Eddy Merckx a jeho kola

Eddy Merckx byl bez debaty nejlepším silničním cyklistou všech dob. Než v roce 1978 ve 33 letech ukončil svou cyklistickou závodní kariéru, získal neuvěřitelných 525 vítězství. Mezi lety 1966 a 1976 vyhrál 5x Giro d’Italia, 5x Tour de France a jednou španělskou Vueltu.

Stal se jednou amatérským a třikrát profesionálním mistrem světa. A mezitím 19 Monumentů – každý aspoň dvakrát a Milán – San Remo dokonce 7x. To jsou všeobecně známá fakta, která se najdou všude. Málo známé ale je, na jakých kolech vlastně jezdil a jaká kola se později vyráběla v jeho firmě. Tento článek bude spíš o kolech s nálepkou Eddy Merckx.

Eddy Merckx už jako amatérský mistr světa vstoupil k profesionálům v jednadvaceti letech, v roce 1965, do týmu Solo – Superia. Později označil rok v tomto týmu, kde byl hlavní hvězdou Rik van Loy, za ztrátu času. Kola týmu samozřejmě dodával hlavní sponzor, Superia, velký belgický výrobce kol.

V roce 1966 Merckx získává smlouvu v týmu Peugeot – BP – Michelin a hned na jaře vyhrává Milán – San Remo. Tým jezdí přirozeně na kolech francouzského velkovýrobce kol Peugeot, model PX-10 – výroba kol se od výroby aut a motocyklů oddělila v roce 1926. O rok později vyhrává opět San Remo, dvě etapy na Giru a v září se stává profesionálním mistrem světa. Jeho kolo sice stále nese označení Peugeot, ale pochází z Masiho dílny (stejně jako kolo jeho týmového kolegy a hlavní hvězdy Peugeotu Toma Simpsona, který v srpnu toho roku zemřel během Tour de France na Mont Ventoux.) To odpovídá tehdejší běžné praxi – kola profesionálů jsou vyráběna staviteli – specialisty, i když navenek nesou označení sponzora nebo velkoproducenta kol.

V letech 1968-1970 Merckx jezdí za tým Faema, kde je jasnou jedničkou. V roce 1968 vyhrává první Paříž – Roubaix a na Giru celkově i všechny trikoty. Bílo-červená kola jsou značená Faema podle týmového sponzora, výrobce kávovarů, anebo nesou ve stejných barvách nápis Eddy Merckx. V roce 1968 pocházejí z italského Atelieru Masi. Faliero Masi, přezdívkou "il Sarto", Krejčí, měl dílnu v Miláně ve velodromu Vigorelli a produkoval velmi prestižní kola od roku 1949. Dílnu v roce 1973 převzal jeho syn Alberto a stavěl kola pod značkou Milano (protože práva na značku Masi přešla už tou dobou do USA). Mimochodem jako subkontraktor (jak tehdy také bylo zvykem) prý stavěl Merckxova kola pro Masiho ve Veroně ve své dílně i Mario Confente. Confente byl na nejlepší cestě stát se rámařskou superhvězdou, když zemřel v roce 1979 v pouhých 34 letech.

Kolo Eddyho Merckxe Faema od Faliera Masiho - speedbicycles.ch
Rok 1969 začíná Merckx vítězstvími na San Remu, ve Flandrech a na Liege - Bastogne - Liege. Z Gira je vyloučen za údajný nález amfetaminu v moči, i když trest později cyklistickou federací není potvrzen. Vyhrává však 6 etap i celkově Tour de France, včetně všech trikotů. V září má však těžký pád při závodu za motorovými vodiči. Zraněná záda Merckxe pak trápí po celý zbytek kariéry, a je pověstný pedantským nastavováním pozice sedla, aby si ulevil od bolesti. Kola pro Faemu v roce 1969 dodává Charles Terryn, bývalý závodník, mechanik profesionálních týmů od roku 1960 a také majitel obchodu s koly v Bruselu, který Merckx navštěvoval, ještě než se stal profesionálem. Terryn byl mechanikem týmů Faema i Molteni. Merckx prý zmiňoval, že kola pro Terryna stavěl Belgičan Marcel Van der Este, o kterém se však prakticky nic neví.
V roce 1970 Merckx vyhrává opět Paříž – Roubaix i Giro a Tour double. Tým se jmenuje Faema – Faemino a jeho kola pro tento rok stavěl Guiseppe Pela z Turína. Guiseppe Pela byl významný, dnes už prakticky neznámý stavitel kol. Stavěl kola pro Anquetila, Van Looye, Bobbeta nebo pro značky Masi, Bianchi, Gios, Benotto a další od konce padesátých do začátku sedmdesátých let. Nikdy ale nechtěl, aby se jeho jméno objevilo na rámu. Prý že by spory mezi závodníky a týmy neprospívaly jeho dílně.

Faema však po sezóně ukončuje sponzorování a tým také končí. Merckx s dalšími závodníky přechází do týmu Molteni, zavedeného a úspěšného v profi pelotonu už od roku 1958. S týmem Molteni a jeho tmavomodro – oranžovými barvami jsou spojovány Merckxovy závodní úspěchy asi nejvíce. V roce 1971 vyhrává opět San Remo, Liege - Bastogne - Liege a na podzim konečně i Lombardii jako poslední z Monumentů. Potřetí po sobě vítězství na Paris - Nice a třetí vítězství na Tour de France. A v roce 1972 vyhrává tyto závody znovu, a k tomu také Giro d’Italia. A v říjnu následuje i slavný rekord 49,431km v hodinovce na velodromu v Mexico City.
Už před Merckxovým příchodem do Molteni je tam šéfmechanikem Ernesto Colnago, v té době už poměrně zavedený stavitel, čerstvě s novým logem, slavným trojlístkem. Merckxovi dodává svá kola Super, v barvách Molteni a nápisy Eddy Merckx, prý až 20 za sezónu.

