Poprvé na silničním kole

napřed bych to zkusil, intuice hodně napoví… :-)

Na silničce je to jednodušší, než na bajku. Během pár jízd si zvykneš. Na ty díry je třeba si dávat pozor a když s někým jedeš, tak je včas ukazovat, i ostatní překážky, třeba chodce a neměnit neočekávaně směr a neházet vlny. Někteří bikeři taky na silničce dělají šílené pohyby, mnozí za jízdy pumpují a tak, tak na to si taky dát pozor. Ale to vše je o vyježděnosti a když bude snaha, tak se do toho rychle dostaneš :-).

Jinak do terénu na silničce můžeš pokuď teda myslíš polní cesty apod.vyhni se šotolině a štěrku,tam to rádo proklouzne.Řazení je stejné jak na bajku,takže raději neřadit v záběru,pokuď chceš ať ti vydrží převody a řetěz co nejdéle.Na silnici můsíš hodně předpovídat,protože někteří řidiči tě nevidí nebo nechcou vidět,tak si dávej bacha.Řidítka drž jak ti vyhovuje,ve sjezdu je lepší je držet dole aby jsi došáhl vpohodě na brzdové páky.Jinak silnička je krásná-je to o rychlosti a lehkosti.Bike je dřina:-)

Jinak zatím budu jezdit s pedály na horáka, tak snad to nějak půjde. Na nákup silničních treter a pedálů toho času nemám.

Když jsem začínal se silnicí, tak jsem si jí nejdřív zkoušel v obchodě. V životě jsem na tom tehda neseděl a málem jsem tam poboural pár kol. :D Jak se budeš držet, záleží na tobě. Po rovině preferuji držení za páky, sem tam se chytnu normálně jako na biku abych trochu dal odpočinout rukám. Do kopce by se mělo držet taky za páky, protože se ti ruce nesvírají hrudník a lépe se ti dýchá než když se držíš klasicky. Nevím proč, ale osobně mám radši do kopce se držet klasicky. :) Z kopce jezdím s rukama na beranech a prsty občas na brzdách. Ohledně brždění je to lepší, protože máš větší páku a líp se ti bude brzdit. Jenom bacha, ať to nepřeženeš, zablokovat kolo na silnici je hned. :)

S tím terénem bych to zas tak nehrotil. Teoreticky bys mohl něco menšího přejet, ale bude to toho kola líto. :D Na kanály a díry si dávej bacha, to je občas peklo. Nejednou mi takhle vyletěl drát z výpletu.

Řazení je jak říkáš. Dá se řadit v plném záběru. Jsou to sice pecky jak sviňa, ale zatím se mi kolo nerozpadlo (Shimano 105). Dokonce i řetěz můžeš křížit víc než na biku. Na silnici máš jenom 2 placky, tak to není tak hrozné, ale rozhodně bych to nepřeháněl.

Tak hodně štěstí do prvních silničních kilometrů bez pádů a defektů … ;))

zacinal jsem na silnici, pak jezdil oboje, dale jen bika a ted po koupi noveho sirera zase oboje. prechod z bika na silnici je o zvyk. uchop riditek stridam podle terenu, stoupani, vetru. zkraje budes hledet optimalni posez. sam zjistis, co ti vyhovuje. ale dej pozor, ze chyceni brzd trva malinko dyl, nez na biku. trasu pro vyjizdku si peclive vybiram. pokud to jde, vyhybam se kocicim hlavam, tramvajovym kolejim, rozbitym usekum, frekventovanym a uzkym cestam. nastesti kolem baraku mam destitky kilometru peknych a malo frekventovanych silnicek. prece jenom na biku se da ledacos v nouzi objet po chodniku, po krajnici, kdyz je nejhur tak skarpou. kapitola sama pro sebe jsou ridici. mej oci na stopkach, poslouchej, co se za tebou deje, predpokaldej ze ti nedaji prednost, kamiony s navesem se zacnou zarazovat hned jak te mine kabina, babka s taskama ti taky prednost neda. bacha vubec na vitr a taky vetrny pytle kolem busu a nakladaku. jo a ted po jaru bacha na pisek a skvaru po zimnim posypu!!! nezapomen na osvetleni, odrazky, at jsi videt. jinak kdyz si najdes „svuj“ okruh, tak je to nadhera. a pokud muzes, jed si zajezdit do zahranici, treba CH, A, D, FL! drzim palce.v.

