Test: Výkonná světla na kolo

Na kole jezdím něco přes dvě dekády a samozřejmě jsem se nevyhnul ani ježdění potmě. Pokusím se shrnout svoje zkušenosti s výkonnějšími světly na kolo za posledních 10 let.

V druhé části je text doplněn o srovnávací fotografie, které mají za účel usnadnit reálné porovnání světelných parametrů.

Zpět do minulosti


Prvním světlem bylo něco od Authoru s přídomkem Xenon a dvěma malými diodami po stranách reflektoru s klasickou žárovkou. Napájení obstarávaly 4 tužkové (AA) baterky, a pokud chtěl člověk trochu vidět, potřeboval svítit žárovkou. Ta ale způsobila rychlé vybití článků. Na diody světlo dokázalo svítit dlouho, jezdec ale neviděl zhola nic.

Později jsem si pořídil Smart Polaris. Známé světýlko, které z jedné diody dokázalo vytvořit ozářený kruhový flek na asfaltu a se kterým jsem se nebál vyrazit jednou ročně na vyloženě noční jízdu po asfaltu. Stačilo jen vybrat známou trasu a noc za úplňku, kdy svit měsíce suploval slabý výkon 2 tužkovkami poháněného světla. Výhodou byly podstatně menší rozměry a ekonomičtější provoz včetně funkce blikání.


Foto 01: Xenon, 2 diody, 4 AA baterie, šílené počty doby minulé.
Foto 02: Budiž LEDové světlo a klidně 100 hodin provozu!

Někdy během studií na vysoké škole jsem pořídil dobíjecí Owleye HighLux 5 s malými rozměry a 5 diodami Nichia. S tímhle kouskem jsem už absolvoval více nočních výletů, kdy “soví oko” sloužilo pro ozáření širokého okolí a Smart jako dálkovka. Světýlko pořád vlastním a nyní slouží na odrážedle dcerky, která se mnou nafotila všechny vlastní fotky samotných světel a příslušenství pomocí dálkové spouště.


Foto 03 a 04: USB dobíjení, 5 diod, červená barva, je nějaký důvod, proč tohle světlo nezbožňovat?

Současnost


Následují samotné testy s fotkami světelných kuželů pro srovnání tvaru, teploty a rozložení světla. Všechny fotky světelných kuželů jsou vyfocené za stejných podmínek s manuálním nastavením foťáku Nikon D3100 v režimu ISO 200, clonou F4, expozicí 1,6 s a vyvážením bílé barvy nastaveným na denní světlo. Svítilny s kruhovým kuželem světla jsem směroval tak, aby jeho střed byl na začátku chodníčku. Světla s ořezaným kuželem jsou nasměrována tak, aby neoslňovala člověka stojícího na začátku chodníčku. Zároveň jsem si dovolil přidat ke každému vlastní dlouhodobé zkušenosti z používání svítilny samotné - ergonomie, kvalita uchycení na řídítkách, odolnost proti vodě, vibracím, kvalita plastů atd.

Aurora AK-P7-5


V stejné době, kdy jsem pořídil Owleye, jsem více pročítal různé diskuze, kde se všude skloňovalo slovo “Aurora”. Tuším, že na serveru Dealextreme jsem tehdy zakoupil model Aurory s označením AK-P7-5 spolu s nabíječkou, články a držákem na řídítka. Držák světla byl jednoduchý gumový výlisek, který se upevňoval pomocí stahovacích pásků. Světlo mělo dva režimy. Jeden maximální, který po prvotním rozsvícení způsobil naprosté ohromení mysli, a druhý, který byl mnohem slabší. Po prostudování diskuzí jsem narazil na možnost zvýšení výkonu nejnižšího režimu světla. Poprosil jsem tedy kolegu na brigádě a ten mi přepájel jiný odpor, čímž výkon zvýšil. S Aurorou se už noční jízdy dají absolvovat v běžné rychlosti. Dioda P7 poskytuje údajně 900 lumenů a i zpracování celohliníkové svítilny je parádní. Kužel je patrný z fotek a barva světla patří spíše k teplejším. Výdrž stačila na noční projížďku a ani dojíždění na brigádu nepředstavovalo žádný problém.


Foto 05: To je ona! Celohliníkové tělo s ocelovým kroužkem. Od teď se dalo jezdit i v úplné tmě.
Foto 06: Gumový držák, který ruční svítilny bezpečně uchytil na řídítka.


Foto 07: Dioda P7 a reflektor se strukturou pomerančové kůry.


Foto 08: Aurora v silnějším režimu.
Foto 09: Slabší režim Aurory, který je výsledkem výměny odporu uvnitř světla.

