Můj rok s brzdami cantilever aneb čím míň to brzdí, tím víc to kvílí

Když se mi loni podařilo definitivně sešrotovat silniční kolo, řešili jsme s přítelem, jak s co nejmenšími náklady pořídit nové. Vzhledem k tomu, že jsem spotřebovala rám, padla po zvážení všech dostupných možností volba na zakoupení samotného rámu s tím, že mi na něj přendá vše, co přendat půjde.

Rám jsme sice vybrali cyklokrosový, ale přeházet se podařilo opravdu téměř vše – kola, kliky, řídítka s pákami, přehazovačku, přesmykač, sedlo, sedlovku, košíky na bidony atd. Co ovšem kompatibilní nebylo, byly brzdy. S těžkým srdcem jsem prodala své 105kové silniční a pořídili jsme takové, které budou pasovat – cantilevery. Kdo s nimi má zkušenost, asi tuší, že v tu chvíli pro mě cyklistika dostala úplně nový rozměr! Na první pohled tedy na mém kole není poznat, že to není klasická silnička. Tedy až na pár detailů, jako jsou lanka vedená nad rámovou trubkou a nápis CX na rámu. Na první poslech už to ovšem jasné je. Brzdy kvílí hlasitěji než leckteré týrané zvíře a slyšet jsou zatraceně daleko. To s sebou samozřejmě přináší celou řadu trapných, ale i úsměvných situací. Tedy jak pro koho.

Chodci na cyklostezkách uskakují včas

Soužití a vzájemná tolerance mezi chodci a cyklisty na smíšených stezkách je tématem nejedné diskuse. Provoz „normálních“ chodců a bruslařů samozřejmě respektuji, ale když se pohybují s prominutím jako dementi, tj. chaoticky, bezohledně, po špatné straně stezky, nebo ideálně čtyři vedle sebe přes celou její šířku, nemám s nimi slitování. Ale zvonek jsem si kvůli nim nikdy nepořídila. Proč taky? Teď už ho nepotřebuji. Za nevhodně se pohybujícími chodci totiž s „kantíky“ stačí jen decentně přibrzdit, a rázem se rozutečou, jako by se na ně řítil meteorit. Bohužel občas musím přibrzdit i za nějakým spořádaně jdoucím chodcem, který se vyděsí úplně stejně, aniž bych ho „vytrubovala“ záměrně.

Klopýtající bruslařka, couvající chodkyně i zkamenělý pes

Trochu škodolibě jsme se například zasmáli slečně, která si to hasila na bruslích prostředkem stezky. Ta středová čára je tam totiž nejspíš na ozdobu. Mé „zatroubení“ ji natolik vyvedlo z konceptu, že začala klopýtat a s rovnováhou bojovala ještě docela dlouho. Její zápas s gravitací bylo docela napínavé pozorovat, nakonec to tedy ustála, i tak nám pobavení připadalo jako odpovídající kompenzace za to, že nám svým sobectvím bránila v plynulém projetí. Snad se aspoň poučila a příště prostředkem nepojede.

Jednou došlo dokonce na srážku s chodkyní. Ano, připouštím, že chyba byla na obou stranách, ale hlavní vinu bych samozřejmě přiřkla brzdám Blížila jsem se k přechodu pro chodce, po něm neohroženě šla slečna s očima upřenýma na displej telefonu. Vyhodnotila jsem její i svoji rychlost a vyšlo mi, že když trochu přibrzdím, stihne svou konstantní rychlostí projít, než se k přechodu přiblížím. Jenže ono přibrždění vyvolalo reakci, kterou jsem z nepochopitelných důvodů nečekala. Chodkyně se (logicky) lekla, zvedla oči od telefonu a instinktivně udělala dva kroky zpátky, tj. přesně tam, kudy jsem ji plánovala „bezpečně“ minout. Naštěstí jsem o ni jen zabrzdila a ani jedna jsme neskončily na zemi. Záležitost jsme uzavřely vzájemnou omluvou a obě jsme pokračovaly svou cestou.

Podobný efekt měla má brzda i na několik psů. Jeden volně pobíhající pes poté, co jsem ze strachu, abych ho nepřejela, přibrzdila, jednoduše ztuhl. Zkamenělý pes se na rozdíl od klopýtající slečny na bruslích dal aspoň pohodlně objet. Zjevně ani jemu nebylo ublíženo, protože u cyklostezky žádná nová socha psa nestojí. Tak snad z mých „kantíků“ nemá doživotní trauma. Svou zbraň jsem zkoušela aplikovat i na stromy v lese, ale zatím bez úspěchu, ty se rozestoupit odmítly. Nicméně věřím, že mi i díky těmto specifickým brzdám ve sjezdech skáče méně zvěře do cesty, což se vzhledem k nižší účinnosti brzd docela hodí. Jen se děsím toho, na jakou obludu to strašné kvílení bude fungovat jako vábnička...

