trenažér

A jo, nevšiml jsem si.

Tak moje první a docela zásadní rada zní: vyzkoušet!

I když eliptikaly vypadají na první pohled hodně podobně, tak se často liší umístění čepů a tím pádem i trajektorie pohybu jak nášlapných ploch, tak i pohyblivých rukojetí. Navíc nemusí ani sedět poloha pevných madel, za které se člověk taky často drží.

Další věc je rozestup nášlapných ploch – levné stroje je mají často velmi daleko od sebe, což může vadit zvláště ženám a obecně všem menším lidem – pak na tom stojí dost rozkročené a zbytečně to zatěžuje kyčle a je to docela nepohodlné. Dražší stroje mají nášlapy blíže u sebe. Nejblíže je mají stroje se setrvačníkem uloženým vepředu – ale na ty asi nedošáhneš kvůli ceně.

Pokud máš rozpočet 15 tis, tak s tím se už dá poměrně slušně pracovat.

Můžeš klidně přeskočit nejlevnější kategorii s malým setrvačníkem a malým rámem – délka kroku je malá, často i madla se pohybují po velmi krátké dráze a celkově cvičení na těchto strojích není žádný med.

Za 15 tis už bez potíží seženeš stroj s velkým zadním setrvačníkem, u kterých se udává délka kroku 38–39cm – krok je delší, ale je stále docela vysoký – i když jde o pohyb eliptický (a ne kruhový), tak se pocitově docela blíží šlapání na kole při postavení do pedálů.

Poslední kategorií jsou stroje s dlouhým a velmi nízkým krokem – na nich už se pohyb docela dost blíží přirozené chůzi, kolena se tolik nezvedají, méně zatěžují kyčle. Tvrdí se, že typy s kratším vysokým krokem více zatěžuje nohy a ty s delším krokem tě nutí zatěžovat hodně i ruky, takže je celkové zatížení těla rovnoměrnější. Z osobní zkušenosti to můžu potvrdit – u starého přístroje jsme šlapal prakticky výhradně nohama, u nového jsem si velmi rychle zvykl používat i madla.

Ale nic není ideální, takže i tyto mašiny mají své nevýhody: už jsou hodně velké a těžké. V naprosté většině případů mají setrvačník uložený vepředu, existuje pouze jediný stroj, který na běžném rámu nabízí prodloužený krok a to je Kettler řady MX – mimo tvůj limit. Navíc je u nich potřeba počítat s tím, že díky pojezdům není cvičení v žádném případě tiché – není to žádná hrůza, ale klasické stroje jsou skoro neslyšitelné, tady je vydávaný hluk mnohem větší.

Další věc je ovládání stroje – je buď manuální v podobě kolečka nebo elektronické na displeji. V prvním případě většinou napájí počítač baterie, v tom druhém se musí strkat do zásuvky. Manuální ovládání většinou postačuje, je levnější, kdybych si měl na hranici svého limitu vybrat mezi konstrukčně horším strojem ovládaným elektronicky nebo lepším strojem s manuálním ovládáním volím ten druhý.

Jedna poznámka – u levných manuálně ovládaných přístrojů jsem se občas setkal s tím, že už nejmenší odpor byl poměrně velký a tím pádem se méně trénovaným lidem může stát, že nedokáží udržet tepovku dostatečně nízko pro spalování tuků, ale prakticky okamžitě se dostanou do anaerobního pásma.

Takže co bych volil do 15 tis:

Kettler Rivo P model 2013 – proti staršímu má blíže nášlapy u sebe a právě proto bych volil nový model a ne výprodejový model 2012.

Kettler Vito M – vyráběný v Německu, konstrukčně je docela podobný modelu Rivo, ale měl by být o něco robustnější, ovládaný manuálně.

O pár tisíc dráž se dá pořídit Ketler Unix M – což už je stroj mnohem masivnější, taky je o 20 kg těžší, konstrukčně velmi odolný. Nutno počítat s tím, že takto těžký stroj už většina žen není schopná někam transportovat nebo jen lehce posunout – pokud bude stát na jednom místě, není problém, ale jestli s ním bude potřeba šoupat, tak bys to musel dělat ty. Ty lehčí by měla zvládnout – moje žena s 60kg strojem problém neměla, ale nový stroj už si nikam neposune.

Proč volím jen Kettlera – kvůli servisu. Kvůli velkému zatížení předchozího stroje, s ním mám bohužel bohaté zkušenosti. Nikdy nebyl sebemenší problém – vše vyřešeno velmi rychle, vždy výměnou za nový díl. Dokonce jsme řešil i docela velký problém cca 2 měsíce po záruce a přesto jsme dostal zadarmo dva velké náhradní díly – ty spodní ramena, na kterých jsou upnuté nášlapy.

Tady ale pozor – toto platí pouze pro stoje z oficiální české distribuce – poznáš je tak, že se jejich cena bude lišit maximálně v řádech desetikorun. Na českém trhu operuje i jeden prodejce, který nabízí ceny o cca 15% nižší, ale stroje jsou dovezené a oficiální tříletá česká záruka se na ně nevztahuje.

Jinak já mám Unix MX – tedy ten jediný přístroj s klasickým rámem a přitom prodlouženým krokem – bohužel jsem si z prostorových důvodů nemohl dovolit stroj se setrvačníkem vepředu, protože ty jsou vyždy ještě o cca 50 cm delší. pokud bych tento požadavek neměl tak bych si asi nakonec vzal Elyx 3.