Jestli můžu malinko poradit, dres co nejvýraznější, blikačku skoro pořád a hlavně dát řidičům jasně najevo, co chceš dělat, žádné váhání a rozmýšlení.Jo, a bacha na přední brzdu,já jí měl vždy trochu vlažnější, zadní smyk vyrovnáš, přední ne.To jen tak na okraj k bezpečnosti.A jak už tady bylo psaný, šlapat dokulata, technika šlapání je na silničce dost důležitá. Já díky ní stíhám slušně i o hodně mladší kluky, který se učili jezdit na biku.Jinak Ti přeju dobrý zážitky a jsem rád že silničky ještě nevymřely:-).Ben

Na českých silnicích a silničkách je nejlepší silnička cross

Co se týká řazení nebo úchopu to brzy vychytáš. Na co si dávej pozor je za mokra přechody a vůbec všechny bílý čáry a taky koleje, protože kloužou jako čert, pak si dávej vůbec pozor na brždění, protože silničku pošleš do smyku ani nevíš jak. No a poslední rada je, nekochej se rychlostí, protože v první rycheji najetý zatáčce nabereš slušnej silniční lišej. No a ty kanály a velký díry na silničce jen tak nedáš, tak se jim vyhejbej a taky se někde koukni na základní ,, hlášení ,, překážek, nástupů a podobnejch věcí, protože dřív nebo později se dostaneš do nějakýho balíku a tam potom každá chybka může mít fatální následky. A taky trochu zapracovat na stylu a technice, protože on takovej klasickej biker šlape dost často jako do sudu a dělá vlny, že by jeden brečel. Vem to tak, že ty uděláš vlnu cca 20 cm, ten za tebou aby se vyhmul už dobře půl metru a ten třetí je už ze silnice.ca hlavně dávej bacha i na auta, protože spousta řidičů nedokáže odhadnout rychlost silničky a berou to tak, že kolo nemůže jet víc jak 20.

Uz jsi to zkusil? Proc nic nepises..??? …?? :o)

Tak jsem si dneska kolo přivezl a krátce se na něm projel. Shrnu první dojmy (ne úplně relevantní, ujel jsem jen pár km). Poloha těla na silničce je opravdu výrazně jiná než na biku. Dost velké problémy jsem měl s držením. Nějak jsem nevěděl, jak přesně bych měl držet páky (jaký by měl být prstoklad). Pořád jsem měl pocit, že kdyby bylo potřeba prudce zabrzdit, tak bych nezabrzdil. Na biku se člověk při brždění pořádně opře do řidítek, na silničce jako by ta opora chyběla. Při držení za berany jsem neměl o nic lepší pocit, ruce tak nějak klouzaly. Je to ale asi hodně zvyk. Příjemně mě překvapil relativní komfort jízdy. Nebylo to o tolik horší než na treku, přitom pláště jsou dost nahuštěné. Musím říct, že jsem asi špatně zvolil kazetu. Mám kompakty a kazetu 12–25. Do prudších kopců s tím asi budu muset jezdit míň frekvenčně, než jsem zvyklý (točím tak 90 – 100). Jinak samozřejmě, rychlost je to veliká. Ale to jsem tak nějak očekával:-)

Tak dneska jsem byl na silničce asi 2,5 hodinky. Většinou po rovině, na sever od Prahy. Hned zkraje musim říct, že mě to nadchlo. Cesta pěkně odsýpá, není to jenom nutné zlo, jako když člověk najíždí objemy na biku (na silnici). Poloha v sedle je podivuhodně stabilní, člověk nějak nemá tendenci poposedávat jako na biku. Jel jsem na Arione, které jsem předtím zkoušel na horáku a vůbec mi nevyhovovalo. Na silničce ale bylo perfektní! Je to, pravda, silniční sedlo, ale takový rozdíl jsem nečekal. Sice mi to nějak zvlášť nejelo (průměr odhadem tak 23–24 km/h – ještě jsem nenamontoval tacháč), půjde to ale snad nahoru. Teď pár problémů:

• Při brždění jsem opravdu dost nejistý, zvlášť když držím řidítka za berany – to jsem měl pocit, že na brzdové páky ani snad nedosáhnu.
• Na kole jsem hodně natažený, je to pro mě nezvyk. Navíc se mi potvrdila stará obava, že v sedle sedím křivě. Je to způsobené tím, že jsem dlouhé roky hrál pingpong – pravou stranu těla mám silnější. Všiml jsem si, že mám tendenci tlačit pravé rameno a pravou půlku zadku dozadu. Pramení z toho určité problémy se sezením a se zády. Když jsem se dnes snažil dát ruce stejně daleko na páky (až po tu zarážku), dost nepříjemně mě rozbolelo rameno (svaly či šlachy, nevím). Pokud jsem na to nemyslel, dal jsem pravou ruku tak, že mezi ní a zarážkou byla asi 2 cm mezera. No, silnička opravdu člověku nic neodpustí. Je to pro mě docela nepříjemný problém.
• Ještě taková technická záležitost: když je řetěz na malém převodníku a vzadu na jednom z pěti nejtěžších pastorků, drhne. To by asi neměl, ne? Jezdil jsem tak hodně na velkou pilu a lehké pastorky, tím pádem se řetěz dost křížil.

Cela tahle silnicni nemoc me taky chytla, takze jsem sbastlil ziletku, neco novyho, neco jetyho. Momentalne se musim podivat po nejakych plastich – ty co mam uz maji neco za sebou a je to na nich poznat. Mam dotaz, jezdil tu nekdo silnicni plaste Ritchey – v historii jsem toho moc nedohledal. Kuju predem :-)

Napadá mě ještě pár otázek. Třeba: jak vozíte pumpičku a nářadí (a jaké nářadí)? Náhradní duši asi vozit netřeba, ne? Nejradši bych jezdil s kamelem jako na biku (zatím to tak ostatně dělám), i když uznávám, že to nevypadá moc dobře:-) Jsou ale nějaké praktické (tedy ne estetické) důvody, proč to dělat jinak?

Hm, teď jsem zkusil upnout kolo do trenažéru (Elite Mag), nejde to – rychloupínák (Campagnolo) tam jakoby nesedí. Starý trek se tam přitom dá dát v pohodě.

Správné chování ve skupině cyklistů

1. Nevybočujte náhle ze směru jízdy Nic nedokáže balík cyklistů rozhodit víc než jedinec, který jednoduše nedokáže jet rovně a který je svými náhlými a neočekávanými pohyby neustálou hrozbou pro ostatní. Cení se rozvaha, klid a především předvídavost. Vždy počítejte s tím, že váš kolega může zareagovat neadekvátně či pozdě na překážku nebo neočekávanou změnu situace.

2. Nepoužívejte triatlonové nástavce To platí zvláště pro silničáře, i když výtečníci (rádoby závodníci) zalehlí na řídítkách svého biku jsou rovněž občas k vidění. Od nich raději dál. Triatlonové i zkrácené nástavce na řídítka jsou v oficiálních silničních závodech zakázany, při masových jízdách je to spíše otázka ohleduplnosti, zda je dotyční raději odmontují nebo jednoduše nepoužijí. I u cyklisty se sebedokonalejší technikou jízdy se ovládání kola při použití nástavců zhoršuje a pro jízdu v pelotonu jsou vyloženě nevhodné. Nehledě na to, že v případě potřeby není jezdec schopen včas reagovat a brzdit, neboť k brzdovým pákám má příliš daleko.

3. Nenechte ve stoupání zařazený příliš těžký převod Častá chyba především bikerů. Na úzké stezce stačí i menší technické stoupání a při nevhodně zařazeném převodu zablokujete všechny za sebou. Rada praví: raději zařaď lehčí převod, než jsi v podobných situacích zvyklý používat. Kořeny, kameny a jiné překážky nebo neodhadnutelná překvapení totiž znepříjemní situaci nejenom vám, protože budete muset zpomalit nebo dokonce zastavit, ale zablokujete cestu i ostatním. Podobné zácpy jsou v MTB maratonech zvláště v prvních kilometrech po startu vzhledem k rozdílné technické vyspělosti účastníků zcela běžné.

