveň byl tvrdohlavý a nepředvídatelný, což mu bohužel často způsobovalo finanční a právní problémy. Právě v jejich důsledku nedokázal využít příležitosti, které mohly přinést větší obchodní úspěch. Nejspíš i proto se místo uznávaného jména v cyklistických tradicích na dlouho stal zapomenutou poznámkou hluboko pod čarou.

Začalo to u sedel

Pedersen se jako úspěšný technický inovátor v roce 1893 přestěhoval z Dánska do Anglie, konkrétně do města Dursley, kde jeho úkolem bylo zdokonalovat mlékárenské stroje na oddělování smetany a syrovátky od mléka. Současně byl vášnivým cyklistou, který ročně najezdil okolo 5000 kilometrů. Chuť inovovat kola v jeho případě začala u sedel, která mu připadala těžká a nepohodlná. Vytvořil koncept závěsného sedla (systém podobný houpací síti), které při hmotnosti 110 gramů mělo nosnost 89 kilogramů. Standardní sedla měla tuto nosnost až při váze 1,5 - 2 kg. Jeho sedlo tvořil pás uchycený ve dvou bodech na rámu a sedací plochu upletenou z tkaniček či kožených šňůrek o celkové délce 40 metrů.

K sedlu to chtělo kolo

Problém nastal v okamžiku, kdy Pedersen zjistil, že neexistuje rám, na který by jeho “revoluční” sedlo šlo aplikovat. A tak mu nezbylo než vyrobit vlastní rám přizpůsobený jeho systému uchycení sedla. Kromě této vlastnosti požadoval od rámu nízkou hmotnost, vysokou tuhost a zároveň pružnost. Inspiraci našel v konstrukci Whipple-Murphyova mostu, a vznikl tak jedinečný rám z tenkostěnných trubek, který měl při nízké hmotnosti výbornou tuhost. Rám a sedlo ale pořád nestačí… A tak musel Pedersen vyvinout i vlastní hlavové složení a vidlici. V roce 1894 si své kolo nechal patentovat a vyrobil první prototyp ze dřeva. Ten se nachází v kodaňském muzeu. O dva roky později si nechal patentovat vlastní způsob spojování rámových trubek a v roce 1897 založil firmu Pedersen Cycle Frame Co. Ltd., kde začal vyrábět první kola. O rok později firma přišla o investora, tak se přejmenovala na Dursley Pedersen Cycle Co.
Vyrobená kola se vyznačovala vysokou kvalitou, kdy rám byl sestaven ze 14 samostatných trubek s malým průměrem, spojených na 57 místech, čímž se v celku kola vytvořilo 21 trojúhelníků. Všechny rámy byly poniklované a lakované smaltem. Zpočátku byly nabízeny s pevnou pozicí sedlovky, takže nebylo možné nastavit výšku sedla, dalo se posouvat jen dopředu a dozadu. Proto se vyrábělo 8 různých velikostí rámu, přičemž všeobecně byly velmi lehké. Závodní model, který Pedersenovi udělal velmi dobrou reklamu, vážil jen něco málo přes pět kilo, což bylo na tu dobu nevídané. Po dvou letech se na kola začala dávat i stavitelná sedlovka, aby si jezdec mohl zvolit vhodnou výšku sedla. I tak se ale nadále vyrábělo osm různých velikostí rámu.

Potopila ho přehazovačka?

V nabídce měl Pedersen i dámský model, dvoumístný i trojmístný tandem, vojenské skládací kolo, nebo dokonce čtyřkolku. Pokrokovou inovací byla trojrychlostní přehazovačka v těle zadního náboje, kterou si nechal patentovat už o dva roky dříve, než s tou svou přišla společnost Sturmey-Archer. Pedersenova přehazovačka ale měla technické nedostatky a byla značně poruchová. Tento fakt v kombinaci s nedůvěrou lidí v neobvyklý rám a vysokou cenou přispěl k nízké poptávce po jeho kolech, což logicky působilo finanční potíže. V důsledku toho byla společnost Dursley Pedersen Cycle Company v roce 1905 zrušena a výrobu převzala firma R. A. Lister and Co. Ltd., která vylepšila převodový mechanismus náboje, čímž se tržby opět zvedly. Mikael Pedersen v nové společnosti zůstal a vyvíjel pro ni novinky. Například vyvinul nový motocykl využívajícího geometrii Pedersenova rámu, ten se ale hitem nestal.
Do roku 1917 se zájem zákazníků zaměřoval spíše na konvenční typy kol, což nakonec znamenalo konec prodeje Pedersenů. O čtyři roky později už se prodaly zbylé zásoby součástek jedné londýnské firmě, která ještě po dobu několika dalších let čas od času nějakého Pedersena prodala. Podle některých odhadů se celkem prodalo asi 30 tisíc kol značky Pedersen, což je ve světě cyklistiky dost malé číslo. Brit mapující historii Pedersenů se při jejich evidování dostal dokonce na pouhých 7806 kusů.

Dožíval v chudobě a zapomnění

V roce 1920 se Mikael Pedersen - možná na základě zklamání z toho, že jeho vynálezy selhaly, možná ale v důsledku rozpadu jeho třetího manželství - odstěhoval zpátky do Dánska, kde až do své smrti v roce 1929 žil v zapomnění a relativní chudobě. Tím by většina příběhů skončila, tento ale ještě pokračuje…


V roce 1995 byla uspořádána sbírka, jejímž úkolem bylo dopřát Pedersenovi důstojný pohřeb. Jeho ostatky tak byly více než 60 let po jeho smrti exhumovány z neoznačeného hrobu v Dánsku a přesunuty na hřbitov v Dursley. Obřadu se zúčastnilo více než 300 lidí včetně potomků, místních hodnostářů a fanoušků jedinečného kola, jehož příběh pohřbem jeho “duchovního otce” neskončil.
V roce 1978 se Pedersenův návrh dostal do rukou jeho krajanovi Jesperu Sollingovi, který podle něj začal stavět rámy. Svět tak dostal možnost znovu objevit a ocenit jedinečnost a krásu tohoto neobvyklého stroje, který rychle nabral na popularitě. Sollingova firma tyto jedinečná kola vyrábí dodnes, přidalo se k ní několik dalších společností z Dánska, ale i z Anglie či Německa. Všechny je vyrábějí nejen v různých velikostech, ale i v různých stupních výbavy. Stále se jedná o luxusní bicykly, kde jen cena rámu začíná na 30000,-CZK. I po více než sto letech je tak design Pedersena nadále příkladem nekonvenční konstrukce a jedinečného řemeslného zpracování ve světě hromadně vyráběné konfekce. Přitahuje pozornost a obdiv nejen znalců, ale i laické veřejnosti.


Text a foto Andrej Fortis - noelgabriel
Překlad a korekce - Tomáš Vitvar - jecnak

Další čtení a zajímavosti:

• Cyklomuzeum - Areál Žireč - zde můžete vyobrazené kolo Dursley Pedersen spatřit
• Fotogalerie Pedersen - Bike-forum.cz
• Fotogalerie moderní verze kola Pedersen - Bike-forum.cz
• Copenhagen Bike Factory - jeden ze současných výrobců bicyklů Pedersen