UltraFire WF501-B


Nadšen výkony Aurory zakoupil jsem ještě jednu svítilnu s menšími rozměry, UltraFire WF501-B. Světlo disponovalo třemi režimy stálého svícení a dvěma blikacími, které se ovšem nehodily naprosto k ničemu. Navzdory tvrzení o výkonu 500 lumenů svítilo naprosto srovnatelně s Aurorou, jen barva světla byla chladnější. Výdrž byla díky novější generaci diod také trochu lepší.


Foto 10: WF-501-B má poněkud horší zpracování než Aurora.
Foto 11: WF-501B na maximální výkon.


Foto 12: WF-501B na střední výkon.
Foto 13: WF-501B na nejnižší výkon.

Kombinace světel Aurora a UltraFire na řídítkách byla mým společníkem v průběhu prvních měsíců pravidelného dojíždění do práce. V současnosti obě světla používám při nočním venčení psa nebo procházkách. K mému překvapení fungují stále spolehlivě a s původními články.

SolarStorm X2


Kolem roku 2013 se objevilo velké množství svítilen, které měly oddělené tělo na řídítkách a akumulátor umístěný zvlášť na rámu nebo představci. Opět po pročtení mnoha diskuzí jsem zvolil všude vychvalovaný SolarStorm X2 z české distribuce. Při prvním rozsvícení opět nastal WOW moment. Široký kužel světla s příjemným bílým odstínem, ovládání krásně po ruce, velká výdrž, a dokonce integrovaný ukazatel nabití baterie v podobě tří malých diod. SolarStorm mi sloužil cca dvě sezóny, než se ulomil kabel u zadní části světla. Rozladěn jsem koupil SolarStorm z Aliexpressu, který je vzhledově prakticky stejný jako ten z Čech, ale světelný výkon je originálu na hony vzdálen. Kromě nižšího výkonu je problémem i odstín světla s výraznou modrou složkou. Hledět každý den na cestu ve světle čínského SolarStormu rozhodně nebyl příjemný zážitek.


Foto 14: SolarStorm X2, konektor má šroubovací pojistku.
Foto 15: Dvojice diod a jednoduchá optika.


Foto 16: Jedním prstem snadno ovladatelné tlačítko a indikace nabití baterie. Výstup kabelu je problematickým místem.
Foto 17: Typický battery pack. Pro větší odolnost vůči vodě jsem vnitřek zabalil do igelitu. Látkový obal byl spotřebák, protože suché zipy se trhaly.


Foto 18: SolarStorm X2 (originál) na maximální výkon.
Foto 19: SolarStorm X2 (originál) na střední režim výkonu.


Foto 20: SolarStorm X2 (originál) na nízký výkon.


Foto 21: SolarStorm X2 (čínská napodobenina) na maximální výkon.
Foto 22: SolarStorm X2 (čínská napodobenina) na střední výkon.


Foto 23: SolarStorm X2 (čínská napodobenina) na nízký výkon.

Yinding YD 2xU2


Na českém trhu se v té době objevila značka s exoticky znějícím názvem Yinding. Navzdory jazyk lámajícímu jménu však světlo náramně připomínalo Lupine Piko, se kterým jsem byl ve své práci v cyklo obchodě v každodenním kontaktu a jehož koupi jsem si sám před sebou nedokázal finančně obhájit. Po chvíli váhání putovalo cca 1 200 Kč do rukou českého zastoupení a doma mi přistála krabice se světlem Yinding ve verzi s teplejším odstínem světla. Celkové zpracování je mnohem výše než u SolarStormu a v několika ohledech stavím Yinding nad Lupine Piko (barva světla, homogenita kuželu a hlavně provedení konektoru, který je u Lupine tragický). Kabel vychází z boku svítilny a je krátký, takže vlastní hmotností nemůže dojít k jeho ulomení. Díky TIR čočkám je kužel světla jednolitý a příjemný teplý odstín světla neunavuje oči.

Časem jsem ke světlu dokoupil dvoučlánkový battery pack Gemini, který je kompaktní a perfektně chráněný proti nepřízni počasí (původní akumulátor v látkovém pouzdře jsem balil navíc do igelitu, aby lépe odolal dešti). Kombinace Yindingu a Gemini mi sloužila ke spokojenosti několik let, a když jedu v noci cíleně do terénu, tak tuto svítilnu beru s sebou i teď. Nevýhodu spatřuji snad jen v indikaci stavu baterie, konkrétně jejího vybití, kdy po červeném světle následuje 10 minut provozu, pak 2 minuty červeného blikání a pak tma. Po jedné takové příhodě s vybitým hlavním světlem a jízdou jen s malým světýlkem na helmě jsem se tak naučil vozit i náhradní světlo na případné nouzové dojetí.


