700 km na počest J. S. Bacha

Rozhodnutí jet do Lipska se mi v hlavě zrodilo vloni pár dní po 603 km dlouhé jízdě do Drážďan. Celkem brzy na to, jak mě tehdy bolely nohy. Nejsilnější motivace pro mě byla ale návštěva místa spjatého se životem a osobností Johanna Sebastiana Bacha, jehož dílo velmi obdivuji. Jedná se největšího skladatele, který kdy žil, z jeho tvorby se čerpá prakticky dodnes.

Termínově jsem si nahlásil dovolenou v červnu hned po letním slunovratu. Je nejdelší den a není takový šrumec jako o prázdninách. Po květnových problémech s kolenem proběhla zátěžová zkouška vrcholící jízdou do Vídně u Velkého Meziříčí. Koleno vydrželo. Při pohledu na předpověď počasí jsem ale moc nejásal, protože takhle deštivo dlouho nebylo. Největší šancí byl termín od soboty do středy. Hlavně nejet první víkend o prázdninách. Díky počasí nakonec vycházely dobře jen neděle a pondělí. Teploty byly trochu výš na tak dlouhou jízdu a vítr v pondělí měl foukat proti. Ale kdy jindy, když ne teď!

V neděli vstávám v pět, rychlá vydatná snídaně a jde se na to. Beru silničku Giant TCR. Jede o kousek lehčeji než pohodlné TCXko. V neděli je skvělý ten klid po ránu. V Loučeni na zámku mi ochotná obsluha doplňuje bidon. Dělá se vedro. Přes Mělník a kolem Řípu profrčím v ekonomickém tempu do Lovosic, kde se občerstvuji na benzínce. Tady skončila pohádka rovin a přišly kopce. Konkrétně České středohoří kolem Milešovky.


Nabízí se mi krásný výhled na Most a Teplice, za nimi se zlověstně tyčí hradba Krušných hor. Stoupání z Hrobu do Nového Města je kruté. Poznávám, že volba silničního kola s převodem 39 x 28 nebyla zrovna dobrá. Ekonomická jízda nahoru prostě není možná. Očekával jsem, že do Lipska to bude z kopce. No vlastně ano, ale stále nahoru a dolů. Na opuštěné pile si dávám pauzu. Nabíjím Garmina, Varii i sebe. Nikde nikdo.

Před Lipskem se krajina rovná a připadám si jako doma v Hradci. Do Lipska vjíždím v noci. Město bez aut, to se mi líbí. Garmin má slabší chvilku a neustále mi ukazuje na liště s navigačními pokyny, že za 200 m mám odbočit na třídu E. Beneše. Kostel sv. Tomáše, před kterým stojí slavná skladatelova socha a ve kterém je také pochován, nalézám s pomocí map v mobilu. Magické místo. Nasávám jeho atmosféru plnými doušky. Škoda, že je kostel v noci zavřený.

Cesta zpět

Tak zaprvé, převlékám se do čistých kalhot. Zadruhé rezignuji na navigaci v Garminu. Trasa vedla tam a zpět, ale Garmin nechápe, že se vracím. Odbočku doprava mi hlásí jako doleva (myslí si, že jedu po trase z druhé strany) a po upozornění narůstá vzdálenost od místa navigačního pokynu (tvl proč!). Vypínám navigaci a jedu podle zákresu cesty sem. Dá se tak jet, ale systém nehlásí špatné odbočení, je třeba stále sledovat displej. Výhodou je, že o 2/3 klesla spotřeba (!).


Kolem druhé hodiny cítím, že potřebuji pauzu. Nalézám zděnou autobusovou zastávku, která sálá teplo nahromaděné během dne. Super. Na 20 minut zavírám oči, na pět minut z toho usínám. Nabíjení Garminu a Varie (radar) probíhá také. Před třetí hodinou se k měsíci na obloze přidávájí také první příznaky svítání. Mimo neustálého stoupání ve zvlněné krajině fouká dost proti. Síla větru roste s nadmořskou výškou. Hlavou se mi honí myšlenka, že jestli bude takhle fučet i dole v ČR, budu muset sednout na vlak. V neděli klidná komunikace kolem Frauensteinu je při pondělku plná aut a Němci si oprasením bohužel hlavu nelámou. Tohle je zajímavé zjištění, že u nás po schválení 1,5 metru je snad situace lepší než v Německu.