4. Nesnažte se vysprintovat každý kopec Cyklisté vůbec nemají rádi ve skupině takové narušitele, kteří na úpatí každého kopce nasadí maximální tempo na těžký převod, aby roztrhali skupinu a po pár stovkách metrů se ‚utavili‘. Nejde jen o to, že kazí tempo a narušují pravidelné střídání. Obzvlášť v maratonském závodě je výhodnější jet ve skupině a dvojnásob to platí ve stoupání. Šetřte energii do závěrečné fáze, kdy budete cítit každé zbytečné šlápnutí navíc z předchozích kilometrů.

5. Nedívejte se na překážky, ale na cestu, kudy je chcete objet Většina začátečníků dělá tu chybu, že se zvláště v terénu soustředí na překážku (výmol, kořen, strom, kámen, vyjetou kolej), místo toho, aby se maximálně koncentrovali na to, kudy pojedou. Taky se vám stalo, že jste se chtěli vyhnout velkému balvanu uprostřed cesty tak usilovně, až jste nabourali přímo do něj? Není to nic neobvyklého, kolo má totiž tendenci jet tam, kam se díváte. Tuto fixaci na cíl lze využít pozitivně. Překážku ignorujte a soustřeďte se na ten směr jízdy, který jste si zvolili. To samé lze uplatnit i na silnici (sklo, díry, kanály). Mějte na paměti, že kolo bude následovat vaše oči.

6. Nevstávejte ze sedla příliš prudce Spontánně tak strhnete kolo trochu dozadu. To však vůbec nepotěší jezdce jedoucího za vámi. Výtečník, který provádí podobné věci, bude nejspíš ze skupiny co nejdříve vyobcován. Vstávání ze sedla a znovunasednutí lze nacvičit. Ve fázi pedálu na vrcholu otočky zdvihněte bok a kontrolujte váhu těla, aby dokončila plynule pohyb. Totéž opakujte při nasednutí.

7. Nezůstaňte v sedle po celé stoupání Za dětských let se kluci trumfovali, kdo jaký kopec vyjel, aniž by vstal ze sedla. Je to samozřejmě hloupost. Při jízdě ze sedla sice automaticky stoupá srdeční frekvence a zvyšuje se rytmus dýchání, neboť do práce se zapojuje více svalových skupin. Rozhodně však neplatí, že při setrvání v sedle se méně nadřete. Pravidelné střídání vstání a nasednutí pomáhá udržet tempo, uleví přetíženým zádovým svalům a oddálí celkovou únavu. Při zvednutí se ze sedla se rovněž doporučuje zařadit těžší převod, neboť díky váze těla ho utočíte. Po návratu do sedla opět zařaďte lehčí převod.

8. V zatáčce nenechávejte pedál na vnitřní straně dole Jedna z nejčastějších a opravdu začátečnických chyb, přitom takováto jízda je zcela nepřirozená. V pelotonu dokáže v hodně ostré zatáčce zavadění pedálu o vozovku (platí to však i v terénu) nadělat pořádnou paseku a vést k hromadné kolizi. Někteří nezkušení cyklisté dokonce v zatáčce otáčejí pedály, což je stejně, možná ještě více nebezpečné.

9. Nejezděte s příliš strnulou horní částí těla Snad pod dojmem vyprávění bývalých závodníků, kteří strávili hodiny na trenažeru před zrcadlem, se někteří cyklisté domnívají, že když budou urputně držet řídítka a v sedle sedět nehnutě jako socha, přiblíží se profesionálům. Naopak, uvolněte se. Používejte horní část těla jako další odpružení vašeho kola. Uvolněná ramena a ruce dokáží absorbovat spoustu otřesů a také při kontaktu s ostatními jezdci jsou rozhodně lepší uvolněná ramena a lokty, jinak se jakýkoliv vzájemný dotyk přenese na strnule sevřená řídítka a končí pádem.

10. Nezrychlujte, když se ocitnete na špici Jízda ve skupině nejlépe funguje ve chvíli, kdy dokáže udržet jednotné tempo. Ale zvláště tzv. prestižáci, nejspíše s minimem zkušeností, mají dojem, že jakmile se ocitnou na čele skupiny, musejí okamžitě bušit do pedálů a dát najevo ostatním, jak jsou na tom dobře. Je to medvědí služba, rozháraná jízda bere zbytečně síly. I v profesionálních závodech se můžeme často setkat se situací, kdy menší skupinka na špici, pokud spolupracuje, ujíždí celému pelotonu, neboť ten se ubíjí v krátkých nástupech a není schopen vytvořit homogenní skupinu se strojovým tempem. ještě jeden tip. Při jízdě na druhém místě ve skupině zkontrolujte rychlost na computeru a tu se pak snažte následně udržet na „první figuře“.