Foto 24: Malé lehké světlo a TIR optika. Kabel vyvedený z boku se opírá o řídítka a nikdy s ním nebyl problém. Kulatý propojovací konektor je mnohem lepší než ten od Lupine, který nejde snadno rozpojit. Tento zvládnete rozpojit i potmě a v zimních rukavicích.
Foto 25: Při ovládání tlačítka je třeba držet celé světlo, aby se neprotáčelo. Indikace nabití je hodně orientační. Držák umožňuje natočení do stran.


Foto 26: Dvoučlánková baterie Gemini s flexibilním suchým zipem drží krásně i na představci. Igelitových sáčků netřeba.
Foto 27: Yinding YD 2xU2 na maximální výkon.


Foto 28: Yinding YD 2xU2 na střední výkon.
Foto 29: Yinding YD 2xU2 v režimu nízkého výkonu.

“Yinding” z Aliexpressu


Koketoval jsem i s používáním světla na helmě a pořídil za směšnou sumu na “Alíkovi” něco, co se vzdáleně podobalo Yindingu. Svítí to (hůře a modře), ale zpracování je otřesné a navíc se neuvěřitelně přehřívá. Tento pokus se tedy nepovedl a světlo zde zmiňuji jen pro úplnost a pro srovnání originálu z české distribuce a čínské kopie.


Foto 30: Čínská kopie Yindingu.
Foto 31: Kabeláž vychází zespod a ani izolace není udělaná pořádně.


Foto 32: Kopie Yindingu na maximální výkon.
Foto 33: Kopie Yindingu na střední výkon.


Foto 34: Kopie Yindingu na nejnižší výkon.

Gaciron V9S


Světla s externími bateriemi jsou super pro použití na helmě, ale jelikož jsem je vždy využíval jen na řídítkách, zalíbilo se mi řešení vše v jednom. Opět díky vlivu Bike-fora a několika pochvalným recenzím jsem pořídil Gaciron V9S. Dálkové ovládání, ohleduplnost vůči okolnímu provozu, mnoho režimů včetně příjemného pulzujícího či dobíjení přes USB se zdálo skvělé. Výkon byl slabší než u Yindingu, ale zase ne o tolik. Barva světla taky studenější, ale opět ne o moc. Zpracování slušné, indikátor nabití je přesný a výdrž opravdu veliká. Navíc díky bohaté nabídce režimů není problém najít ten vyhovující pro danou situaci. Bohužel světlo doplácí na špatně vymyšlený držák, který vibruje.

Navíc umístění kolejniček je příliš vzadu na tělu svítilny a způsobuje protáčení světla na řídítkách při průjezdu přes nerovnosti. Tyto problémy způsobují, že světlo používám jen na asfaltu, a i tak stačí hrubý povrch, aby celá sestava světla s držákem nepříjemně vibrovala. Ve výsledku se na mém kusu po roce používání kolejničky ulomily. České zastoupení poslalo zadarmo nové (klobouk dolů), ale problém přetrval. Došlo to tak daleko, že jsem držák rozmontoval a pružinku, která umožňovala natáčení do stran, jsem nahradil pevnou podložkou. Toto DODO (DOdělej DOma) řešení situaci značně vylepšilo, ale pořád jsem světlo nerad používal i v nejlehčím terénu. Kromě těchto neduhů je však světlo podařené. Ještě tedy malá zmínka o ohleduplnosti vůči ostatním účastníkům provozu. Gaciron oslňuje prakticky stejně jako předešlá světla. Kvůli umístění svítilny hodně vpředu je o dost těžší zakrýt světlo rukou (abych neoslňoval) než u SolarStormu a Yindingu, takže je v tomto ohledu vlastně zdaleka nejhorší. Dálkové ovládání je příjemné, ale vlastně jen supluje horní tlačítko, takže režimy se musí cyklovat.


Foto 35: Gaciron V9S, pěkné zpracování, v ruce působí opravdu solidně a lze jej snadno používat i jako ruční svítilnu.
Foto 36: Nabíjecí micro USB konektor a USB, díky kterému se dá světlo použít jako powerbanka. Zelená izolačka vymezuje vůli, která je mezi kolejničkami a držákem.


Foto 37: Indikace nabití v tlačítku – modrá – oranžová – červená.
Foto 38: Držák díky flexibilnímu pásku bude držet i na rozumně širokých aero profilech. Původně je i natáčecí do stran. Matici je ovšem třeba utáhnout opravdu na krev.