Colnago Eddy Merckx Molteni - speedbicycles.chErnesto Colnago a kolo pro světový rekord v hodinovce - cyclehistory.wordpress.com

Důvodem, proč je ale Colnago asi nejznámějším stavitelem strojů pro Merckxe, je kolo pro světový rekord v hodinovce v Mexiku. Hmotnost 5,5 kg znamenala nejlehčí trubky Columbus, později v katalogu jako Record, nezeslabované o tloušťce stěny 0,5 mm. K tomu odvrtaná řídítka pod omotávkou, vrtané články řetězu, vypilovaný převodník a klece pedálů, náboje bez prachovek s dutými osami a zmenšenými maticemi. Jeho výroba prý trvala 200 hodin. Díky odezvě Merckxe jako závodníka a technického perfekcionisty i jeho popularitě Colnagův úspěch strmě roste.

Colnago ale nebyl jediný, kdo tehdy dodával kola týmu Molteni. Zároveň s ním (a později i s De Rosou) to byl Fernand Kessels. Kessels byl středně velký belgický výrobce a prodejce kol všech úrovní. Firma Kessels měla také práva na kola s nápisem Eddy Merckx, a prodávala je v Molteni oranžové s modrým panelem a žlutým písmem i jiných barevných kombinacích na všech kvalitativních úrovních. Závodní stroje pro Molteni jako Kesselsův kontraktor tehdy dělala belgická rodinná dílna Vaneenooghe. Dílnu založil Odiel mezi válkami, pokračoval jeho syn Etienne, pak v době Merckxe vnuk Luc. Na jeho kolech jezdili i Sean Kelly, Roger De Vlaeminck nebo Radomír Šimůnek. Dnes Diel, už čtvrtá generace této rodiny a vyučený šperkař, vyrábí nádherné ocelové stroje na míru pod značkou Jaegher.

Doba v týmu Molteni je Eddyho vrcholem. Na kolech v oranžové s tmavomodrým panelem a žlutými nápisy Eddy Merckx v roce 1973 získává Giro a poslední z Grand Tours, Vueltu a Espana, Roubaix, Liege - Bastogne - Liege. V roce 1974 vyhrává opět Giro a po páté i Tour, a nedlouho potom se stává potřetí mistrem světa. V roce 1975 vyhrává šesté Milán - San Remo a třetí Flandry, ale De Vlaeminck ho poráží na Roubaix i celkově na Tour de Suisse. Po jarních závodech je nachlazený a kvůli špatné formě vynechává Giro. Po souboji je na Tour de France druhý za Thevenetem. Rok 1976 začíná sedmým vítězstvím na San Remu, ale na Giru Merckx poprvé v kariéře nevyhrává jedinou etapu a končí osmý. Vynechává Tour de France a na mistrovství světa končí pátý. A na konci sezóny 1976 Molteni končí sponzoring.

Ugo De Rosa Eddy Merckx Molteni - speedbicycles.chKessels/ Vaneenooghe Eddy Merckx C&A - pedalpedlar.co.uk/blogs/thejournal

Po roce 1973 se stává Merckxovým mechanikem u Molteni další velká postava mezi italskými staviteli, Ugo De Rosa, a i on těží ze vzájemné spolupráce a úspěchů. De Rosa a Kessels zůstávají dodavateli kol až do konce Merckxovy kariéry, kdy tým sponzorují Fiat a C&A, jen Molteni oranžová barva kol se mění ve stříbrnou.

Rok 1977, kdy se sponzorování Merckxova týmu ujal Fiat France, je ústupem ze slávy. Jediná vyhraná etapa na Tour de Suisse, bez vítězství na klasikách, konečné šesté místo na Tour de France, na mistrovství světa 33. Fiat na konci sezóny odchází, ale tým pokračuje jako C&A, ale Merckx odjede v roce 1978 pouhých 5 závodů a 18. května ve 33 letech končí závodní kariéru.

Další čtení a zajímavosti:

report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
mtbiker-komunitaCZ 
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá

Komentáře

Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá

Podobné články

Le Petit Bi - neviditelný průkopník městských kol

Le Petit Bi - neviditelný průkopník městských kol

Kola, která byla první svého druhu, by se dala spočítat na prstech. Le Petit Bi je jedním z nich. Vznikl na základě myšlenky vytvořit univerzální kolo pro celou rodinu, které by se vešlo do auta. V dnešní době možná běžný postup, ve třicátých letech ale celkem unikát.
Alcyon - posel míru zrozený k vítězství

Alcyon - posel míru zrozený k vítězství

Ne nadarmo se Francie označuje za kolébku cyklistiky. Ze země galského kohouta pochází velké množství značek, které své jezdce dostaly až na stupně vítězů v nejvýznamnějších cyklistických závodech. Paradoxem je, že většina z těchto značek už je minulostí. Jednou z těch nejúspěšnějších byl Alcyon.
Kola firmy Eddy Merckx

Kola firmy Eddy Merckx

Necelé dva roky po ukončení závodní kariéry, v březnu 1980, založil Eddy Merckx v obci Meise nedaleko Bruselu firmu na výrobu závodních kol. O Merckxovi je známo, že byl perfekcionistou na technické detaily, částečně i kvůli zdravotním problémům se zády po úrazu na dráze v roce 1968. Také kola s jeho jménem musela mít geometrii, se kterou byl spokojen. Nikdy nebyla superlehká, zato byla známa skvělými jízdními vlastnostmi.
keyboard_arrow_up