Konečně to vylámu na Moldavu a z Nového Města si užívám sjezd dolů. Už se jen přeplácat přes České středohoří a bude klid. Pokud mi převody cestou sem nestačily, teď to platilo tuplem. V Kostomlatech pod Milešovkou jen těžce odolávám pokušení sesednout z kola a jít pěšky. V Lovosicích zastavuji na oběd. Uhlířské špagety mi nikdy v životě tak nechutnaly! Ochotná obsluha souhlasí s mým nápadem se trochu stranou natáhnout na lavičku a dát si půl hodiny siestu. Asi jsem na chvíli usnul. Po probuzení špagety postoupily níže a dá se lépe sehnout nad řidítky Vítr trochu škodí, ale není tak silný jako na horách. Bonus je, že suší pot. Teplota atakuje 30 °C, což je pro mě nad hranicí komfortu. Rád vidím při jízdě kolem Řípu zámek v Mělníku. Jenže, Mělník je trochu dopravně zakletý. Tam je snad uzel kamionové dopravy (díky přístavu?). Jediná možnost jsou okresky, ta přes Hostín je asi nejtypičtější jako ukázka. Aby se člověk vyhnul peklu mezi kamiony, jede po totálně rozbité okresce. Cestou sem mi to tak nepřišlo, ale při tak vysokém stupni únavy je pohlcování otřesů nedostupným luxusem. Tohle se týká tak 80 procent cesty z Mělníka do Hradce Králové. Tempo klesá a kilometry naskakují jen velmi pomalu. Zadek i přes výměnu kraťasů a domazávání Sixtusem pálí jako oheň a jízda ze sedla vysiluje nohy. Je dusno, další den má pršet. Mouchy létají nízko a z nějakého záhadného důvodu většinou do pusy

Trpělivost, to je jediné řešení. Pohybovat se pomalu vpřed, domů

Nakonec jsem se dočkal a za soumraku protnul ceduli Hradce Králové. Unavený a spokojený. Navštívit Lipsko byl můj sen a teď se splnil, jako bonus na kole. A dospěl jsem k zajímavému zjištění. Nemá cenu pokračovat a atakovat hranici 800 km. Proč? Do 400km se dá jet tak nějak komfortně, ale co je navíc, to bolí. Při pětistovce to bylo bolavých posledních 100 km, vloni zase 200 km z celkových 600 km, no a letos to bylo 300km. Bez zajištění a pravidelné očisty zadele po cca 200 kilometrech se to fakt nedá. Ale mám splněno! Po Covidu jsem celkem rychle naskočil do sedla a od ledna se začal připravovat na tuhle jízdu. I když mě všechno bolí, jsem spokojenej. Nedovedu si představit situaci, že bych po půl roce přípravy nikam nejel.



Děkuji všem, co to dočetli až sem Pokud chcete, mrkněte se ke mě na Stravu na detaily jízdy.

S sebou do sebe nakoupeno před cestou:

• 3× nápoj Mana a k němu zakusovat hutný chléb s máslem, sýrem a šunkou (samotná Mana mě nezasytí, ale jedná se jen o pocit v žaludku) Vyzkoušeno vloni cestou do Drážďan.
• tyčinky Corny, velké, chutnala mi ta s bílou čokoládovou polevou, naopak ty s tmavou jsem do sebe nemohl dostat
• BeBe dobré ráno, nejsou až tak sladké, příště jich koupím víc.
• cucací tablety Nutrend (původně jsem je pokládal za nápoj v tabletách, ale voda je nerozpustí, musí se cucat)
• kapsle solí Nutrend

Cestou do sebe dokoupeno:

• 2× Coca Cola a Pepsi Cola, oboje „plnotučné“ bez umělých sladidel
• 2x neperlivá Magnesia
• velké balení medvídků Haribo
• tyčinka Mars velké balení
• 2× Müller Milch nápoj
• 4x rohlík
• Hermelín
• 2x 0,5 l nealko Bernard
• uhlířské špagety
• a spousta vody, co jsem vyžebral cestou

Rád(a) se dělíš o své zážitky ze závodů nebo každodenního ježdění? Máš pocit, že jsi odborníkem na cyklistické technikálie a uměl(a) bys komukoliv pomoci na dálku? Jsi velký cestovatel a rád(a) bys nám ukázal(a) nějaká nová místa, která ještě cyklisté dostatečně neobjevili? Nebo chceš jen zkusit nějaká vylepšeníčka na svoje kolo a na rovinu všem říct, jestli za ty peníze stojí? Výborně! Přesně tebe hledáme do našeho týmu! Nemusíš být profesionální redaktor ani nemusíš u počítače prosedět víc času, než najezdíš na kole. Stačí, když tě chytne spisovatelská slina, něco sepíšeš tak, jak to cítíš, a pošleš nám svůj masterpiece na redakce@bike-forum.cz! Nezapomeň se také podívat na užitečné informace, jak psát článek, ať se s ním zbytečně netrápíš.