Foto 39: Boční viditelnost je dobrá díky přesahu žlutého plastu. Tady je pěkně vidět, jak je osa držáku mimo těžiště světla, které pak má tendenci stáčet se dolů.
Foto 40: Plastová strukturovaná čočka se žlutými prvky. Horní štítek zabraňuje oslnění jezdce.


Foto 41: Gaciron V9S v režimu 1000 lm.
Foto 42: Gaciron V9S v režimu 400 lm.


Foto 43: Gaciron V9S v režimu 200 lm.
Foto 44: Gaciron V9S v režimu 100 lm.

Fenix BC25R


V roce 2020 jsem opět chytil světelný bacil a ze zvědavosti pořídil Fenix BC25R. Lákala mě nejen příjemná cena, ale i pověst Fenixe jako takového a světelný kužel, který je tentokrát jasně ohraničen a světlo nesvítí zbytečně do prostoru a do očí jezdců či chodců v protisměru. Zpracování je na pohled hezké, prakticky celé tělo je z plastu kromě horní destičky. Plastová je bohužel i čočka, takže ji lze snadno poškrábat. Kužel je krásně široký a teplota světla je ze všech testovaných kusů nejnižší. Papírových 600 lumenů v maximálním režimu se může zdát jako málo, ale jak je vidět na fotkách, tak reálný svět se od toho papírového notně liší. Oříznutí kuželu světla opravdu funguje a i maximální režim je vůči očím protijedoucího ohleduplnější než 100 lm Gacironu. Indikaci mají na starost 4 modré diody, které postupně zhasínají a v poslední fázi zůstane blikat jen jedna.

K ovládání slouží jedno tlačítko na horní straně, které cyklí mezi všemi režimy. Režim blikání zapnete dvojklikem. Právě onen dvojklik často způsobí, že namísto rychlého přepínání režimů svícení začne světlo blikat. Chce to mačkat s rozvahou. Co se opravdu povedlo, je držák, má nízký profil, drží jak přibitý a umožňuje i boční výkyv. Samotná západka pak nespoléhá jen na pružnost plastu, ale je na pantu a vybavená pružinou. Světlo nedrnčí a drží svou pozici naprosto dokonale, tomu pravděpodobně napomáhá i skvělé vyvážení těžiště. Světlo však nemá jen pozitiva. Ač se o tom popis nikde nezmiňuje, tak ve všech režimech kromě nejslabšího dojde po cca 10 minutách k poklesu jasu. Při jízdě to člověk nevnímá do té doby, než začne v režimech přepínat, pak je rozdíl jasně viditelný a docela nepříjemný. Stejným neduhem trpí i oblíbená BC21R. Rozdíl v nejsilnějším a druhém nejsilnějším režimu je viditelný na fotkách. Každopádně BC25R je skvělé, malé a lehké světlo na silniční kolo a dojíždění do práce.


Foto 45: Fenix BC25R, malé, lehké světlo vhodné pro silniční kola. Horní černá část těla je kovová a zbytek je plastový. Tlačítko má skvělou a jasnou odezvu.
Foto 46: Indikace nabití pomocí čtyř modrých diod.


Foto 47: Plastová čirá čočka se složitě tvarovanou vnitřní části, která má na starost rovnoměrné osvětlení silnice a ořez světla.
Foto 48: Naprosto skvělý držák. Šroubovací kolečko zapadne do výstupku vespod. Pružinka pod západkou zajišťuje spolehlivou funkci. Není třeba kolečko nijak moc dotahovat a světlo drží jak přibité, pro nastavení sklonu je třeba opravdu kolečko povolit.


Foto 49: Držák umožňuje i boční výkyv, je potřeba překonat jistý odpor.
Foto 50: Světlo je perfektně vycentrováno v těžišti, což napomáhá skvělé stabilitě. Boční viditelnost je však nulová.


Foto 51: Fenix BC25R v režimu 600 lm.
Foto 52: Fenix BC25R v režimu “600 lm” po 10 minutách, je vidět pokles svítivosti.


Foto 53: Fenix BC25R v režimu 350 lm.
Foto 54: Fenix BC25R v režimu “350 lm“ po 10 minutách, je opět vidět pokles svítivosti.


Foto 55: Fenix BC25R v režimu 150 lm.
Foto 56: Fenix BC25R v režimu 50 lm.