11. Nenechávejte příliš velký odstup cyklistickou hantýrkou díra nebo odlep za jezdcem před sebou se nemusí vyplatit. Když ztratíte kontakt, bude vás stát spoustu energie i menší odstup smazat. Je to stará známá pravda, zvláště při bočním větru, který dokázal rozhodnout spoustu velkých závodů. Vám sice nejde o vítězství, ale o to v pohodě dojet. Když vás však takříkajíc utrhnou, prožijete muka. Je lepší se zmáčknout a dojet ztrátu několika desítek centimetrů než pak kilometry sjíždět několikametrový odstup.

12. Nelepte se na zadní kolo jezdce před sebou Rada, která částečně popírá tu předchozí, ale jen zdánlivě. Mnoho pádů ve dvojicích či ve skupinách je důsledkem právě lepení se na zadní kolo jezdce před vámi. Stačí, když pak náhle změní směr, zpomalí nebo ho nerovnost trochu rozhodí a následkem je pád.

13. Neriskujte na mokrém povrchu Závodníci někdy dokáží za deště projíždět zatáčky doslova ekvilibristicky a často umějí ustát i drobnější smyk. Vy však podobné kousky nezkoušejte. Jednak nemáte tolik zkušeností a na rozdíl od regulérnch závodů většinou nejedete po uzavřené trati. Za mokra je používání přední brzdy prakticky vyloučeno, obzvlášť když je bicykl v zatáčce nakloněný. Důležité je také používat ochranné brýle, protože se viditelnost za deště snižuje. Nemusí ani pršet, stačí jen voda odstřikující od zadního kola jezdce vpředu. Pokud už lze dopředu předpokládat, že se během maratonu spustí déšť či bude minimálně mokrá vozovka, připravte se na to obutím širších pneumatik a nahustěte je spíše na nižší tlak. Jestliže máte možnost, použijte přímo pláště určené do mokra. Nejlepší přípravou je pochopitelně trénink, zkoušejte, jak dalece lze věřit adhezi pneumatik v různých situacích a za různých povětrnostních podmínek. Vždy je lepší spadnout v sólové jízdě než při závodě ve skupině. Dobrou školou je jízda na horském kole po silnici, kde vás širší pláště za mokra více podrží a dají vědět, kdy už jste překročili hranici snesitelného rizika. Důležitý je i správný posed, respektive pohyb těla. Při vjezdu do zatáčky je třeba se posunout v sedle dozadu a zůstat tělem nízko nad řídítky. Pokud je cyklista příliš vzpřímený, snižuje se tím jeho schopnost kontrolovat kolo.

14. Nehypnotizujte pouze jezdce před sebou Je třeba sledovat i dění ve větší vzdálenosti v popředí pelotonu. Lze se tak vyhnout mnoha pádům, neboť podezřelý pohyb či ruch vpředu vás na toto nebezpečí včas upozorní. Rada je jednoduchá, držet hlavu stále nahoře, třebaže s pokračující únavou je to stále těžší.

15. Nezávoďte s větrem Je to marný boj. I silný vítr však lze obelstít. Pokud víte, že se budete vracet do výchozího místa, je vždy lepší vyrazit proti větru a vracet se po větru. Je to především psychická podpora, ale i otázka rozložení sil. Kdo zažil euforii z toho, že prvních padesát kilometrů se pedály otáčely samy a pak proti větru nemohl na rovině utočit ani nejlehčí převod, ví, o čem je řeč. Silný vítr je zrádný v tom, že pokud jedete ve známém terénu, svádí vás to k použití obvyklého převodu, ale ten je v daném momentě příliš těžký. Pomoci může aerodynamická poloha, ale mnohem důležitější jsou pevné nervy a dobrá morálka. Vítr je demoralizujcí prvek, jeho pokoření je otázkou silné vůle. Zkuste ho jednoduše ignorovat.