Domestik pozná, že se fláká

Mít na kole k dispozici takový klakson se hodí i v dalších situacích. Třeba, když jedu v háku. Ne že bych se bavila tím, jak své domestiky děsím. Ale drobné upozornění, že můžou zrychlit, někdy není na škodu. Nesnažím se je tím buzerovat, že se flákají, ale spíš jim sdělit, že až takhle pomalu kvůli mně jezdit nemusí.

Přítel ví, že jsem přijela. Vlastně skoro celá čtvrť

Chrastění klíčů? Klapání kufrů o dlažbu? Cvrkot vedeného kola? Bouchnutí dveřmi? Slabota. Pořádné zabrždění před domem je jistota říkající „jsem domaaa“, jen to ty brzdy říkají o dost hlasitěji, než bych to řekla já. Aspoň to slyší i do patra a může být v klidu, že když se stále neobjevuji ve dveřích, zdržela jsem se nejvýš v garáži nebo na zahradě. O mém příjezdu pravděpodobně vědí i všichni sousedi, pokud si tedy nemyslí, že někdo právě zaživa stahuje z kůže kočku.

Takže když to shrnu...

Zvažujete, že si na své kolo namontujete cantilevery? Popřemýšlejte nad následujícími výhodami a nevýhodami:

Nevýhody

• Co vám budu povídat, jste-li zvyklí na silniční brzdy, připravte se na to, že tohle fakt nebrzdí. S procesem zastavování je potřeba začít s dostatečným předstihem. A ne, nemám brzdy špatně seřízené, to je prostě jejich vlastnost.
• Měli byste zvážit ježdění na kole v noci. Pokuta za rušení nočního klidu může vaši peněženku zabolet. V těchto dnech tato starost naštěstí odpadá...
• Přibrzdíte-li před přechodem, u nějž nesměle postává chodec, ve snaze nechat ho přejít, stejně do té silnice nevstoupí. Pokud nejedete s transparentem hlásajícím, že tento zvuk brzd je zkrátka normální, bude přesvědčen, že se to horko těžko snažíte zaťápnout na fleku. A vzhledem k tomu, že jste stále v pohybu, usoudí, že se vám to asi úplně nedaří. Vstoupí-li naopak nějaký příliš odvážný chodec na přechod nečekaně, nemáte šanci to ubrzdit.
• Zatím se mi nepovedlo nikomu způsobit infarkt, ale vyloučit, že to jednou nastane, asi nelze. Po takovém zabrždění za nějakým kardiakem můžete mít na krku žalobu raz dva.
• Jak už to tak bývá, ani na kvílení brzd se nedá spoléhat stoprocentně. To si pište, že zrovna ve chvíli, kdy vás na cyklostezce bude někdo pekelně štvát a vy mu to budete chtít dát sežrat, mechanismus „selže“ a brzda nezakvílí tak, jak jste zvyklí. Při příštím použití už ale jistě bude vše v zajetých kolejích, zejména pokud se vám to v tu chvíli zrovna nehodí.

Výhody

• Na cyklostezkách vám budou chodci, bruslaři i pomalejší cyklisté vyděšeně uhýbat a projedete je poměrně plynule i přes to, že tam panuje hustý provoz. Jen pozor na nerudné důchodce, sice za vámi asi těžko vyběhnou, ale taková hůl do drátů...
• V případě hrozící kolize s bezohledným nebo nevidomým řidičem může váš pokus vyhnout se srážce stisknutím brzd dotyčného „probudit“ (ale samozřejmě i vyděsit). Zejména v létě v době otevřených okének to docela funguje. „Kantíky“ jsou rozhodně slyšet lépe než sebenas*anější komentář na jeho adresu. V nejhorším případě to lze považovat za jakési zpětné zatroubení upozorňující řidiče na to, že „udělal něco špatně“.
• Jste slyšet. Vždy a všude. Je jen na vás, jak to využít ve svůj prospěch. Ať už na plašení zvěře v lese, místo klaksonu, zvonku na dveřích či poslání SMS, že jste dorazili.
• Jste-li exhibicionisté, oceníte na „kantících“ i to, že se vám vždy zaručeně postarají o dokonalé entrée. Při hromadných nedělních vyjížďkách se stanete středobodem nejednoho rozhovoru, a ani k tomu nepotřebujete mít poslední aerosilničku na kotoučích v ceně, kterou byste možná nedostali ani za obě ledviny.
• Připadáte si jako retro cyklokrosař z devadesátek na mistrovství světa.

Dodatek

Tento článek nebyl napsán za účelem pošpinění, zdiskreditování ani zesměšnění brzd typu cantilever. Jeho primárním smyslem je odbočit od někdy až příliš vážně míněných diskusí a někoho možná i trochu pobavit.

Autorkou článku je uživatelka Bike-fora, která si nepřeje být jmenována a svůj článek nepodepsala záměrně. Ne že by se neztotožňovala s jeho obsahem, právě naopak. Jen by nerada byla identifikována někým, kdo se stal „obětí“ jejích brzd, a nepřeje si, aby ji ochránci přírody popotahovali kvůli tomu, že kancům a srnkám nedopřeje klidný spánek a vyluzováním neznámých zvuků mate dravé ptáky a narušuje jim vzájemnou komunikaci.