Fenix BC35R


Nejnovější přírůstek v mé sbírce světel je větší sourozenec BC25R, a sice Fenix BC35R. Poté, co jsem si vyzkoušel jízdu s oříznutým kuželem a zjistil, že mi vyhovuje, jsem se plácl přes kapsu a pořídil nejdražší světelný kousek. Držák je totožný jako u menšího brášky a hravě si poradí i s celohliníkovým cvalíkem. Optika je hodně podobná, ale rozdíly jsou patrné na fotkách. Osobně mi teplota světla BC35R přijde trochu studenější. Kolejničky jsou vyměnitelné, ale doufám, že k tomu nebude v budoucnu důvod. K ovládání slouží buď trojice tlačítek na horní straně, nebo dálkové ovládání. Horním tlačítkem se světlo zapíná a dvojklikem aktivuje blikající režim. V tomto režimu se střídá hlavní dioda a 2 malé oranžové, které se starají o boční viditelnost. Dvě spodní tlačítka slouží k přepínání režimů v obou směrech, levým se svit zesiluje, pravým snižuje. Konečně světlo, kde není potřeba dokola cyklovat v režimech, ale ve tmě stačí přepínat mezi dvěma režimy! Tlačítka jsou podsvícená zelenou barvou. Navíc po předchozím nasvícení svítí modře i po vypnutí svítilny.

Nad tlačítky je pak displej, který ukazuje reálný zbývající čas v daném režimu a informaci o tom, ve kterém režimu se právě nacházíte. Bohužel spodní řádek je při pohledu ze sedla viditelný tak z poloviny – stíní mu spodní hrana výřezu. Onen displej je inverzní a při jízdě nijak neruší. Na dálkovém ovládání najdete jen 2 tlačítka. Jedním cyklujete mezi režimy a druhé slouží k aktivaci 1800lm módu, ale maximálně na 20 vteřin a tlačítko musíte po celou dobu držet. Teoreticky je to fajn, ale ocenil bych spíše možnost přepínat mezi režimy nahoru a dolů. Navíc je utěsnění tlačítka dálkového ovládání tak dokonalé, že vyžaduje téměř nadlidskou sílu, aby fungovalo. Tohle by mohlo být uděláno lépe. Světlo má i funkci alarmu, která je vázána právě na dálkové ovládání, ale osobně ji nehodlám používat ani zkoušet. Zatím mám tento kousek krátce, ale až na pár chybiček pro mě představuje ideál pro použití na silnici nebo pro dojíždění do práce.


Foto 57: BC35R s tlačítky, která světélkují modře.
Foto 58: Po krátkém zmáčknutí ve vypnutém stavu se ukáže stav nabití na displeji a rozsvítí se zeleně podsvícená tlačítka. Tělo je z hliníku.


Foto 59: Svítilna v zapnutém stavu. Čísla zobrazují zbývající čas svícení v daném režimu ve formátu HH:MM. Spodní řádek je ovšem špatně čitelný i při přímém pohledu shora. Nápis “Level 1” označuje zvolený režim, reproduktor s křížkem pak deaktivovaný alarm.
Foto 60: Dobrá boční viditelnost svítilny. I přes velkou hmotnost je světlo celkem nízké.


Foto 61: Plastová čirá čočka se složitým tvarováním reflektoru.
Foto 62: V oranžových částech jsou samostatné diody, které se v režimu blikání střídají s hlavní diodou.


Foto 63: Vyměnitelná kolejnička a opravdu utěsněná krytka nabíjecího micro USB konektoru.
Foto 64: Opět těžiště ve středu držáku.


Foto 65: Fenix BC35R v režimu 1800 lm dostupných při držení tlačítka dálkového ovládání maximálně po dobu 20 vteřin.
Foto 66: Fenix BC35R v režimu 1000 lm.


Foto 67: Fenix BC35R v režimu 400 lm.
Foto 68: Fenix BC35R v režimu 150 lm.


Foto 69: Fenix BC35R v režimu 50 lm.

Srovnávací tabulka




Závěrem


Za posledních deset let udělalo osvětlení pro cyklisty obrovský pokrok. Dnes už není problém vyrazit na kolo i v úplné tmě naprosto bez obav. Navzdory skvělým vlastnostem moderních světel však doporučím s sebou vzít na cestu do tmy i záložní světlo pro případ náhlého vybití nebo poškození hlavního světla. Po několika desítkách tisíc kilometrů ježdění v noci také doporučuji vozit aspoň 2 zadní blikačky, protože nefunkčního předního světla si všimnete hned, ale vzadu oči nemáte a důležitost zadního osvětlení není třeba připomínat. Pár zadních světel jsem již vyzkoušel a otestoval, ale o těch třeba jindy.

Související téma ve fóru

Komentáře

Pro zobrazení diskuse se prosím přihlaste nebo zaregistrujte.