Stadion - meziválečný luxus

Československých meziválečných výrobců jízdních kol s krátkou, ale bohatou historií bylo poměrně dost. Jedním z největších je i značka Stadion, na rozdíl od jiných ale toto jméno přežilo i 2. světovou válku.

Výroba jízdních kol v Rakovníku v Čechách začala v roce 1922 po odkoupení strojírenské dílny na výrobu automobilů Cyclecar Bohumila Pánka společností Stadion, a. s. Ambicí firmy bylo rozběhnout masivní výrobu a prodej nové značky Stadion, a že to myslí opravdu vážně, potvrdila odkoupením zaběhnuté obchodní firmy zakladatele značek Tudor a Tripol Františka Heringa z Rokycan, která zastupovala významné evropské výrobce jako například britskou BSA a rakouskou Zbrojovku. Od Heringa odkoupil Stadion, a. s. i technologie a strojní zařízení na výrobu kol, se kterými původně plánoval rozběhnout vlastní výrobu kol v Rokycanech. S tak dobře vybaveným technickým a obchodním zázemím měl Stadion ideální předpoklady pro úspěšné zahájení výroby a prodeje. A tak se také stalo.

Poměrně výrazné barevné provedení nebylo kolům Stadion cizí

Zpočátku tvořily portfolio jen městské pánské a dámské modely, začátkem 30. let přibyla i polozávodní a závodní kola, dětská kola a speciální pracovní bicykly pro řemeslníky a pouliční prodavače. Výroba byla na vysoké technické úrovni a ve velkém množství, ve 30. letech přibyly do portfolia výrobků i brusle. V roce 1933 se v továrně vyrobilo 100 000 kol a pracovalo v ní 200 zaměstnanců. Kola Stadion si získávala přízeň designovými prvky, jako jsou např. leptané nápisy Stadion na rámu, pestrobarevné lakování, zajímavě designované převodníky a hlavové mufny. Ty jsou poměrně známé i v dnešním sběratelském světě v zahraničí a příznivci podle nich dokážou identifikovat značku Stadion, čehož dosáhlo jen velmi málo meziválečných československých značek kol.



Značka nabízela i různé technické vymoženosti, které v té době v našem regionu nebyly tak úplně běžné. Mezi ně patřila například trojrychlostní přehazovačka Fichtel & Sachs, ocelové čelisťové brzdy Weinmann, trojrychlostní převodovka ve středovém složení od firmy Adler a dvojrychlostní od firmy Wanderer. Jako rarita existovalo pravděpodobně jen na přání zákazníka kolo, které kombinovalo dvojrychlostní převodovku Wanderer a přehazovačku Fichtel & Sachs, čímž získalo v té době nevídaných šest rychlostí. Kola nesla jména Stadion, Stadion Originál, Fit a Fit Speciál a jejich průměrná cena byla 790 Kč. (Úřednický plat byl za 1. republiky kolem 1300 Kč)
V roce 1938 koupila celou továrnu Československá Zbrojovka Brno, která v následujícím roce vlivem přicházející války utlumuje výrobu kol, místo nich v továrně vyrábí pušky, dělostřelecké nábojnice a kulomety. Výroba se obnovila až po válce v roce 1946 a po dvou letech došlo k jejímu znárodnění. Od roku 1949 se závod osamostatnil od zbrojovky a pokračoval ve výrobě kol pod názvem Velo-Stadion Rakovník. Jejich produkce v těch dobách tvořila největší podíl v exportu československých kol, která se vyvážela do 70 zemí světa. V té době v továrně každou minutu vzniklo jedno kolo.



Rostoucí poptávka po malých motorkách do 50 kubíků vedla k rozhodnutí zařadit je do výroby i ve Stadionu. V roce 1956 byl představen prototyp s motorem Fichtel & Sachs (odtud lidový název “fichtl”). Závod v Rakovníku přešel pod podnik Motor České Budějovice a v roce 1957 zahájil výrobu mopedů S11, později S22, S23 a upravený plochodrážní S26. Stadion měl i svůj závodní tým a organizoval závody. Začátkem 60. let se tam vyráběly i zdravotnické pomůcky pod názvem Chirana a od poloviny 60. let i klimatizační zařízení pro všechny typy motorových vozidel. Od té doby už se výroba kol do rakovnické továrny nikdy nevrátila a značka Stadion tak zůstala už jen pro sběratele historických kol a motorek.

Text a foto Andrej Fortis - noelgabriel
Překlad a korekce - Tomáš Vitvar - jecnak

Další čtení a zajímavosti:



Komentáře

Pro zobrazení diskuse se prosím přihlaste nebo zaregistrujte.